Časopis Reklama v socialistickém hospodářství vydávalo československé Ministerstvo vnitřního obchodu od roku 1955. Na jeho obálkách lze sledovat rychlou proměnu dobové vizuality, kterou přinesl přelom 50. a 60. let, a kterou jsme si u nás zvykli spojovat s bruselskou výstavou.
První obálka je ještě velmi konzervativní, připomíná spíše 30. léta. Od roku 1956 se však časopis postupně stává nositelem a ohlašovatelem nových trendů nejen v reklamní grafice, ale ve vizualitě života v Československu vůbec. Přináší rozsáhlé informace o zavádění neonových světelných reklam, zabývá se fenoménem filmového (a propagačního) plakátu, představuje podobu nových firemních log (už v roce 1956 existují loga, která si spojujeme s "bruselem" snad nejvíce - Fatra, Plastimat, Kovo, PragoExport, Motokov, Jablonex, GlassExport ad.), komentuje úroveň spotřebitelských prospektů, výkladních skříní, velkoplošných reklam na domovních štítech, ponouká ke zlepšení obalového designu.
Už v roce 1957 časopis zkracuje název na Reklama, od roku 1962 se přejmenovává na Propagace a pod tímto názvem vychází až do roku 1990. Šéfredaktorem časopisu ("předsedou redakční rady") byl od počátku architekt Jaromír Balák (1925-?), jehož možná znáte také jako autora žádaných příruček Zásady propagace, Výkladní skříň a Světelná reklama, po nichž je mezi sběrateli sháňka.
Dnes se tedy podívejme na výběr obálek z let 1955-1961. První, černou sérii ročníku 1956 navrhl malíř Karel Černý (1910-1960). Na obálce třetího čísla se poprvé objevuje výrazné malé r, které se stane základem loga časopisu na příští léta.
V roce 1957 se v navrhování obálek střídají výtvarníci Miroslav Aksman, Jaroslav Vildt, Karel Černý, Jiřina Černá, Karel Pekárek, Vladimír Rosol, Václav Dobrovolný a Václav Pata. Ustaluje se logo časopisu, výrazná typografie, použití koláže. Ne vždy je obsah koláže zcela jasně spojen s obsahem časopisu, výtvarníci měli u svých návrhů asi poměrně volnou ruku.
Některé motivy se začínají opakovat, zejména dobové nástroje reklamního výtvarníka a aranžéra: tuba barev, kreslící pero (několikrát v podobě šipky nebo šípu - metafora "trefné reklamy"), kreslířské desky, filmový pás a kamera, vývěsní štít, plakát, výloha obchodu.
Aranžérem je zde téměř výhradně muž, zatímco žena se objevuje v roli reklamního objektu (nejlépe v plavkách nebo negližé), v lepším případě v roli cílové skupiny - zákaznice.
Pozoruhodný, ač bizarní je pokus o grafické logo v podobě holubice sedící na štětci, jež má vyjádřit podstatu reklamy v socialistickém hospodářství: nikoli konkurenční boj, ale osvěta, informování spotřebitele "mírovými prostředky".
V roce bruselské výstavy je opět autorem většiny obálek malíř Karel Černý, který mimochodem také na EXPO 58 vystavuje.
Teprve číslem 10 přebírá štafetu dosavadní grafik časopisu Jiří Kreuziger (1926-?) a začíná navrhovat také obálky. Pro jeho tvorbu je typická grafická a barevná uhlazenost, dynamika, nepřetíženost významy. Obvyklá je kombinace černobílé fotografie a dvojbarevným grafickým pozadím.
Ani v tomto časopise nechybí obligátní "poučení z Bruselu", ovšem vychází až v lednu 1959:
Až do konce roku 1961 se v navrhování střídají také Jaroslav Vildt, Václav Pata, Dobroslav Holub a Jaroslav Fencl.
Předposlední obálka Karla Černého pro časopis Reklama - v říjnu roku 1960 náhle umírá na zápal plic:
