Tyhle vázy špičkového sklářského výtvarníka Pavla Hlavy (1924–2003) určitě dobře znáte. Jsou dokonce tak notoricky známé, že si jich člověk pamatující 70. a 80. léta vlastně přestane všímat. Někteří dokonce tvrdí, že jsou ošklivé. Taky se jim začalo ošklivě říkat: mozky. I poangličtěné označení brain vase už dávno překročilo náš malý český rybníček.
Jako výtvarník Ústavu bytové a oděvní kultury (ÚBOK) se Pavel Hlava v šedesátých letech věnoval návrhům skla pro široké spektrum skláren, věnoval se jak sklu běžnému, užitkovému a nápojovému, tak autorské skleněné plastice. Někde uprostřed mezi těmito póly byly jeho návrhy sériového dekorativního skla mj. pro národní podniky Karlovarské sklo a Borské sklo, vyznačující se často neotřelými výrobními postupy. Od roku 1964 pracuje s technologií foukání skla do drátěné formy. Právě touto technikou vznikla v roce 1968 také kolekce váz, mís a popelníků několika velikostí, o níž je dnes řeč. Vyráběla se v sklárnách v Novém Boru v řadě barevných variant a zřejmě i řadu let.
Ve srovnání s Hlavovými autorskými "bublinovými" díly, vzniklými ve stejné době a stejnou technikou vyfukování do drátěné formy, jsou tyhle velkosériové mozky vlastně slabým odvarem. Pořád však v sobě mají onen expresivní náboj, energii proudu žhavé skelné hmoty jakoby zastavené v čase. Jak se píše v umělcově nekrologu z roku 2003, sám Pavel Hlava tvrdíval, že výtvarné nápady jsou produktem mozku, nikoli očí. Možná se na ně zkusme dívat právě takhle: jako na výsledek velkého uměleckého a technologického experimentu, který se kdosi pokusil zpřístupnit širokým masám.
