Olomouc 1965

Jedna z prvních opravdu moderních zahradnických a krajinářských výstav se konala v Olomouci po tři srpnové týdny roku 1965. Zahrnovala nejen vystavení okrasných rostlin, ale i krajinářských kompozic, odpočinkových prostranství s fontánami a exteriérovou výstavou Sochařské bilance, jež spočívala v umístění výrazných sochařských děl poslední dekády (1955-1965) do prostředí olomouckých parků, zvláště čerstvě rekonstruovaných Bezručových sadů.

V Olomouci se sice zahradnické výstavy konaly už od roku 1958, ale areál výstaviště se skutečně probudil k životu až výstavou v roce 1965, kdy ji navštívilo půl milionu návštěvníků. Pro tuto výstavu byl mimo jiné zbudován umělý vodopád v Bezručových sadech a pověstná lávka spojující Smetanovy a Čechovy sady architektů Hynka a Hradila.

Teprve o rok později byly dokončeny úpravy Čechových sadů a postaven Pavilon A architekta Petra Braunera, jenž se stal srdcem květinových výstav, od roku 1966 nazývaných Flora Olomouc. Pavilon v současnosti prochází generální rekonstrukcí a dostavbou pod dohledem architekta Braunera. O přestavbě si přečtěte třeba zde. Z étosu olomouckých zlatých šedesátých už asi nic nezbude.

Využití stavebních prefabrikátů pro dětská hřiště a drobná architektonická zákoutí.

Atrium za hlavním pavilónem.

 Atrium, odpočinkové zátiší za hlavním pavilónem.

Instalace z cihelných a betonových tvárnic z podniku Prefa n.p. Olomouc.

 Exponáty výstavy Sochařská bilance.

Reprodukce z časopisu Domov, 1/1966.

Proužkování

Další kuchyňská souprava z produkce Spojených keramických závodů (Spojker) má také zatím neznámého autora. Stříkaný dekor navazuje ještě na předválečnou tradici zdobení, populární zvláště v období art-deco. Vzdáleně snad připomene i některé Hoffmanovy návrhy pro Wiener Werkstätte, pastelové barvy však prozrazují "bruselskou" inspiraci.

V domácnostech byly běžné především soupravy různě velkých misek. Oblíbenosti těchto souprav napomáhala především jejich cenová dostupnost (oproti porcelánovým výrobkům, které šly spíše na export), křehká bělnina se však snadno otluče a nádobí v neporušeném stavu je dnes spíše výjimečné. Menší misky se často používaly pod květináče (viz obrázek).

Užitkový servis z bělniny, Spojker n.p. Trnovany u Teplic a Znojmo (Dittmar Urbach), Československo, 50. - 70. léta.

Kurz umělého dýchání v osmi krocích

Zápalkové nálepky, Solo Lipník, Československo, 60. léta.

Bělninová elegance

Kávový servis z bělniny s průsvitnou glazurou, vyrobený někdy v 60. letech ve Znojmě, má zatím neznámého autora. Jde o soubor v kontextu tehdejší produkce výjimečný, ať už jde o abstraktní, proškrabávaný dekor, nebo radikálně plochá víčka konvice a cukřenky. Nic praktického, ale nutno říct, že v československé produkci nemá obdoby. Snad inspirace polskou produkcí?

Servisy z produkce SPOJKER jsou stále ještě velkou neznámou, ať už jde o produkci Znojemskou, či Teplickou. Pro Teplice pracoval Slavoj Banset, Milan Chlíbec pro ně navrhl úspěšné servisy Diadem a Leona, existují však ještě nejméně tři spojkerovské servisy bruselského tvarosloví, o jejichž autorství se nic neví.

Kávový servis, vyrobil SPOJKER, n.p., závod Znojmo, Československo, 60. léta.