Židle z Janclu

Čalouněná židle z interiéru Janáčkova divadla v Brně.

Pravděpodobně ji navrhl architekt a designér Vilém Zavřel (1910-1999), který se spolu s Ivanem Rullerem a Libuší Žáčkovou-Pokorovou podílel na návrzích interiérů divadla.

Židle je zjednodušenou variantou křesílek s opěrkami, jež se dodnes nacházejí ve společenské části divadla. Nejspíše sloužila jako přístavek v některé z lóží v hledišti divadla. Veškerý mobiliář divadla byl navržen a vyroben "na míru".

Janáčkovo divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce 1965. Ušlechtilá a noblesní stavba je jednou z mála skvěle zachovaných veřejných budov z 60. let. A snad to tak i zůstane.

Olomouc 1965

Jedna z prvních opravdu moderních zahradnických a krajinářských výstav se konala v Olomouci po tři srpnové týdny roku 1965. Zahrnovala nejen vystavení okrasných rostlin, ale i krajinářských kompozic, odpočinkových prostranství s fontánami a exteriérovou výstavou Sochařské bilance, jež spočívala v umístění výrazných sochařských děl poslední dekády (1955-1965) do prostředí olomouckých parků, zvláště čerstvě rekonstruovaných Bezručových sadů.

V Olomouci se sice zahradnické výstavy konaly už od roku 1958, ale areál výstaviště se skutečně probudil k životu až výstavou v roce 1965, kdy ji navštívilo půl milionu návštěvníků. Pro tuto výstavu byl mimo jiné zbudován umělý vodopád v Bezručových sadech a pověstná lávka spojující Smetanovy a Čechovy sady architektů Hynka a Hradila.

Teprve o rok později byly dokončeny úpravy Čechových sadů a postaven Pavilon A architekta Petra Braunera, jenž se stal srdcem květinových výstav, od roku 1966 nazývaných Flora Olomouc. Pavilon v současnosti prochází generální rekonstrukcí a dostavbou pod dohledem architekta Braunera. O přestavbě si přečtěte třeba zde. Z étosu olomouckých zlatých šedesátých už asi nic nezbude.

Využití stavebních prefabrikátů pro dětská hřiště a drobná architektonická zákoutí.

Atrium za hlavním pavilónem.

 Atrium, odpočinkové zátiší za hlavním pavilónem.

Instalace z cihelných a betonových tvárnic z podniku Prefa n.p. Olomouc.

 Exponáty výstavy Sochařská bilance.

Reprodukce z časopisu Domov, 1/1966.

Proužkování

Další kuchyňská souprava z produkce Spojených keramických závodů (Spojker) má také zatím neznámého autora. Stříkaný dekor navazuje ještě na předválečnou tradici zdobení, populární zvláště v období art-deco. Vzdáleně snad připomene i některé Hoffmanovy návrhy pro Wiener Werkstätte, pastelové barvy však prozrazují "bruselskou" inspiraci.

V domácnostech byly běžné především soupravy různě velkých misek. Oblíbenosti těchto souprav napomáhala především jejich cenová dostupnost (oproti porcelánovým výrobkům, které šly spíše na export), křehká bělnina se však snadno otluče a nádobí v neporušeném stavu je dnes spíše výjimečné. Menší misky se často používaly pod květináče (viz obrázek).

Užitkový servis z bělniny, Spojker n.p. Trnovany u Teplic a Znojmo (Dittmar Urbach), Československo, 50. - 70. léta.

Kurz umělého dýchání v osmi krocích

Zápalkové nálepky, Solo Lipník, Československo, 60. léta.

Bělninová elegance

Kávový servis z bělniny s průsvitnou glazurou, vyrobený někdy v 60. letech ve Znojmě, má zatím neznámého autora. Jde o soubor v kontextu tehdejší produkce výjimečný, ať už jde o abstraktní, proškrabávaný dekor, nebo radikálně plochá víčka konvice a cukřenky. Nic praktického, ale nutno říct, že v československé produkci nemá obdoby. Snad inspirace polskou produkcí?

Servisy z produkce SPOJKER jsou stále ještě velkou neznámou, ať už jde o produkci Znojemskou, či Teplickou. Pro Teplice pracoval Slavoj Banset, Milan Chlíbec pro ně navrhl úspěšné servisy Diadem a Leona, existují však ještě nejméně tři spojkerovské servisy bruselského tvarosloví, o jejichž autorství se nic neví.

Kávový servis, vyrobil SPOJKER, n.p., závod Znojmo, Československo, 60. léta.

Milan Kundera typografický

Pokud taky milujete Kunderu, možná byste ho taky chtěli mít celého v prvním vydání. Možná i vy chcete vědět, jak vypadal Žert před tím, než jej proslavilo francouzské vydání z "revolučního" podzimu 1968, ještě před tím, než o něm francouzská kritika napsala: "Jestli čtete mnoho knih, ať je Žert první ze všech. Jestli nepřečtete letos než jednu knihu, prosím vás ze vší síly, ať je to Žert. Dopřejte si radost z jedné z těch vzácných knih, absolutně dokonalých, v nichž je vše."

Jaké byly Kunderovy knihy ze 60. let? Jak vypadaly? Byly "absolutně dokonalé"? Kdo na nich pracoval a kdo je četl před vámi?

Většinu textů Milana Kundery vydaných ještě v Československu v 60. letech graficky upravil Zdenek Seydl. Směšnými láskami byla zahájeno vydávání jedné z nejpozoruhodnějších edic poválečné české prózy - edice Život kolem nás v Československém spisovateli, konkrétně tzv. malé řady. Další knihy z edice najdete ZDE a ZDE.

Směšné lásky - tři melancholické anekdoty, Praha 1963
Druhý sešit směšných lásek, Praha 1965
Třetí sešit směšných lásek, Praha 1968.
Obálka, vazba a typografická úprava Zdenek Seydl.

První souborné vydání Kunderových Směšných lásek v edici Žatva Československého spisovatele. Obálku a vazbu navrhl Miroslav Váša, kresba na obálce od Jiřího Trnky, typografie Oldřich Hlavsa. Praha 1970. Na dlouho poslední Kunderova kniha vydaná v Československu.

V Klubu přátel poezie Československého spisovatele vyšlo v roce 1961 druhé, opravené vydání Kunderova "hříchu z mládí" - básnické sbírky Poslední máj, jež je ódou na Julia Fučíka. Obálka, vazba a typografická úprava Zdenek Seydl.

Holoubku, krvi má, / ty neseď v ořeší!
Přes kouře válek leť! / Leť do dob zítřejších!
Tam není okovů, / žalářních němých zdí,
tam si tě děvčata / do dlaní posadí,
tam dávno zmizely / celnice, hranice,
k vesnické muzice / utekly polnice,
tam v hlavni starých děl / se ubytoval drozd,
tam všichni všude doma jsou / a nikdo není host,
i hvězdy touží tam / po slůvku srdečném
a skáčou z oblohy / na teplou lidskou zem,
tam i tma se dívá, / tam i skála zpívá,
tam dřevo javora / samo se rozhude,
holoubku, posle můj / tu zemi pozdravuj,
tu zemi překrásnou, kde Böhmů nebude!

V edici Dílna Československého spisovatele vycházely texty z oboru literární vědy a kritiky. Hned druhým svazkem přispěl i Kundera se svým brilantním rozborem prozaického díla Vladislava Vančury nazvaným Umění románu. Edici do jednotného hávu oblékl opět Zdenek Seydl. Vznikl tím jeden ze Seydlových nejlepších grafických počinů, zcela nadčasový a dodnes atraktivní, třebaže dvaapadesát let starý. Druhé vydání, Praha 1961.

První vydání Kunderova stěžejního románu Žert, podle Luise Aragona "jednoho z největších románů 20. století". Román vyšel jako 325. svazek edice Žatva v Československém spisovateli, v Praze roku 1967. Obálku a vazbu navrhl Václav Požárek. Román vyšel třicetitisícovém nákladu.

Druhé vydání v pětatřicetitisícovém nákladu vyšlo hned o rok později v edici Klíč (Knihovna lidové četby) opět v Československém spisovateli. Tentokrát v úpravě Zdenka Seydla, s použitím reprodukce obrazu Paula Kleea.

Třetí a poslední vydání Žertu vyšlo už v nákladu 52 tisíc výtisků opět v Československém spisovateli v roce 1969. Zdenek Seydl tu opět odvedl vynikající práci. Kreslené lineární typo, svěží doplňková fialová barva...

Už běžíte do nejbližšího antikvariátu?