Nádraží v Pardubicích, to je poválečný funkcionalismus, "bruselský" optimismus a mezinárodní elegance, ale především ušlechtilé tvarosloví a řemeslná preciznost. Není divu, že bylo už v roce 1987 prohlášeno kulturní památkou.
Jemná pastelová barevnost, obloučkové tvarosloví...
Autorem obrovské nástěnné mozaiky se znameními zvěrokruhu je malíř Jaroslav Moravec.
Dojem dělá i ušlechtilá Monstera Deliciosa.
Hala má délku 70 metrů, šířku 25 metrů a výšku 11 metrů.
Zachovalo se v ní velké množství pozoruhodných řemeslných detailů.
Fenomenální řešení osvětlení "krčku" vedoucího k restauraci a ubytovně: denní přirozené světlo přivedené luxferovým otvorem, uprostřed něj elegantní umělé večerní osvětlení. To je na metál!
Mozaiky mají ještě prvorepublikovou úroveň.
Autorem nástěnné mozaiky "Hrady a zámky Československa" je Richard Lander.
Červené obklady začaly z fasády odpadávat teprve v posledních pěti letech. Poškození fasády se šíří jako lavina, a přitom mu šlo zabránit hned v zárodku. Další z odstrašujících příkladů "péče" Českých drah o kulturní památky...
Horizontála odjezdové haly protíná vertikálu nádražní ubytovny. Na fasádě se nachází stejný ciferník jako v interiéru haly. Architekt však zvolil střídmou černo-bílou barevnost a noční podsvětlení.
Nové nádraží v Pardubicích, architektonický návrh Karel Řepa, spolupráce Karel Kalvoda, dopravní řešení Josef Danda, návrh 1948, slavnostní otevření 1. května 1958.
Opravdu jsem léta myslel, že pardubické nádraží je předválečného data....
OdpovědětVymazattak seš vůl ....
OdpovědětVymazat