Byly doby, kdy limonády vydržely v létě 3 dny a v zimě dnů šest. A skládaly se z ovocné šťávy, cukru, vody a kysličníku uhličitého.
Lišily se barvou, chutí a složením v každém regionu, stejně jako se lišily krémáčky, pribináčky, ostraváčky, smetánky a lipánky. A stejně, jako se lišila regionální piva - nejenom kvalitou vody, ale také (ne)dodržováním hygieny při výrobě.
Osmdesátá léta přinesla zprůmyslnění výroby a postupné vytlačování regionálních limonád univerzální "žlutou" a "červenou". Nápadité barevné nálepky v době kolapsu hospodářství zastupovaly "náhradní etikety" (poslední dvě, které dnes reprodukuji), nakonec se stalo normou pouhé základní označení na kovovém víčku, případně nápis NEALKO vytištěný přímo na lahvi.
To kdyby chtěl někdo tvrdit, že ty škodlivé, chemické, přeslazené a přesycené nápoje nepřirozených barev přišly až s kapitalismem. Kdepak, přišly už minimálně o dekádu dřív.
Teď se mi rozbušilo srdce, láhev mého dětství, navíc z Nealko Olomouc!
OdpovědětVymazat