Jedna z rozměrově největších porcelánových plastik Jaroslava Ježka patří mezi dobře známé objekty, mnohokrát publikované v dobovém tisku, vyráběné ve velkých sériích a dodnes dobře dostupné v bazarech i internetových obchodech. Přesto je Jitro (1959) obestřené rouškou interpretačního tajemství.
Říká se, že ji Ježek navrhl jako dar své manželce u příležitosti jejich svatby. Jindy se zase uvádí, že v této plastice Ježek svou ženu portrétoval. Časopis Czechoslovak Glass Revue zase zdůrazňuje Ježkovu celoživotní fascinaci koňmi, která se po rané spolupráci s Karlem Havlíčkem (společná práce Kůň, 1950) a sérii Klisničky a dvou Hřebečků (oceněné na EXPO 58) projevila také zde.
Pamětníci zase uvádějí, že právě tato rozměrná plastika patřila mezi nejoblíbenější svatební dary; vzhledem k jisté intimitě výjevu prý obvykle končila v ložnici na šatní skříni.
Proč dal sochař svému dílu název Jitro, zůstane asi už Ježkovým osobním tajemstvím. Těžko bychom na postavu na koni nahlíželi jako na slečinku, která se právě probudila (na koni) a zrovna se protahuje. Mnohem pravděpodobněji jde o cirkusový výjev akrobatky, provádějící krasocviky na koni - kůň zde není zachycen v přirozeném poklusu, naopak zvedá přední nohu a sklání hlavu jako při drezúře. Připomeňme, že cirkusové motivy nejsou Ježkovi úplně cizí - připisuje se mu ve stejné době navržená vtipná drobná figurka Groteska s klaunem tahajícím za ocas slona.
Víte o Jitru něco víc? Podělte se o to s námi.
