Dvě zaručeně nejšílenější stránky o EXPU 1958

Vážení přátelé i nepřátelé tohoto monotematického blogu!

Následuje krátká červencová cestovatelská odmlka.

Pro ty, kdo nikam nejedou a pro ty, kdo bez bruselu nepřežijí, posílám odkaz na dvě zaručeně nejšílenější stránky o EXPU 1958:

Stránky holandského grafického designéra a hráče na starosvětské kytary Rudolpha Neviho

a stránky belgického konstruktéra průmyslových kuchyní Francoise van Kerckhovena.

Krásné léto!

Sedící kotě

Jednou z nejpůvabnějších figurek Jaroslava Ježka je subtilní Sedící kočka, někdy označovaná jako Kotě II. Duchcovská porcelánka ji s úspěchem vyrábí dodnes. O rok dříve Ježek navrhl velmi podobnou Ležící kočku (Kotě I), kterou najdete třeba v nabídce Papilio Antique. Porcelánka Royal Dux dodnes vyrábí ještě další sérii tří koček (nabízí je třeba polská Galeria Gama nebo přímo porcelánka Royal Dux), jejich autorem je však designér Korunka a jsou až z pozdější doby.

kotě II, jaroslav ježek, č. modelu 859, bílý porcelán, hnědý fond, návrh 1963

Hlavní nádraží v Ostravě

Hlavní nádraží v Ostravě-Přívoze, jeden z posledních zachovaných projektů architekta Lubora Laciny, pravděpodobně v příštích letech projde radikální změnou. (Více si přečtěte ZDE)

Stavba v bruselském stylu z roku 1967 je zajímavá především radikálním řešením přednádražního prostoru s působivou kolonádou ústící na nástupiště trolejbusů.

Sochařský prvek fontány je dílem sochařky Sylvy Lacinové-Jílkové, architektovy sestry.

Architekt v interiéru navrhl téměř vše, včetně stojanů na jízdní řády, stropních svítidel a květináčů.

Součástí moderního nádraží byla v šedesátých letech také čítárna, čekárna pro matky s dětmi, nebo kulturní středisko.

Lubor Lacina (1920-1998)

Studoval v Brně u architektů Bohuslava Fuchse a Jiřího Krohy. Věnoval se především navrhování interiérů a pomníků, rekonstrukcím historických objektů, zabýval se také nábytkovým designem. Jeho nejvýznamnější zakázkou zatím zachovanou do dnešních dnů je ostravské Hlavní nádraží. Architekt Lacina žil až do své smrti v roce 1998 v Brně na Kraví hoře. Většina jeho realizací se nedochovala.

(Většina fotografií je použita z knihy Architekt Lubor Lacina - výběr z díla, Brno 1996)

Sovětský brusel taky dobrý

Nejen ve střední a západní Evropě se na počátku 60. let prosadil styl u nás zvaný „brusel". Také v tehdejším Sovětském svazu najdeme vynikající příklady „bruselského designu". Ozdobný a figurální porcelán vyráběla například slavná leningradská porcelánka M. V. Lomonosova. V ní vznikl také návrh tohoto luxusního čajového servisu od výtvarníka E. M. Krimmera.

čajový servis prazdničnyj (sváteční), e. m. krimmer, dekorovaný porcelán, farforovyj zavod im. m. v. lomonosova, návrh 1961

Eduard Michajlovič Krimmer
(1900 - 1974)
Scénograf, kostýmní výtvarník, designér nábytku, malíř (jeho přítel a spolupracovník Kazimir Malevič o něm tvrdil, že má výjimečné, „cézannovské" vidění světa), knižní ilustrátor a grafik. Vystudoval divadelní výtvarnictví v Oděse. Jako výtvarník působil v mnoha časopisech, kde se s přátelil např. s Daniilem Charmsem a Kazimirem Malevičem. V letech 1950 - 1974 až do své smrti navrhoval porcelán pro Lomonosovskou porcelánku v tehdejším Leningradu. Kromě ozdobného porcelánu vytvořil několik desítek čajových a kávových servisů.

Značky porcelánu - Royal Dux

Jak dešifrovat změť čísel a značek na Vašem oblíbeném porcelánovém kousku?

A - nálepek z růžové porcelánové hmoty s vtištěnou značkou, používá se od roku 1951 (mezi léty 1912 - 1951 byl používán nálepek temně růžové a cihlové barvy)

B - razítko na glazuře, používá se současně s růžovým trojúhelníkem

C - znaménko o platnosti oficiální registrace ochranné známky - není součástí oficiální značky, ale používá se zejména od roku 2001

D - číslo modelu - podle něj lze určit autora i rok návrhu

E - pracovní číslo retušérky - osoby, která výrobek sestavuje z jednotlivých dílů

F - datace - přítisk velkého písmene zavedený v roce 2001 (A) a každý následující rok další písmeno abecedy. Písmeno E zde tedy označuje rok výroby 2005.

Nejpoužívanější značky porcelánky Royal Dux v letech 1951 - 2007. Druhou značkou zleva je zpravidla označován ozdobný a figurální porcelán v bruselském stylu.

U drobnějšího porcelánu se (často z důvodu nedostatku místa na základně nebo dně výrobku) nahrazuje razítko a růžový nálepek papírovou nálepkou. Ta však bývá postupem času mechanicky odstraněna (třeba mytím), což znesnadňuje identifikaci předmětu. Často se to stává například u plastik Hřebečků a Klisničky Jaroslava Ježka, které jsou značeny právě jen zlatou trojúhelníkovou nálepkou.

Někteří autoři (především Jitka Forejtová) své návrhy také signovali přímo v porcelánové hmotě, většinou u základny výrobku. Vlevo iniciály JF, vpravo podpis J.FOREJTOVÁ

Figurální a ozdobný porcelán se třídil do dvou jakostních tříd: I. jakost (označ. zlatou nálepkou) a II. jakost (označ. hnědou nálepkou). Kromě toho musela být II. jakostní třída nesmazatelně označena na některé vedlejší ploše (základna, dno výrobku) značkou II.

Některé výrobky (např. vázy) se vyráběly v několika velikostech. Číslo modelu tehdy zůstávalo stejné a bylo doplněno římskou číslicí. Vlevo číslo modelu 553 I. - nejmenší verze modelu, vpravo číslo modelu 553 III. - největší verze modelu.

Vpravo je dobře viditelná psaná číslice 10 - jde o pracovní označení malířky.

Elka na pivních podtáccích

Půllitr Plzeňského Prazdroje a Ježkova Elka - spojení vskutku nevídané, leč slušivé.

Po levé straně terina (polévková mísa) z Ježkovy jídelní soupravy Elka. Terina je tradičně označována za tzv. královský kus servírovacího nádobí.