středa 9. ledna 2019

Bělninová elegance II.


Před pár lety jsem tu uvedl jeden pozoruhodný servis ze znojemského Spojkeru s jednoduchým žlutým abstraktním dekorem a velmi elegantními tvary, značený číslem 63. Dosud jsem sice jeho návrháře nezjistil, mezitím se mi však do rukou dostal obdobný servis, snad předcházející tomu žlutému (s číslem 58).

Tento je spíše čajový (má širší a nižší šálky) a kromě barevných akcentů odstínu lila využívá i lineárního zlacení a kontrastní černé glazury na některých plochách. Krása!

Oba servisy mají některé prvky společné: tělo konvice, misku na čajové pečivo, některá radikálně plochá víčka, ovšem jiné prvky jako by závisely spíš na libovůli modeléra nebo dokonce řadového zaměstnance keramického závodu. Dobře je to vidět třeba na odlišném, nepříliš zdařilém tvarování oušek a úchytek. Válcovitá cukřenka ve výsledku vypadá spíše jako omyl, než jako radikální tvarové řešení. To se týká i kvality zpracování, od různých nerovností a nečistot v hlíně až po dodatečně "flikovanou" glazuru; to se ovšem projeví, až když držíte servis v ruce.

Kdo ví, jestli nakonec tyhle servisy nebyly jen nějaký dílenský melouch.

Čajový servis, vyrobil SPOJKER, n.p., závod Znojmo, Československo, 60. léta.

středa 26. prosince 2018

Když Praha za noci zazáří neonem


Možná jste taky pod stromečkem objevili zbrusu novou knížku Neony a světla reklam, kterou pro edici Zmizelá Praha nakladatelství Paseka napsali Eva Bendová a Václav Hájek. Kniha se věnuje dějinám světelné reklamy v ulicích Prahy od prvopočátků na přelomu 19. a 20. století (žárovka versus oblouková lampa), přes období zrodu kinetického umění (Zdeněk Pešánek, Miroslav Prokop) a využití světel na fasádách funkcionalistických skvostů, až po období socialismu, kdy světelná reklama dostala zhola jiné úkoly.

Kdo se o neony zajímá soustavně a zarytě, asi jej kapitoly o propagačně-propagandovém osvětlení Prahy v letech 1948-1989 nijak zvlášť nepřekvapí. Kniha bohužel staví jen na reprodukcích dobových odborných publikací (Jaromír Balák: Světelná reklama, 1962) a záběrech z hraných i dokumentárních filmů (Světáci), doplněných pár (již dobře známými) fotkami z ČTK. A protože je kniha důsledně černobílá (atraktivní grafickou úpravu navrhl Jiří Adamík-Novák), přicházíme o minimálně dva velmi důležité aspekty světelné reklamy: barvu a pohyb. Zůstávají jen jakési negativní snímky dobových logotypů. Taktéž textový doprovod nic podstatného o poválečném vývoji neonové reklamy nesděluje (oproti kapitolám o meziválečné a válečné reklamě, kterým byla věnována mnohem větší péče).

Každopádně každá snaha o upozornění na (trosky) neonové slávy v českých městech je chvályhodná, protože přitáhne pozornost médií, veřejnosti, snad i majitelů toho mála, co by se dalo ještě zachránit. Snad tomu dopomůže i třeba reportáž ČT s názvem Světlo láká lid.

A protože jsou v celé knize reprodukovány pouze tři (!) dosud existující světelné reklamy (holt edice Zmizelá Praha), rád bych toto vakuum (Poláci říkají "niedosyt") vyplnil pár náhodně posbíranými exempláři z ulic matičky Prahy na současných fotografiích z posledních let. Skoro všechny jsou foceny za světla, protože jsou už vesměs nefunkční.

Začal bych docela nedávnou vzpomínkou na kdysi vyhlášenou restauraci U Pelikána v ulici Na Příkopě - reklamy zde visely ještě před pěti lety:

 
Ze všech možných porevolučních ztrát posledních let připomenu ještě nápis Supraphon na Újezdě:


A teď, co ještě zůstalo (je toho víc, tento výběr je náhodný):

 Václavské nám. 43 (vedle Jalty).

Vinohradská 6.

Porevoluční neon perfektně udržovaný a funkční dodnes. 
Palác YMCA, Na Poříčí 12.

 Nově opravené a zprovozněné neony NTM, Kostelní 42.

 Slavná GUMA, Ječná 24.

Tenhle znají všichni letenští hipsteři: 
Milady Horákové 8, nad Cobrou.

 Dejvice, Jugoslávských partyzánů 48.

 Žižkov, Koněvova 67.

 A ještě jednou stejná ulice, Koněvova 25.

 Naposled na Žižkově: podsvětlený nápis nákupního střediska, 
Ondříčkova 39.

 A zpátky do centra: Uhelný trh 10 (stále funguje).

 Pozoruhodný kazeton, snad už porevoluční: Opletalova 27.

 Další legenda s kořeny ještě v meziválečném období: 
Bílá labuť se točí od roku 1939. Na Poříčí 23.


 A kousek za rohem OVOCE Z LENINA. Havlíčkova 8.

 Na nedalekém Masarykově nádraží najdeme dodnes řadu kazetonů 
s pozoruhodnými piktogramy.

 A na závěr srdcovka každého neonofila: 
letenské BIO OKO, ulice Františka Křížka 15.