PF 2024

Děkuji Vám za přízeň v roce 2023 a přeji krásný nový rok všem ctitelům a ctitelkám bruselského designu!

Tento blog vznikl už před šestnácti lety a za tu dobu na něm bylo publikováno téměř 650 příspěvků na téma architektury a designu druhé půlky 20. století. I když v posledních letech mých nových příspěvků přibývá jen málo (přibližně jeden měsíčně), stále myslím, že má smysl v tom pokračovat. Samozřejmě by bylo lepší se přesunout na Instagram či jiné módnější platformy, ale raději držím status quo a doufám, že si čtenáři a čtenářky ke mně cestu nějak najdou. Je toho pořád tolik k objevování!

Tak úspěšný lov v roce 2024!

Sto let Jitky Forejtové

  

Dnes by rovných sto let oslavila další z legend generace Bruselu, Jitka Forejtová (25. října 1923 Praha – 24. září 1996 Praha). Designérka, sklářská výtvarnice, sochařka a keramička, jejíž drobný figurální porcelán, keramika a užité sklo se zapsaly do dějin českého moderního designu. Jako jedna z mála se prosadila nejen v českém kontextu, ale i mezinárodně, vždyť její návrhy vyráběly i mnohé porcelánky v Německu. Vystavovala na EXPO 58 v Bruselu, EXPO 67 v Montrealu i na EXPO 70 v Ósace.

Je toho hodně, co by stálo z její rozsáhlé tvorby za připomenutí. Třeba porcelánové figurky z Duchcova nebo skleněnou žardiniéru se sedící dívkou touží vlastnit nejeden sběratel. Přesto si tuto umělkyni připomeňme jednou méně známou prací, která však o její tvůrčí povaze vypovídá dokonale.

Jitka Forejtová byla totiž celoživotní hledačkou a experimentátorkou. Věčné zkoušení nového a neokoukaného ji provázelo po celý život, přestože po roce 1970 už jen málokdy dostala příležitost ke spolupráci s průmyslovou výrobou.

Vraťme se tedy do jejího bruselského období konce padesátých let. V roce 1956 dostává příležitost k pokusům v Moravských sklárnách ve Vrbně pod Pradědem. Experimentuje s hutnickým sklem a hledá možnosti jeho zdobení kresebným dekorem. Pokouší se předem připravený dekor zatavovat do hmoty – a ono to jde!

Nebyla v tom sama: pár let předtím už přišel Miloš Půlpitel v Harrachově s novým způsobem zatavování skleněného textilního vlákna a vzniklo tak sklo označované jako HARRTIL (patent z roku 1955). Zatím ale nebylo možné dosáhnout pravidelného, nedeformovaného tvaru a třeba aplikace obrázků nebo nápisů touto technikou nebyla myslitelná vůbec.

Jitka Forejtová na to v roce 1956 kápla: dekor se natiskne na obyčejný papír vhodnou látkou, která se se žhavým sklem snadno spojuje (třeba křemičitan sodný s příměsí sklářských barviv), při aplikaci papír shoří a dekor ulpí na skle. Potom ho lze přejmout další vrstvou sklářské suroviny a dekor je tak navždy uzavřen uvnitř skleněné hmoty. Ideální postup pro individuální i sériovou výrobu.

Hned následující rok, 21. října 1957, tuto technologii přihlásila na československém patentním úřadu, a patent č. 88914/1959 jí byl v roce 1959 udělen. Mezitím však svou kolekci hutnických váz se zataveným dekorem vystavila na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu.

Skleněné výrobky na základě jejího patentu následně několik let vyráběly sklárny ve Vrbně pod Pradědem, Chřibské a Mstišově. 

 Patří mezi ně i skleněná mísa, o níž mi zatím není známo, zda byla určena přímo pro Bruselskou výstavu, nebo vznikla až po ní, na vlně nadšení z československého úspěchu. V každém případě to je zajímavý doklad jednoho nadějného a plodného období této přední osobnosti českého designu 20. století. Čest její památce.

Pár sovětských hraček

Nedávno jsem třídil plastové hračky a našlo se jich mezi nimi dost sovětských, tak jsem si dal tu práci a pohledal na internetu, odkud vlastně pocházejí. Všechny jsou značené reliéfním razítkem dvojího typu – písmenem M s korunkou, případně takovým divným znakem, který vypadá jak pythagorejské trojúhelníky se zakomponovaným srdíčkem – co já vím, co to vlastně je. Medvídek?

Každopádně černá díra ruského internetu vyvrhla po troše hledání seznamy značek sovětských výrobců dětských hraček, a tak je záhada rozluštěna: Za výrobou stojí Moskevský závod na plastové hračky Malyš (Московский завод пластмассовых игрушек "Малыш"). A léta vzniku? 1960 až 1980.

Tuším, že každá bude mít nějaké jméno a bude pocházet z nějaké dobové animované pohádky, ale dokážu rozlišit tak maximálně toho dlouhána Buratina, co vypadá jako italský Pinocchio, a samozřejmě také medvěda Míšu, maskota moskevské olympiády v roce 1980. Na tom tak nějak končím.

Jo a na fotkách to možná nevypadá, ale všechno jsou to celkem macci, na výšku každý alespoň 30 cm. Vskutku bolšije igrušky, jen co je pravda.