PF 2012

Keramika Miloše Balgavého

Autorská keramická tvorba Miloše Balgavého (1925-1999) patří k tomu nejlepšímu ze slovenského poválečného designu. Od 60. let patřil k evropské keramické špičce, jeho dílo reprezentovalo Československo na prestižních výstavách, včetně Mezinárodní výstavy keramiky v Praze (1962), Mezinárodních výstav keramiky ve Faenze (1965, 1975, 1977), Mezinárodní výstavy keramiky v Calgary (1973) a Mezinárodní výstavy Expo 67 v Montrealu.

 V rodném Československu však jeho tvorba nikdy nebyla dostatečně zhodnocena, do roku 1989 se dočkal pouhých dvou samostatných výstav (Trnava 1977, 1985) a rozsáhlejší posmrtná výstava jeho díla byla uspořádána až v tomto roce, opět v Trnavě, kde prožil většinu svého života.

 V 70. a 80. letech byl často nucen se živit komerční a často anonymní tvorbou, přesto se i v ní projevoval jeho nebývalý talent a nezaměnitelný rukopis. Odmítal se přizpůsobovat požadavkům kádrovacích komisí, což pro něj znamenalo existenční problémy. Snad proto však úroveň jeho tvorby nikdy nezakolísala.

 Dialog váz-hlav.

Balgavý svou tvorbu signoval typickými iniciálami MB, drobnější sériovou tvorbu občas distribuovaly prodejny Díla nebo výtvarných družstev pod vlastními značkami.

Dnes představuji tři drobnější vázy z 60. let, další, často monumentální keramické tvorbě pro interiér i exteriér bych se rád věnoval pravidelně. Zcela unikátní je například jeho zahradní keramika, stejně jako dekorativní závěsné reliéfy sdružující to nejlepší z československého informelu s poctivým bruselským tvaroslovím.

Další informace o dočasně pozapomenutém Miloši Balgavém najdete ZDE.

Kino Metro 70

Kino Metro 70 v Prostějově bylo postaveno v letech 1965 - 1969 podle projektu brněnského architekta Zdeňka Michala (nar. 1931). Architekt zcela unikátním způsobem vyřešil nelehký úkol - jak skloubit funkci podzemního civilního krytu s každodenním provozem kina.

Po úspěšném uvedení do provozu Kina Hvězda v Uherském Hradišti v roce 1967 byl o dva roky později otevřen i jeho prostějovský klon. Obě kina s "bruselskými" interiéry a corbusierovským členěním fasády jako by si z oka vypadla.

Některé principy víceúčelového kruhového sálu zapuštěného pod úroveň terénu byly převzaty bez vědomí autora i pro kina v Přerově, Košicích, Zlíně-Malenovicích i jinde, prý dokonce v tehdejším Sovětském svazu.

Na obou kinech se do dnešních dnů obdivuhodně zachovaly původní neony, oba prošly v nedávné době citlivou rekonstrukcí a jsou vzorně udržovány. Více světla (neonů)!

Modrásci

Popelníky, bílý porcelán, modré fondy, obtisky, vyrobila porcelánka Royal Dux v Duchcově, Československo, 60. - 70. léta.

Hořčičáky 1965

Nádoby na hořčici 0,2 l, lisované sklo, plastové víčko, datum 5. 4. 1965, Československo, vyrobeno pro závod Fruta n. p., Modřice u Brna.

Myzofobie

 

 

 

 

 

 

 

Zápalkové etikety, Solo Lipník, Československo, 1965.

Brum brum

 Pískací plastové hračky se od 60. let vyráběly ve výrobním družstvu Směr Praha.

 Každá z hraček měla několik barevných variant, bílé detaily byly na barevný korpus hračky vsazeny, stejně jako pohyblivé černé čočky očí. Bohužel tyto drobné části obvykle na hračce příliš dlouho nevydržely. 

Tito dva medvědi byli vyrobeni v Sovětském svazu, červený stával 90 kopějek. Sovětská produkce se vyznačuje méně kvalitním zpracováním, většinou není ani značena.

 Medvěd Labužník z výrobního družstva Směr.

 Většina hraček Směru je značena přímo v lité hmotě. Nejstarší hračky mají ještě ostré rysy s dobře patrnými detaily, u mladší produkce již byla odlévací forma opotřebovaná, takže značka bývá nečitelná.

Kočička z výrobního družstva Směr.

Zvířátka - hračky, barevné plasty, výrobní družstvo Směr Praha, 60. - 80. léta.

Další dva kousky

 Rád bych se s vámi podělil o další dva skvosty mezi brněnskými starými neony.

První z nich se nachází na památkově chráněné budově Městských lázní z roku 1930 v Brně-Zábrdovicích, kterou projektoval sám Bohuslav Fuchs. Neon z šedesátých let má délku téměř pět metrů a je kupodivu poměrně dobře zachovalý, ačkoli už léta nesvítí. Snad se dočká potřebné opravy, stejně jako celá skvostná funkcionalistická budova.

O Městských lázních se můžete dovědět více třeba na Archiwebu.

Druhý neon se nachází na Přízové ulici v areálu bývalé textilní továrny Vlněna v centru Brna. Značka vlněné příze známá ze špulek je zde mnohonásobně zvětšena do podoby barevného (a pravděpodobně i blikajícího) neonu.

 Areál bývalé textilky je dnes značně zdevastován, developerský projekt, v němž se počítalo s demolicí značné části budov, je zatím uložen k ledu. O areálu textilky se můžete dočíst v Databázi průmyslového dědictví Moravy.

Neon, symbolizující závěrečnou fázi rozvoje textilního průmyslu v "moravském Manchesteru", bychom měli bedlivě střežit a pokud možno uchránit před zničením. Vlněna je jenom jedna.