V Muzeu města Ústí nad Labem se v těchto dnech sešlo několik pozoruhodných expozic zaměřených na architekturu a design socialistické éry. Když se do muzea vydáte, čeká vás hned v přízemí putovní výstava československých obchodních domů s lokalizovaným názvem Labe, Máje, Priory, v rámci níž si budete moci 3. a 24. února prohlédnout ústecký obchodní dům Labe, a to včetně běžně nepřístupných prostor.
Zároveň byla v Ústí otevřena retrospektivní výstava architektky Růženy Žertové (poprvé byla uvedena loni v Brně na Špilberku), která má "na svědomí" nejen zmíněný ústecký OD Labe, ale třeba i červený kostičkový Prior v Pardubicích.
To ale zdaleka není vše - až do 1. března najdete v muzeu o patro výš velmi retro a velmi atraktivní výstavu Jak se žilo za Husáka, na níž dokonce instalovali panelákový obývák, školní třídu a samoobsluhu s dobovými artefakty.
A představte si, že k tomu všemu v muzeu uspořádali i rozsáhlou výstavu výrobků přerovské Meopty, na které si můžete udělat jasno v tom, jak se vyvíjel design kamer, fotoaparátů, promítaček a optických zařízení všeho druhu (mají tu i kameru Admira 8, která získala ocenění v Bruselu, a několik typů Meoskopu).
Pokud ještě nebudete mít dost, čeká vás celé půlpatro expozic o fenoménu stavebnice Merkur.
No není to dostatečný důvod k zimnímu výletu?
A když bude venku hezky, můžete si zajít na obhlídku ústeckých architektonických a výtvarných skvostů. Rozhodně je na co koukat. Třeba taková křidélková budova ústeckého magistrátu (dříve KNV) z let 1956-1961, bruselská perla z dílny zdejšího Státního projektového ústavu.
Kovová plastika dua Kmentová-Zoubek byla sice z fasády v devadesátých letech snesena (od té doby má budova poněkud tupý výraz), ale prý neskončila ve šrotu a je tedy naděje, že se na své místo zase vrátí. Na shledanou v lepších časech.
A ještě jedna poznámka: budova byla již dva roky po dokončení prohlášena kulturní památkou a zůstává jí dodnes. Pánbůh zaplať.
Asi před rokem se v tisku psalo o pozoruhodné mozaice u obchodního komplexu v Masarykově ulici od výtvarníka Petra Menše z roku 1986. Je ohrožena zatékáním a pomalu, ale jistě odpadává. Potvrzuji, jde o nádherné dílo námětem, rozměry i barevností, které volá po urychlené záchraně.
Když už mají v Ústí tu retrospektivu architektky Růženy Žertové, nesmíte při procházce vynechat ani její Obchodní dům Labe z let 1967-1974.
Fontána Labe od sochaře Karla Kronycha byla už několikrát odsouzena k zániku, ale zatím statečně odolává. Místní jí familiérně říkají Nesmysl.
Poněkud megalomanská přístavba Krajského národního výboru z roku 1985 se může pochlubit mozaikou, jejíž sláva už dávno překročila hranice kraje. Prý je dokonce jednou z největších a nejvyšších na světě.
Dílo výtvarníka Miroslava Houry zobrazuje dějiny ústeckého kraje od časů Přemysla Oráče (Stadice jsou od Ústí vzdáleny sotva deset kilometrů) přes rozvoj průmyslu, těžby a sklářství, dělnické stávky, až po šťastnou (rozuměj socialistickou) budoucnost s odlesky zlatavého slunce na bělostných křídlech holubic míru. Příběh bílého domečku uprostřed je dostatečně známý, tak jej nebudu rozmazávat, ale prý je to dnes turistická atrakce číslo jedna.
...Nezapomeňte však vstoupit dovnitř. Čeká vás intaktní vestibul s mramorovým schodištěm a spoustou dobových dekorativních prvků, ale především málo známá, zato však špičková práce našich nejslavnějších sklářů, dvojice Libenský-Brychtová. Skleněná plastika Pták (1984) se skládá ze tří plátů taveného skla medové barvy. Nestydělo by se za ni žádné muzeum skla kdekoli na světě. Mně osobně připomíná staré logo Československých spojů. Vybavíte si ho ještě?
Ústí nad Labem prý má nejméně kulturních památek ze všech krajských měst České republiky. Snad už pomalu uzrává čas s tím něco dělat. Kvalitní moderní architektury je tu habaděj.
