sobota 21. října 2017
Skleněné objekty Věry Liškové
Po delším čase jsem měl zase možnost procházet si v knihovně další ročníky časopisu Czechoslovak Glass Review, který je bezednou studnicí informací o československém skle, keramice a porcelánu. A opět jsem narazil na několik článků o méně známé sklářské výtvarnici Věře Liškové, která však dle mého názoru patří mezi špičku tvůrců českého skla 20. století.
V nedávné době (léto 2016) bylo možné několik jejích prací shlédnout v Muzeu Kampa na výstavě 7+1 mistrů českého skla, pár kousků najdete i ve stálé expozici skla na Pardubickém zámku (doporučuji), jinak je však setkání s dílem Věry Liškové nesmírně vzácné. Také proto jsem vybral - omluvte zhoršenou kvalitu reprodukcí - fotografie, které se postupně objevovaly v ročnících výše uvedeného časopisu mezi léty 1967-1972.
Věra Lišková (1924-1985) vystudovala v prvních poválečných letech VŠUP pod vedením profesorů Josefa Kaplického a Karla Štipla. Již v průběhu studia začala spolupracovat se sklářským průmyslem, začínala ve sklárně Lobmeyr v Kamenickém Šenově. Zejména v 50. letech vytvořila řadu návrhů užitkového stolního a varného skla, ale pro karlovarský Moser ve stejné době navrhovala i luxusnější sklo ryté a broušené, které se zde vyrábělo ještě řadu let.
Od začátku 60. let se zaměřila téměř výhradně na vlastní ateliérovou tvorbu. Její doménou se stalo čiré sklo ručně tvarované nad kyslíkovým plamenem (na první fotografii výtvarnice drží v ruce hořák, který k tomu účelu používala). Při spolupráci se sklárnou Simax objevila také výtvarný potenciál technického (varného, chemického, laboratorního) skla a využívala pro své objekty i prefabrikátů, různých trubic, baněk, kádinek a zkumavek, známých spíše z chemických laboratoří.
Ačkoli řadím fotografie skleněných objektů zcela náhodně, je i z této "ochutnávky" patrné, že lze dílo Věry Liškové rozčlenit do několika celků situovaných na hranici mezi užitým a volným uměním: v jejím díle najdeme klasické stolní a nápojové sklo prostých až minimalistických tvarů, závěsné dekorace, jež by se parádně hodily na vánoční stromeček, drobná humorná a poetická zvířátka, ale také křehké vázy na aranžování květin ve stylu japonské ikebany.
Vrcholem její tvorby je - dle mého názoru - soubor rozměrných abstraktních strukturálních objektů, které ani po desítkách let neztrácejí nic ze své svěžesti a mistrnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat