úterý 27. prosince 2011

středa 21. prosince 2011

Keramika Miloše Balgavého


Autorská keramická tvorba Miloše Balgavého (1925-1999) patří k tomu nejlepšímu ze slovenského poválečného designu. Od 60. let patřil k evropské keramické špičce, jeho dílo reprezentovalo Československo na prestižních výstavách, včetně Mezinárodní výstavy keramiky v Praze (1962), Mezinárodních výstav keramiky ve Faenze (1965, 1975, 1977), Mezinárodní výstavy keramiky v Calgary (1973) a Mezinárodní výstavy Expo 67 v Montrealu.
 V rodném Československu však jeho tvorba nikdy nebyla dostatečně zhodnocena, do roku 1989 se dočkal pouhých dvou samostatných výstav (Trnava 1977, 1985) a rozsáhlejší posmrtná výstava jeho díla byla uspořádána až v tomto roce, opět v Trnavě, kde prožil většinu svého života.
 V 70. a 80. letech byl často nucen se živit komerční a často anonymní tvorbou, přesto se i v ní projevoval jeho nebývalý talent a nezaměnitelný rukopis. Odmítal se přizpůsobovat požadavkům kádrovacích komisí, což pro něj znamenalo existenční problémy. Snad proto však úroveň jeho tvorby nikdy nezakolísala.
 Dialog váz-hlav.
Balgavý svou tvorbu signoval typickými iniciálami MB, drobnější sériovou tvorbu občas distribuovaly prodejny Díla nebo výtvarných družstev pod vlastními značkami.
Dnes představuji tři drobnější vázy z 60. let, další, často monumentální keramické tvorbě pro interiér i exteriér bych se rád věnoval pravidelně. Zcela unikátní je například jeho zahradní keramika, stejně jako dekorativní závěsné reliéfy sdružující to nejlepší z československého informelu s poctivým bruselským tvaroslovím.

Další informace o dočasně pozapomenutém Miloši Balgavém najdete ZDE.

úterý 6. prosince 2011

Kino Metro 70

Kino Metro 70 v Prostějově bylo postaveno v letech 1965 - 1969 podle projektu brněnského architekta Zdeňka Michala (nar. 1931). Architekt zcela unikátním způsobem vyřešil nelehký úkol - jak skloubit funkci podzemního civilního krytu s každodenním provozem kina.
Po úspěšném uvedení do provozu Kina Hvězda v Uherském Hradišti v roce 1967 byl o dva roky později otevřen i jeho prostějovský klon. Obě kina s "bruselskými" interiéry a corbusierovským členěním fasády jako by si z oka vypadla.
Některé principy víceúčelového kruhového sálu zapuštěného pod úroveň terénu byly převzaty bez vědomí autora i pro kina v Přerově, Košicích, Zlíně-Malenovicích i jinde, prý dokonce v tehdejším Sovětském svazu.
Na obou kinech se do dnešních dnů obdivuhodně zachovaly původní neony, oba prošly v nedávné době citlivou rekonstrukcí a jsou vzorně udržovány. Více světla (neonů)!