středa 21. srpna 2013

Berlínský Corbusier


Nejblíže položenou Corbíkovou stavbou za našimi hranicemi je betonový kolos Unité d´Habitation v Berlíně-Charlottenburgu, nedaleko Olympijského stadionu.

Le Corbusier tento dům postavil v roce 1957 jako třetí v pořadí po Marseilles (1947-1952) a Rezé u Nantes (1955). Chtěl Berlíňanům názorně ukázat, jak vypadá bydlení budoucnosti (a taky měl v té době zálusk na zakázku na řešení centra města - zúčastnil se soutěže, ale nakonec nezvítězil).


Hned u vchodu na fasádě názorně ukázal svou myšlenku Moduloru - měřítka architektury vycházejícího z průměrné lidské postavy a základních lidských potřeb.


Barevné řešení fasády je originální, i zde se na něm zřejmě podílel malíř Nadir Afonso, který se v té době k Le Corbusierovi vrátil po několikaleté stáži u Oscara Niemeyera.








Vstupní hala je jednoduchá a prostorná, hostí malou výstavku o historii stavby. Hned u vchodu je vývěska s vizitkami obyvatel všech přibližně tří set bytů v deseti patrech.


I nástěnka s aktuálními informacemi je stylová.


Bezpečnostní telefon je zřejmě původní.


Únikové schodiště jako v klasickém paneláku, jen mnohem čistější.


Chodby uvnitř domu jsou dlouhé a ponuré. Každé patro má jinou kombinaci barev.



Ale výhled na Berlín stojí za to. Kolem celého domu je vzorně udržovaný park se vzrostlými stromy.


Průměrný byt: vchází se v horním patře, vpravo kuchyně, oddělená od obytného prostoru zasunovacím neprůhledným sklem. Po schodech se schází do dolního patra s koupelnou a ložnicí, případně dětským pokojem. Spodní patro doplňuje široký balkon s vestavěnými truhlíky na květiny.









Ke stylovému bydlení patří stylové auto.






pondělí 5. srpna 2013

Růženín


Růžovobílý bělninový servis ze Spojkeru zatím nemá jasného autora. Připomíná však autorský rukopis Milana Chlíbce, který pro Spojker v Trnovanech u Teplic navrhoval od konce 50. let.

Ačkoli je servis druhé jakosti, zaslouží si naši pozornost především dynamickým ztvárněním funkčních prvků, zvláště uch. Přestože se jedná o kávový servis s klasicky vertikálně stavěným tubusovitým tělem konvice, "roztančené" ucho a nízko posazená výlevka svou šířkou přesahují výšku konvice a dávají celému servisu horizontální charakter, typický spíše pro čajové soupravy. Nápoj se nalévá jen do spodní, rozšířené části konvice, jinak by přes výlevku přetekl.

Vskutku zvláštní spojení principů výstavby čajové konvice s vertikálními prvky kávových souprav. To svědčí o autorově touze experimentovat a inovovat klasické tvary. Podobně experimentální je i Chlíbcův nejslavnější servis Leona.