Šlehač 434

První poválečný elektrický ruční šlehač s modelovým číslem 434 navrhl průmyslový výtvarník Rudolf Vacek (1911-1997) v roce 1956 v ateliéru vývojového podniku Kovotechna Praha, organizace, která dodávala návrhy průmyslových výrobků pro jednotlivé výrobní závody po celém Československu.

Nový design šlehače byl určen pro výrobu v národním podniku Novoborské strojírny. Spolu s vysoušečem vlasů EM 519 (Vacek jej navrhnul ve stejné době) patří k zajímavějším československým výrobkům z poloviny padesátých let. Snoubí se u něj ergonomie s dynamickými křivkami, typickými pro bruselský styl.

Po rozsáhlém pátrání po srovnatelných ručních šlehačích západoevropské a americké produkce můžu konstatovat, že Rudolf Vacek přišel s naprosto originálním nápadem spojit tělo přístroje a jeho rukojeť do jedné hmoty. Na takové řešení nepřišel ani Raymond Loewy, který dal svému ručnímu mixéru steampunkovou podobu ponorky kapitána Nema.

Vackův přístroj se drží velmi pohodlně a je plně ovladatelný. Navíc má patentovaný plně chráněný pogumovaný elektrický přívod (v té době se ještě běžně používaly textilní kabely), který do mokrého kuchyňského prostředí přinesl zvýšenou bezpečnost.

Na světě je podle mého názoru jen jeden šlehač, který po čistě vizuální stránce předčí Vackův design: je jím elektrický šlehač GE M-47 americké firmy General Electrics, se kterým by se hnedle dalo natáčet retro science-fiction o kosmických lodích. Pár fotek a další podrobné přístroje najdete třeba zde.