Domostroj, sochodům. La Casa del Portuale. Opuštěná betonová struktura v neapolském přístavu, na dohled od hrozivého Vesuvu. A taky jedinečné dílo italského brutalismu, jehož autorem byl modernista Aldo Lloris Rossi (1933–2018) a které se v minulém roce dostalo i na obálku časopisu Domus.
Objekt vznikl v letech 1968–1980 jako zázemí pro zaměstnance neapolského přístavu. Nacházelo se v něm kromě krytého parkoviště také několik pater kanceláří, společenské prostory nebo dělnická kantýna. Celkově má devět podlaží a do jeho hravého tvarosloví se propsaly různé funkce a inspirace od klasické kancelářské výškové budovy s prosklenou fasádou, přes navigační věže a další specificky přístavní objekty, námořní plavidla, až po typ kruhové vyhlídkové restaurace, jak je známe z mnoha dalších staveb 60. a 70. let 20. století.
Budovu odlehčují a zároveň drží pohromadě výrazné vertikály komínových věží na způsob zaoceánských parníků (a taky trochu á la Centre Pompidou). Kovové nástavce na komínech byly bohužel nedávno odstraněny a budova kvůli tomu přišla o významnou součást své nezaměnitelné siluety. K zemi ji naopak vizuálně poutá členitý betonový podstavec s nájezdovými rampami, připomínající skalisko na mořském břehu. Od moře je ale budova přece jen vzdálená pár desítek metrů a její kontext spíš tvoří "moře" železničních kolejí, kontejnerů a překladišť.
Od devadesátých let postupně klesal počet dělníků v přístavu z tisíce na pouhých několik desítek a budova přišla o své původní využití. V současnosti je téměř opuštěná a dost zásadně chátrá. Na její záchranu apelují mnozí, existuje i analýza možností její rekonstrukce a přizpůsobení možnostem a potřebám 21. století.
Jestli ale pozoruhodný monument zůstane zachován, je zatím ve hvězdách.
