pondělí 16. července 2018

Neony v Porýní


Průmyslová oblast Severního Porýní je pro nás poměrně neznámou oblastí bohatého západního Německa, kde by málokdo ještě dnes hledal nějaké staré neony. Paradoxně je jich tady daleko více než u nás a protože jim nechyběla dlouhodobá údržba, naprostá většina z nich slouží dodnes. A vznikají také nové. 

Člověk si na příkladu neonů uvědomí, jak důležitý tady byl poválečný demokratický vývoj, projevující se třeba v rozmachu soukromého podnikání, ale taky v absenci zásadních politických zvratů. Likvidace známek "starých režimů" tady v ulicích proběhla naposledy ve 40. a 50. letech, od té doby se jen pozvolna modernizuje. Kontinuita vývoje se v Porýní projevuje už v tom, že zdejší tradiční pivnice a restaurace používají stále neonové nápisy z 60. let, nota bene typograficky stylizované do historického gotického švabachu, a nemají potřebu osvědčenou vizuální identitu měnit.

Zvu vás tedy na procházku čtyřmi městy Severního Porýní: Düsseldorfem, Duisburgem, Wuppertalem a Kolínem nad Rýnem. Neony jsou tematicky rozděleny do několika skupin; tou první jsou lékárny a oční optiky:


Následuje několik hotelů:


Kavárny, cukrárny, pivnice, restaurace:


Dokonce jeden zábavní podnik:


Prodejny a služby:


Světelné reklamy:


A na závěr kuriozita, neonem podsvětlený název ulice:

neděle 1. července 2018

Nestydy


V 60. letech vznikla v národním podniku Karlovarský porcelán řada drobných plastik s námětem ženské figury.

Ty nejznámější a početně nejrozšířenější vznikly podle návrhu Jitky Forejtové a vyznačují se snahou o zachycení dívčích postav ve chvíli odpočinku či zamyšlení. Křivky jsou dynamické, z každého úhlu pohledu jsou dobře čitelné. Zobrazení ženských křivek je až cudné, Forejtová se zaměřuje zejména na vystižení správných proporcí.

Ve stejné době (roku 1962) vzniká i série návrhů Jiřího Černocha, která se od figurek Forejtové radikálně liší. Černoch pojímá ženský akt jako objekt mužské fantazie a touhy, zachycuje jej v neklidné, znepokojivé pozici až lascivního vyznění.

Černochovy erotikou nabité akty vlastně nejvíc připomínají komunistickým režimem tolerovanou verzi pornografie v podobě různých - z dnešního pohledu nevinných a úsměvných - dobových fotografických nahotinek, jako byly například série 3D snímků svlečených soudružek na stereokotoučcích z Meopty.

Přesto se nelze ubránit pocitu, že oproti čistě dekorativním dílkům Forejtové máme právě u Černocha dojem mnohem odvážnější, moorovské sochařiny. Třebaže modelované v komorním měřítku.

(Abychom však Forejtové nekřivdili, je třeba přiznat, že i Černoch navrhoval dekorativní, až přehnaně líbivé figurky, které by i na ni možná byly příliš. Příkladem je Dívka s motýlem nebo Stojící akt z přelomu 60. a 70. let.)

Kromě dvou sériově vyráběných aktů z roku 1962 Černoch ve stejné době vytvořil ještě několik dalších, které dnes najdeme jen jako modely ve sbírkách Moravské galerie v Brně. Právě na nich je Černochovo "poctivé sochařství" nejlépe patrné - srov. třeba keramickou sedící figuruležící postavu z šamotové hlíny nebo její variantu v nápaditě glazovaném porcelánu, která je podle mě pomyslným vrcholem Černochovy komorní tvorby v tomto tématu.

Ve sbírkách MG najdeme také sádrový model k jednomu ze dvou zde prezentovaných aktů.