Elka pana Křiklavy

Svůj nádherný kávový a moka servis Elka dnes představuje pan Křiklava.

kávový a moka servis elka, návrh jaroslav ježek, bílý porcelán, obtisk, zlacení, vyrobeno v porcelánce březová mezi lety 1960-1970.

Pošlete mi fotky svých oblíbených bruselských kousků!

Pražská sídliště 60. let I - Invalidovna

Experimentální sídliště Invalidovna v Praze-Karlíně je nejmenším z pražských sídlišť. Bylo navrženo roku 1959 Pražským projektovým ústavem pod vedením architekta Josefa Poláka. Rozkládá se na ploše bývalého vojenského cvičiště o rozloze asi 13 ha. Po dokončení mělo 1260 bytů a asi 4000 obyvatel.

Na návrhu a výstavbě sídliště spolupracovala řada významných architektů, výtvarníků, bytových návrhářů a designérů. Mělo experimentální charakter, jeho účelem bylo m.j. ověřovat nové teorie, postupy a poznatky o moderním bydlení v praxi.

Základní škola na Invalidovně (1962-1967) - nynější a původní stav. Architekt Josef Polák zde poprvé v tehdejším Československu užil pavilonové uspořádání učeben propojených kovovými přístřešky. Všechna okna měla výhled do zeleně. Na stavbu bylo také poprvé použito tehdejší novinky - prosklených závěsových obvodových panelů. Po povodni v roce 2001 byla škola zásadně přestavěna.

K sídlišti patřila také komplexní občanská vybavenost. Na snímku budovy bývalé pošty, střediska služeb a samoobsluhy, dnes supermarket Albert. Také zde byly budovy výrazně přestavěny (navýšení o patro), ale výtvarná díla a systém přístřešků byly (zatím) zachovány.

Při stavbě sídliště se nezapomnělo ani na dětská hřiště. Těm dominovaly tzv. funkční plastiky z betonu. Jejich autory jsou pravděpodobně sochaři Olbram Zoubek a Eva Kmentová.

Na sídlišti bylo použito jednotné panelové konstrukce o rozporu 6 m. Mnohé z obytných domů mají pásová okna nebo balkóny po celé délce bytu. Na snímku zcela vpravo je Hotelový dům z roku 1967, v současnosti zcela vybydlený.

Na interiérech tzv. experimentálních bytových jednotek se podíleli např. Ivan Nedoma, Jaroslav Horný, Oldřich Skalík, Eva Hrůzová nebo Emanuela Kittrichová. Na reprodukci obývací pokoj podle návrhu Evy Hrůzové, černé čalouněné laminátové křeslo od Miroslava Navrátila, návrh 1960.

Obývací pokoj dle návrhu Ivana Nedomy. Čalouněné laminátové křeslo navrhl Miroslav Navrátil v roce 1960.

Poslední významnou stavbou sídlištního souboru se stal Hotel Olympik architektů Josefa Poláka, Vojtěcha Šaldy, Milana Rejchla a Jana Zeleného z let 1967-1971. Architekti zvolili tehdy oblíbenou kombinaci vertikální věžové budovy s hotelovými pokoji a nízké horizontální budovy se společenskou funkcí. Na snímku horizontální budova obložená keramikou, okna jsou chráněna bílými lamelami. Plastika před budovou je dnes zcela ukryta mezi vzrostlými koniferami.

Obytné domy se střešními "křidélky" a Hotel Olympik.

Pelikán

pelikán, model č. 847, návrh jaroslav ježek, bílý porcelán, fialový fond, royal dux, před rokem 1963, výška 21,5 cm

Modrý Ústav makromolekulární chemie

Jedinečná "bruselská" stavba Ústavu makromolekulární chemie v Praze na Petřinách byla navržena v roce 1958 architektem Karlem Pragerem.

Stavba byla realizována v letech 1960-1964. Na výsledné podobě se podílel i slavný vědec Otto Wichterle a jeho sestra, sochařka Hana Wichterlová.

Budova byla v roce 2000 zařazena mezi státem chráněné kulturní památky a citlivě rekonstruována. Patří mezi nejvýznamnější díla československé poválečné architektury.

V roce 2005 byla ve slavné Výstavní síni Ústavu makromolekulární chemie vystavena Bruselská fontána od Dany Hlobilové, tedy alespoň to, co z ní zbylo.

Autentické dobové fotografie a množství informací o této výjimečné budově najdete na stránkách Ústavu makromolekulární chemie.

Bílá labuť

velká labuť, číslo modelu 890, návrh jaroslav ježek, bílý porcelán, royal dux 1963, výška 23,5 cm