Pour Féliciter 2015!

Krásný a úspěšný nový rok 2015!

Neznámá juvenilie Jana Kaplického

V roce 1962 vyšel v časopise Domov dvoustránkový článek o jedné z prvních realizací Jana Kaplického. Architektovi bylo v té době 25 let a studoval na VŠUP v ateliéru architekta Pavla Smetany (mimochodem - Smetana patřil do týmu architektů realizujících československý výstavní pavilon na EXPO 58 v Bruselu). V době vydání článku, 1. února 1962, zemřel architektův otec Josef Kaplický, další z protagonistů bruselského úspěchu.

Jan Kaplický ve svém návrhu zpracoval interiér půdní vestavby v blíže neurčeném historickém domě na Malé Straně v Praze. Malý byt pojal jako obytný prostor bez zbytečných dveří. Uprostřed se nachází instalační jádro (koupelna, záchod, kuchyňská linka), jehož blok měl sytě modrou barvu. Ostatní stěny byly bílé. Ložnicová část, kuchyňský, jídelní a obytný kout se volně prolínaly a byly vybaveny jen nezbytně nutným, odlehčeným nábytkem. Parketovou podlahu pokryl bílými a šedými koberci s vysokým vlasem. Svítilo se volně visícími žárovkami a variabilními fotografickými reflektory.

Obytná část. Křesla, známá jako "Butterfly chair", navrhl v roce 1940 argentinský designér J. F. Hardoy. Sklidila takový úspěch, že se jejich imitace vyráběly po celém světě, včetně Československa.

Kuchyňský kout s mixérem Pragomix Speciál (design Stanislav Lachman, 1955).

Ukázka respektování historické konstrukce krovu.

Pohled z obytné části ke vstupním dveřím.

Lůžko, za nímž je úložný a šatní prostor krytý textilním závěsem.

Pohled z obytné části na jídelní kout. Na modré zdi obraz Emila Filly.

Článek vyšel v časopise Domov 1/1962.

Bizoni

V roce 1965 navrhl Miloslav Smutný pro podnik Keramia Znojmo tuto keramickou figuru Bizona. Patří k jeho největším sériově vyráběným sochám.

Zdá se, že se Smutný zpracováním "býčího" tématu chtěl vypořádat s úspěšnými návrhy svých souputníků, kteří pár let před ním vytvořili podobně robustní, a přitom dynamicky vyhlížející sochy: nejdříve Bohumil Dobiáš v neglazované šamotové červenici - viz Býk (1962), a vzápětí i Jaroslav Ježek v porcelánu - viz Velký býk (1963).

Smutný na oba kolegy navázal v řešení zadní části figury - zadní nohy s jemnou kličkou ocasu jsou u všech tří figur prakticky totožné. Přední část s hlavou je však výrazně masivnější, jako by autor chtěl zdůraznit mohutnost, stabilitu, ale i určitou těžkopádnost zvířete.

Autorovým osobním přínosem bylo kreativní využití možností glazur a nepravidelné až náhodné dekorování solemi (známé např. od Otty Eckerta), díky němuž se podařilo vytvořit zdání skutečné zvířecí srsti. Navíc je díky různým efektům v glazuře každá figurka trochu jiná.

Motivy na zápalkových arších

Archy zápalkových nálepek z 60. let 20. století. Bylo možné je získat za sběr starého papíru. Měly větší hodnotu, než jednotlivé rozstříhané kusy. V 80. letech už se hromadně prodávaly v igelitových sáčcích a podobně jako známky byly předmětem sběratelské směnné vášně.

Mezi tematické evergreeny patřila bezpečnost práce, zdravotní osvěta, hygienická doporučení a pravidla bezpečného silničního provozu. Častými motivy byla i různá výročí a slavnostní události. Reklama, jak ji chápeme dnes, byla spíše okrajovou záležitostí; příkladem může být propagace spotřebního družstva Jednota. 

A mimochodem, propagace používání elektřiny dosti překvapivě předjímá (o čtyřicet let dříve) logo společnosti ČEZ...