neděle 18. ledna 2015

Obří číše, to byl šlágr.


Pokud ten příběh neznáte, nechte si ho dnes vyprávět. Tohle totiž nejsou obyčejné sklenice na alkohol, nýbrž legendární OBŘÍ ČÍŠE, které se poprvé představily ve francouzské restauraci při pavilonu Československa na EXPO 58 v Bruselu, a staly se na dlouhá léta šlágrem.

Jejich příběh nám tentokrát osobně povypráví pan Miroslav Hříbek, ředitel restaurace Praha v Bruselu. Mistře, máte slovo:

...To nejlepší však zpravidla přicházelo nakonec. Odborně se tomu říká digestiv a podává se po jídle. Dobré zažití! Na stolech se objevily sklenice neobvyklých tvarů, monstrózních rozměrů. Ještě prázdné vyvolávaly úsměvy, radost a upřímné veselí hostů. Překvapení vyvolalo potřebný psychický účinek. Dobrou náladu!

Obsluhující představuje moserovské obří číše, jež jsou rozestavěny tak, aby svým tvarem odpovídaly přibližně fyzickým proporcím hosta. 

"Toto je Štíhlá dáma (Slim Lady), tedy Vám, paní!"

"Toto je Dlouhán (Long Fellow), tedy Vám, mladíku!"

Muž s vážnou tváří, který se dosud nedostal do nálady, obdrží číši zvanou Dlouhá tvář (Long Face) a rázem ztratí svůj sucharský výraz. Před menšího usmívajícího se pána postavíme Měsíček (Moon Face). I když ještě v číších není nalito, nálada je na bodu varu. K staršímu obtloustlému muži nenápadně přisuneme číši zvanou Břicháč (Stout Gentleman) a jeho neméně korpulentní družka se nestačí divit, když se před ní objeví Tlustá Berta (Big Bertha).


Ve všeobecném veselí (nestalo se, že by byl kdokoli pohoršen tichou narážkou na zvýraznění jeho charakteristických proporcí) dochází někdy i k dalšímu překvapení. Obsluhující číšník na servírovací stolek položí skleněnou desku, roztančí jednotlivé obří číše a za údivu hostů do nich, dokud jsou v pohybu, nalévá digestiv, nejčastěji slivovici a borovičku. 

Ani tím však obřad nekončí. Hosté berou číše za tenké nožky do prstů a poučeni o způsobu přiťuknutí, vyluzují nejrůznější tóny (každá číše ve styku s druhou vydává jiný tón). Na zdraví!

Nelze se divit, že i u dalších stolů si hosté vyžadují obří číše.


Nám už zbývá jen dodat, že tato skleněná originalita získala příznivce v Moskvě, Paříži, Montrealu i Ósace. Byl dokonce založen "klub obřích číší" s mezinárodní účastí. Jednou z podmínek členství je schopnost budoucího člena roztančit číši a nalít do ní, když je v pohybu, nějaký božský nektar.

Jsem přesvědčen, že i slavný francouzský spisovatel Rabelais se svým Gargantuou a Pantagruelem by byli nadšeni originálním nápadem autora obřích číší Františka Chocholatého (dlouholetého ředitele reprezentační prodejny Bohemia Moser v Praze). Možná, že by dokázali odpovědět i na věčnou otázku, co bylo dříve - žízeň nebo pití!


Díky tomu, že národní podnik Karlovarské sklo uvedl u příležitosti stoletého jubilea svého založení v roce 1957 číše těchto tvarů na trh, mohli jsme je světu představit již v Bruselu a naši hosté mohli jako první prověřit jejich funkce pohybové, zvukové i společensko-psychologické. Moserovské obří číše se staly tedy zvláště úspěšným zdrojem dobré nálady.

(M. Hříbek: Hostili jsme svět, Merkur, Praha 1978, s. 84-85.)


Výběrová restaurace na bruselské výstavě. V pozadí na etažéru obří číše.


Herec Gérard Philipe popíjí z obří číše v restauraci Praha. Na stole kávový servis Praha od Marie Rychlíkové.

sobota 10. ledna 2015

Ve znamení Kozoroha


Další z drobných keramických lahůdek - Kozoroh

Plastika není nijak značena, takže se nejedná o sériový keramický výrobek, jaké vznikaly kupříkladu v Keramii Znojmo. Mohlo by tedy jít o malosérii, kterou prodávalo Dílo. A pro Dílo navrhoval mimo jiné Vincenc Vingler. Srovnáme-li figurku s jeho jinými díly, třeba Kozlem nebo Antilopou (1962), je vcelku jasné, že autorem je právě on. Dobový tisk k tomu zatím mlčí...


čtvrtek 8. ledna 2015

Havířovští zloduši



Občas mě napadne - jak moc asi musejí občané a radní Havířova nenávidět svoje město, když se s takovou vehemencí snaží zbavit všeho, co připomíná doby minulé. Nekonečný zápas o nádraží je sice úspěšně dobojován, ale budova chátrá dál a asi ještě dlouho bude. Zloduši remizovali, ale s každou další zimou získávají navrch.

Ješitní zloduši vybili svou zlost aspoň na Směrníku Václava Uruby. Nebylo to ale ono (Směrník stále existuje, jen musel potupně opustit město), a tak potichounku provedli bouračku na druhé straně Havířova. Padlo autobusové nádraží. Stejný architekt - Josef Hrejsemnou - stejně kvalitní barák, nesnesitelná lehkost bourání. Nahradila ho levná karikatura, zbytečná, bezmezná ohavnost.

Odškrtáváme: Obchodní dům Budoucnost od Igora Svobody a Evy Šamánkové (1968-1973) přeplášťován, víceúčelová hala od Josefa Hrejsemnou (1965-1969) přetřena nažluto a ofáborkována reklamními plachtami. Neony - rozbité a zničené, sochařská výzdoba ulic zlikvidovaná. Jen k té památkově chráněné sorele se musejí chovat slušně. Bývalo to krásné město, než ho do spárů dostali zloduši.


sobota 3. ledna 2015

Zapałki turystyczne


Jak jsem se dozvěděl v chytré knížce o filumenii, Polsko bylo jedinou socialistickou zemí, která v 50. a 60. letech 20. století udržela výrobu tzv. salónních zápalek. Jednalo se o luxusní balení zápalek většího formátu až o 240 kusech zápalek v krabičce, ty se nazývaly Gabinetowe, nebo o podlouhlá balení "dvě v jednom" o 120 kusech zápalek.

Tato dvojbalení se v Polsku označovala jako Turystyczne a vydávala se většinou v sériích o čtyřech, výjimečně i více kusech. Polské zápalkové etikety byly velmi populární i mezi sběrateli v Československu.





středa 31. prosince 2014

Pour Féliciter 2015!


Krásný a úspěšný nový rok 2015!



pátek 26. prosince 2014

Neznámá juvenilie Jana Kaplického


V roce 1962 vyšel v časopise Domov dvoustránkový článek o jedné z prvních realizací Jana Kaplického. Architektovi bylo v té době 25 let a studoval na VŠUP v ateliéru architekta Pavla Smetany (mimochodem - Smetana patřil do týmu architektů realizujících československý výstavní pavilon na EXPO 58 v Bruselu). V době vydání článku, 1. února 1962, zemřel architektův otec Josef Kaplický, další z protagonistů bruselského úspěchu.

Jan Kaplický ve svém návrhu zpracoval interiér půdní vestavby v blíže neurčeném historickém domě na Malé Straně v Praze. Malý byt pojal jako obytný prostor bez zbytečných dveří. Uprostřed se nachází instalační jádro (koupelna, záchod, kuchyňská linka), jehož blok měl sytě modrou barvu. Ostatní stěny byly bílé. Ložnicová část, kuchyňský, jídelní a obytný kout se volně prolínaly a byly vybaveny jen nezbytně nutným, odlehčeným nábytkem. Parketovou podlahu pokryl bílými a šedými koberci s vysokým vlasem. Svítilo se volně visícími žárovkami a variabilními fotografickými reflektory.



Obytná část. Křesla, známá jako "Butterfly chair", navrhl v roce 1940 argentinský designér J. F. Hardoy. Sklidila takový úspěch, že se jejich imitace vyráběly po celém světě, včetně Československa.


Kuchyňský kout s mixérem Pragomix Speciál (design Stanislav Lachman, 1955).


Ukázka respektování historické konstrukce krovu.


Pohled z obytné části ke vstupním dveřím.


Lůžko, za nímž je úložný a šatní prostor krytý textilním závěsem.


Pohled z obytné části na jídelní kout. Na modré zdi obraz Emila Filly.


Článek vyšel v časopise Domov 1/1962.


neděle 14. prosince 2014

Bizoni


V roce 1965 navrhl Miloslav Smutný pro podnik Keramia Znojmo tuto keramickou figuru Bizona. Patří k jeho největším sériově vyráběným sochám.

Zdá se, že se Smutný zpracováním "býčího" tématu chtěl vypořádat s úspěšnými návrhy svých souputníků, kteří pár let před ním vytvořili podobně robustní, a přitom dynamicky vyhlížející sochy: nejdříve Bohumil Dobiáš v neglazované šamotové červenici - viz Býk (1962), a vzápětí i Jaroslav Ježek v porcelánu - viz Velký býk (1963).

Smutný na oba kolegy navázal v řešení zadní části figury - zadní nohy s jemnou kličkou ocasu jsou u všech tří figur prakticky totožné. Přední část s hlavou je však výrazně masivnější, jako by autor chtěl zdůraznit mohutnost, stabilitu, ale i určitou těžkopádnost zvířete.

Autorovým osobním přínosem bylo kreativní využití možností glazur a nepravidelné až náhodné dekorování solemi (známé např. od Otty Eckerta), díky němuž se podařilo vytvořit zdání skutečné zvířecí srsti. Navíc je díky různým efektům v glazuře každá figurka trochu jiná.