středa 31. prosince 2014

Pour Féliciter 2015!


Krásný a úspěšný nový rok 2015!



pátek 26. prosince 2014

Neznámá juvenilie Jana Kaplického


V roce 1962 vyšel v časopise Domov dvoustránkový článek o jedné z prvních realizací Jana Kaplického. Architektovi bylo v té době 25 let a studoval na VŠUP v ateliéru architekta Pavla Smetany (mimochodem - Smetana patřil do týmu architektů realizujících československý výstavní pavilon na EXPO 58 v Bruselu). V době vydání článku, 1. února 1962, zemřel architektův otec Josef Kaplický, další z protagonistů bruselského úspěchu.

Jan Kaplický ve svém návrhu zpracoval interiér půdní vestavby v blíže neurčeném historickém domě na Malé Straně v Praze. Malý byt pojal jako obytný prostor bez zbytečných dveří. Uprostřed se nachází instalační jádro (koupelna, záchod, kuchyňská linka), jehož blok měl sytě modrou barvu. Ostatní stěny byly bílé. Ložnicová část, kuchyňský, jídelní a obytný kout se volně prolínaly a byly vybaveny jen nezbytně nutným, odlehčeným nábytkem. Parketovou podlahu pokryl bílými a šedými koberci s vysokým vlasem. Svítilo se volně visícími žárovkami a variabilními fotografickými reflektory.



Obytná část. Křesla, známá jako "Butterfly chair", navrhl v roce 1940 argentinský designér J. F. Hardoy. Sklidila takový úspěch, že se jejich imitace vyráběly po celém světě, včetně Československa.


Kuchyňský kout s mixérem Pragomix Speciál (design Stanislav Lachman, 1955).


Ukázka respektování historické konstrukce krovu.


Pohled z obytné části ke vstupním dveřím.


Lůžko, za nímž je úložný a šatní prostor krytý textilním závěsem.


Pohled z obytné části na jídelní kout. Na modré zdi obraz Emila Filly.


Článek vyšel v časopise Domov 1/1962.


neděle 14. prosince 2014

Bizoni


V roce 1965 navrhl Miloslav Smutný pro podnik Keramia Znojmo tuto keramickou figuru Bizona. Patří k jeho největším sériově vyráběným sochám.

Zdá se, že se Smutný zpracováním "býčího" tématu chtěl vypořádat s úspěšnými návrhy svých souputníků, kteří pár let před ním vytvořili podobně robustní, a přitom dynamicky vyhlížející sochy: nejdříve Bohumil Dobiáš v neglazované šamotové červenici - viz Býk (1962), a vzápětí i Jaroslav Ježek v porcelánu - viz Velký býk (1963).

Smutný na oba kolegy navázal v řešení zadní části figury - zadní nohy s jemnou kličkou ocasu jsou u všech tří figur prakticky totožné. Přední část s hlavou je však výrazně masivnější, jako by autor chtěl zdůraznit mohutnost, stabilitu, ale i určitou těžkopádnost zvířete.

Autorovým osobním přínosem bylo kreativní využití možností glazur a nepravidelné až náhodné dekorování solemi (známé např. od Otty Eckerta), díky němuž se podařilo vytvořit zdání skutečné zvířecí srsti. Navíc je díky různým efektům v glazuře každá figurka trochu jiná.


úterý 9. prosince 2014

Motivy na zápalkových arších


Archy zápalkových nálepek z 60. let 20. století. Bylo možné je získat za sběr starého papíru. Měly větší hodnotu, než jednotlivé rozstříhané kusy. V 80. letech už se hromadně prodávaly v igelitových sáčcích a podobně jako známky byly předmětem sběratelské směnné vášně.

Mezi tematické evergreeny patřila bezpečnost práce, zdravotní osvěta, hygienická doporučení a pravidla bezpečného silničního provozu. Častými motivy byla i různá výročí a slavnostní události. Reklama, jak ji chápeme dnes, byla spíše okrajovou záležitostí; příkladem může být propagace spotřebního družstva Jednota. 

A mimochodem, propagace používání elektřiny dosti překvapivě předjímá (o čtyřicet let dříve) logo společnosti ČEZ... 


sobota 29. listopadu 2014

Roboti


komplexu šesti obytných věžových domů na Grunwaldském náměstí v polské Vratislavi, který navrhla v roce 1967 architektka Jadwiga Grabowska-Hawrylak, jsem tu už jednou dopodrobna psal. Protože se chystá jejich rekonstrukce, zajel jsem si je v létě ještě jednou - naposled - vyfotit, než změní svou brutalistní tvář.

Dříve mi tyhle "robotomorfní" věžáky asociovaly stavby japonského metabolismu. Tentokrát bylo horké léto a vlhko po bouři, a tak mi ze všeho nejvíc připomínaly Gaudího La Pedreru v Barceloně. A taky všechny ty kahnovské a corbusierovské stavby v tropických oblastech Asie, jejichž opršalý ušlechtilý beton je pokrytý mechem.

Člověk ani nemusí jezdit do Čandígarhu, ani do Dháky. Stačí si v horkém létě zajet do Vratislavi. Architektka Grabowska-Hawrylak usiluje o rozumnou rekonstrukci a modernizaci svého díla, se zachováním maxima z původního výrazu souboru. Kéž by to tak skutečně dopadlo. Návrhy rekonstrukce najdete zde.