Když jsem se v roce 2008 měl možnost podívat do Tokia, byla tahle zvláštní modulární budova už mezinárodně známá jako příklad japonského architektonického metabolismu 60. let, a proto nemohla chybět na mém seznamu "must see". Zároveň se tehdy neslo internetem, že se bude brzy bourat. I to byl důvod si ji zajít alespoň vyfotit. Do cestovního deníku jsem si tehdy zapsal:
"Přejeli jsme metrem na zastávku Šimbaši a rázem jsme se z vesnického prostředí ocitli mezi mrakodrapy. Za pár rohy se objevil Capsule Tower. Zcela předčil mé očekávání, ačkoli je v nesmírně špatném stavu, kape z něj voda a ve většině kapslí už zřejmě nikdo nebydlí.
Na dveřích je velká cedule, že při jakémkoli pokusu vstoupit dovnitř okamžitě volají policii. Naštěstí byla jedna kapsle snesena na zem, takže se do ní dalo nahlédnout kulatým oknem. Uvnitř byl kompletně zachovalý interiér i s TV a magnetofonem.
Škoda, že to neopraví a neudělají z toho hotel. Já bych tam klidně bydlel."
Nakajin nakonec vydržel chátrat ještě dalších 14 let. 12. dubna 2022 by mělo začít jeho postupné rozebírání. Několik zachovaných kapslí se prý dostane do různých muzejí (zájem jich projevilo osmdesát, včetně několika evropských), takže z něj snad něco málo zůstane na památku. Odvážný experiment, který měl představovat modulární budoucnost lidského bydlení, se stal kuriózním dokladem slepé vývojové větve. Dožil se padesátky.
