Do ruky se mi však dostal také o něco menší lišák bíle glazovaný, nesignovaný, odlitý z porcelánu a v detailu s mnohými nedostatky a vadami svědčícími o tom, že jde zřejmě o (polo)amatérskou práci nějakého studenta nebo melouch z některé západočeské porcelánky.
Ale roztomilý je taky.
Roman Modzelewski v křesle RM 58. Foto: Muzeum Narodowe w Warszawie
V polské Lodži právě probíhá objevná výstava výjimečné osobnosti polského poválečného designu Romana Modzelewského (1912–1997), a tak je příležitost představit jej tímto článkem také českému publiku.
Byl to právě on, kdo v polovině padesátých let 20. století začal jako jeden z prvních ve východním bloku experimentovat s novými materiály a novým organickým tvaroslovím sedacího nábytku. Zařadil se tak po bok svých generačních souputníků, jako byli světoznámí manželé Charles a Ray Eamsovi (nar. 1907 a 1912) nebo český designér Miroslav Navrátil (1913–1999).
Oproti svým současníkům se přitom Modzelewski původně designu příliš nevěnoval. Získal sice velmi široké výtvarné a řemeslné vzdělání, ale prosadil se jako malíř a sochař. Od 40. let jeho abstraktní obrazy vznikaly v úzkém duchovním propojení s dnes mezinárodně uznávaným Władysławem Strzemińským (učili spolu na výtvarné škole v Lodži). V 60. letech patřil k důležitým protagonistům informelu a strukturální abstrakce, jimž se věnoval v malbě i v kovových objektech.
Zájem o řemeslo, design a rukodělnou výrobu jej však provázel po celý život. Už jako teenager si přivydělával výrobou dřevěných lodiček na hraní, za války zase ve Lvově ručně vyráběl a prodával dřeváky. Nějakou dobu se také živil restaurováním kovových prvků na historických objektech.
Ve druhé polovině 50. let se ve svém ateliéru zaměřil na experimenty s novými progresivními materiály, nejprve s překližkou, záhy poté s umělými hmotami. Zkoumal možnosti tvarování a průmyslové výroby sedacího nábytku z laminátů a PVC, následkem čehož vznikly jeho čtyři návrhy sedacího nábytku, jež jsou dnes považovány za ikony polského designu.
Ano, pouhé čtyři kusy židlí. Tohle že má být díra do světa?
Prototyp židle (1956) a následně i prototyp křesílka RM56 navrhl Modzelewski z překližky, považované tehdy díky své úspornosti a variabilitě za materiál budoucnosti. Jeho „experimentální židle z náhražkových materiálů“ byla vystavena v roce 1957 na celostátní výstavě interiérové architektury ve Varšavě. Sedák a opěrák sestávaly z jednoho kusu překližky s velmi netypickým spojem uprostřed sedáku. Pozornost přitahovala i subtilní drátěná podnož, která si zaslouží srovnání s dobovými projekty manželů Eamsových (od r. 1950) i židlí Vertex Miroslava Navrátila (1959). Velmi záhy se přitom umělec pokusil (jako první v Polsku) překližku nahradit jiným zcela novým materiálem, neměkčeným PVC (tzv. vinidurem).
Roman Modzelewski, prototyp křesla RM56 z překližky, 1956.
Roman Modzelewski, návrh překližkové šablony pro křesla RM56, 1956.
Roman Modzelewski, prototyp křesla RM56 z viniduru, 1956.
V roce 1957 Modzelewski dokončuje také prototyp čalouněného křesla RM57 ostrých kubizujících tvarů, ve své době opět velmi originálních a jdoucích proti proudu. Jeho kostra byla celokovová.
Rok 1958, tedy rok světové výstavy v Bruselu, přináší zlom – Modzelewski totiž navrhuje svůj chef-d'œuvre, křeslo RM58 odlité z epoxidové pryskyřice vyztužené skelnými vlákny. Jeho první kusy byly povrchově natřené béžovou barvou, poté designér začal přidávat pigmenty přímo do epoxidové pryskyřice, díky čemuž vznikla série křesílek zářivých barev (žluté, zelené, červené a černé) a vysokého lesku. Stále se ale jednalo o autorské prototypy, které vznikaly ručně pomocí hliníkové formy. Odhaduje se, že takto vzniklo několik desítek kusů, které se objevily v domovech autorových přátel, na řadě výstav i v dobových filmech.
I zde hledejme alespoň vzdálenou inspiraci u manželů Eamsových a jejich židle s područkou z roku 1950. Modzelewski jde ale dál v tom, že se zbavuje problematických ostrých hran laminátového výlisku tím, že je stahuje až pod sedák.
Charles a Ray Eamsovi, laminátová židle s područkou, 1950. Foto: Getty Images.
Pozoruhodné je toto křesílko svou přitažlivou organickou nadýchaností, která láká k usednutí a snad i přitulení. Na omak je přitom překvapivě pevné a chladné. Obklopí vás, ale má pevné hranice. Neproboříte se do něj, naopak vás nutí k jisté „způsobnosti“ sezení. Hodí se proto ideálně do veřejných interiérů, které dokáže na první pohled polidštit a zútulnit, ale nevybízí k vysedávání. Lidem to v něm sluší.
Křeslo RM58 ve své době vzbudilo velký mezinárodní zájem a traduje se, že jej pochválil sám Le Corbusier. Modzelewski si projekt nechal patentovat a jednalo se o sériové výrobě ve Francii. Umělec však dal bohužel přednost domácímu průmyslu, čímž ale tvrdě narazil na technologickou a hospodářskou omezenost komunistické výroby.
Žádný z designérových návrhů se tehdy do průmyslové výroby
nedostal. Zklamaný a zahořklý umělec s navrhováním nábytku skoncoval.
Roman Modzelewski, hliníková forma pro výrobu křesla RM58, 1958.
Teprve o deset let později přišla druhá kapitola dobrodružství s lamináty, když se pustil do navrhování jachet. Byl to právě Modzelewski, kdo jako první v Polsku zkonstruoval celolaminátovou kabinovou jachtu schopnou vyplout na moře. V této činnosti pak pokračoval po celá 70. léta a výsledkem byly tři modely jachet pro malosériovou výrobu. Jenže jich nakonec opět vzniklo jen asi dvacet.
Křesílka Romana Modzelewského se do výroby dostala teprve v roce 2012, patnáct let po jeho smrti. Brzy zaplavila stránky designových časopisů a našla si cestu do interiérů po celém světě. Křesla RM56 a RM58 dnes vyrábí v mnoha barevných a materiálových variantách firma Vzór, která se zaměřuje na licencovanou výrobu polského nábytku z 50. a 60. let.
A tak ten příběh vlastně dopadl dobře.
Pohled do výstavy, leden 2023.
Výstava RM. Roman Modzelewski - sen o Łodzi. Muzeum Miasta Łodzi, 14. 5. 2022 - 26. 2. 2023.