neděle 14. prosince 2014

Bizoni


V roce 1965 navrhl Miloslav Smutný pro podnik Keramia Znojmo tuto keramickou figuru Bizona. Patří k jeho největším sériově vyráběným sochám.

Zdá se, že se Smutný zpracováním "býčího" tématu chtěl vypořádat s úspěšnými návrhy svých souputníků, kteří pár let před ním vytvořili podobně robustní, a přitom dynamicky vyhlížející sochy: nejdříve Bohumil Dobiáš v neglazované šamotové červenici - viz Býk (1962), a vzápětí i Jaroslav Ježek v porcelánu - viz Velký býk (1963).

Smutný na oba kolegy navázal v řešení zadní části figury - zadní nohy s jemnou kličkou ocasu jsou u všech tří figur prakticky totožné. Přední část s hlavou je však výrazně masivnější, jako by autor chtěl zdůraznit mohutnost, stabilitu, ale i určitou těžkopádnost zvířete.

Autorovým osobním přínosem bylo kreativní využití možností glazur a nepravidelné až náhodné dekorování solemi (známé např. od Otty Eckerta), díky němuž se podařilo vytvořit zdání skutečné zvířecí srsti. Navíc je díky různým efektům v glazuře každá figurka trochu jiná.


úterý 9. prosince 2014

Motivy na zápalkových arších


Archy zápalkových nálepek z 60. let 20. století. Bylo možné je získat za sběr starého papíru. Měly větší hodnotu, než jednotlivé rozstříhané kusy. V 80. letech už se hromadně prodávaly v igelitových sáčcích a podobně jako známky byly předmětem sběratelské směnné vášně.

Mezi tematické evergreeny patřila bezpečnost práce, zdravotní osvěta, hygienická doporučení a pravidla bezpečného silničního provozu. Častými motivy byla i různá výročí a slavnostní události. Reklama, jak ji chápeme dnes, byla spíše okrajovou záležitostí; příkladem může být propagace spotřebního družstva Jednota. 

A mimochodem, propagace používání elektřiny dosti překvapivě předjímá (o čtyřicet let dříve) logo společnosti ČEZ... 


sobota 29. listopadu 2014

Roboti


komplexu šesti obytných věžových domů na Grunwaldském náměstí v polské Vratislavi, který navrhla v roce 1967 architektka Jadwiga Grabowska-Hawrylak, jsem tu už jednou dopodrobna psal. Protože se chystá jejich rekonstrukce, zajel jsem si je v létě ještě jednou - naposled - vyfotit, než změní svou brutalistní tvář.

Dříve mi tyhle "robotomorfní" věžáky asociovaly stavby japonského metabolismu. Tentokrát bylo horké léto a vlhko po bouři, a tak mi ze všeho nejvíc připomínaly Gaudího La Pedreru v Barceloně. A taky všechny ty kahnovské a corbusierovské stavby v tropických oblastech Asie, jejichž opršalý ušlechtilý beton je pokrytý mechem.

Člověk ani nemusí jezdit do Čandígarhu, ani do Dháky. Stačí si v horkém létě zajet do Vratislavi. Architektka Grabowska-Hawrylak usiluje o rozumnou rekonstrukci a modernizaci svého díla, se zachováním maxima z původního výrazu souboru. Kéž by to tak skutečně dopadlo. Návrhy rekonstrukce najdete zde.


pondělí 10. listopadu 2014

Reklamy na Pragoneon


V časopise Architektura ČSR vycházely v letech 1972 a 1973 celostránkové reklamy největšího výrobce neonů, reklamních poutačů a informačních tabulí v Československu, pražského podniku Pragoneon.

Tento výrobce s celostátní působností (závody měl nejen v Praze, ale i v Brně, Gottwaldově, Bratislavě a Košicích) byl například výhradním dodavatelem světelného informačního systému pro pražské metro. Z jeho dílny pochází většina pražských neonových reklam, jak je známe z fotografií nočních ulic z 60. a 70. let.