Zatím jsem nikde nenašel 100% spolehlivý zdroj informace, že autorkou všech těchto zajímavých keramických ženských figur je právě Jitka Forejtová. Dcera paní Forejtové naopak toto tvrzení kategoricky odmítá. Faktem však zůstává, že výtvarnice pro družstvo navrhovala figurální i užitkovou keramiku, a to zřejmě již od roku 1965 minimálně do poloviny 70. let.
Pokud bychom tedy měli mezi těmito figurami vybrat tu, která je tvorbě Jitky Forejtové nejvíce podobná, pak to bude ta na fotografii úplně vpravo: sedící dívka s rukama založenýma v klíně. Stejně tak dvě nástěnné plastiky (žena s deštníkem, žena s kočkou) by bylo možné Jitce Forejtové přiřknout. U ostatních je její autorství velmi nepravděpodobné.
Nejistota v datování a autorství je dána také tím, že se jednalo o družstevní výrobu jaksi béčkové kvality, kterou mnozí šmahem řadili do kategorie líbezného kýče. Povaha keramického materiálu navíc dosti deformuje některé subtilnější tvary, jen se koukněte na ta ramena, na ty bicepsy á la Rambo u dívky česající si vlasy. Oproti porcelánu tyhle figurky působí neohrabaně a hamatně.
Snad proto se o nich dobový odborný tisk – pokud je mi známo – vůbec nezmiňuje, až na jednu špatnou reprodukci (z roku 1965 v časopise Sklář a keramik) z jakési družstevní výstavky.
Dnes je ale situace jiná a na vlně obliby veškerého bruselského retra se úspěšně vrací i tenhle kostelecký Zsolnay.
A proč zrovna kostelecký? Pod družstvo Keramo Praha spadal také výrobní závod v Kostelci nad Černými lesy, kde se většina návrhů Jitky Forejtové vyráběla.
