Malíř Václav Tikal patřil k těm umělcům, kteří se pod tlakem komunistického režimu v 50. letech raději odmlčeli. Malíř ze surrealistického okruhu, blízký tvorbou i myšlením Mikuláši Medkovi, Josefu Istlerovi, Václavu Zykmundovi nebo Janu Kotíkovi (ovšem byl z nich nejstarší), se podobně jako mnozí další dal přechodně na dráhu návrháře užitého umění, kde nebyla doktrína socialistického realismu tak důsledně uplatňována. Spolupráce s centrálně řízeným průmyslem však měla zase jiné potíže, třeba neschopnost zavádět nové nápady a návrhy do výroby.
Tikal svou volnou malířskou tvorbu naposledy vystavoval v roce 1948 spolu se skupinou Ra, jíž byl členem. Další výstavy se dočkal až po deseti letech, v době mírného politického uvolnění, v roce 1958. To už mu bylo padesát.
Co dělal mezitím? Od roku 1951 působil jako návrhář porcelánu a keramiky pro Karlovarský porcelán a teplický Spojker, trvalé zaměstnání mu ale zajistila až pozice výtvarníka v Textilní tvorbě Praha. V lednu 1959 nastoupil na pět let jako výtvarník do pražského ÚBOKu. A po celou tu dobu se organizačně i odborně zabýval problematikou výroby porcelánu, mimo jiné jako redaktor oborového časopisu Sklář a keramik.
První porcelánový servis, který se dočkal výroby, Tikal navrhl ve vývojovém závodě v Lesově ve spolupráci s modelérem Alešem Trpkošem v roce 1957. Primárně byl určen pro EXPO 58 v Bruselu, kde byl nejen vystaven, ale sklidil i značný úspěch: jako součást kolekce Karlovarského porcelánu byl odměněn jednou z Grand Prix (často se mylně uvádí, že zlatou medailí).
Jídelní, kávový a čajový servis dostal teprve po úspěchu na Expu název Brusel a s tímto označením se také dostal do výroby v Concordii Lesov. Patřil vždy k výběrovému exportnímu zboží, čemuž odpovídala i poměrně vysoká cena 452 Kčs. Při přepočtu podle průměrné mzdy v roce 1964 a 2018 by jídelní soubor dnes stál téměř 11 tisíc korun. Pro srovnání, dnes pořídíte Thunský jídelní servis přibližně za poloviční částku.
Jan Štulc jej ve své diplomové práci popsal takto: "Jednalo se o tvar zcela moderní, nepříliš extravagantní, se zřejmým důrazem na funkci. Tělo konvice má dvojkónický tvar, úchytka má módní tvar ouška." Dodejme, že právě ono zvláštní zalomení dalo servisu dobře rozpoznatelný look, často zvýrazněný odlišným barevným dekorem, jak je graficky znázorněno na dobové reklamě pro zahraniční trhy:
Servis, který dnes představuji, má
příjemný potisk s motivem listů, který sice příliš nekoresponduje s jeho tvarem, ale zachovává si decentnost a umírněnost, zvláště ve srovnání s květinovým dekorem na dobové reklamě. Možná je to přímo návrh Václava Tikala, který se dekorování porcelánu také věnoval. Čeho si asi povšimnete na první pohled, je mléčenka, která k souboru Brusel nepatří, pochází totiž
z moka servisu Praha od Marie Rychlíkové. Těžko říct, zda se takto už prodával, nebo mléčenku předchozí majitel sehnal zvlášť. Nese totiž značku novorolské porcelánky.
Je zaznamenáno, že si Václav Tikal mnohokrát naříkal, jak
československý průmysl není schopen přejít na moderní, konkurenceschopný sortiment, ačkoli pro to výtvarníci dělají vše, co je v jejich silách. Teprve po úspěchu v Bruselu konečně Tikal dočkal zařazení svého návrhu do výroby.
Další jeho servis z roku 1959 si na sériovou produkci
pod názvem Karolína počkal až do roku 1965, kdy také Tikal v 59 letech předčasně umírá na onemocnění srdce.
Bibliografie:
Jiří Vykoukal, Václav Tikal 1906-1965 (katalog výstavy), Cheb 1993.
Jan Štulc, Vývoj porcelánového designu v Československu 1945-1965 (diplomová práce), Praha 2005.
Časopisy Czechoslovak Glass Review, Sklář a keramik, Tvar.
