čtvrtek 20. února 2020

Mžitky před očima: dodatek


Když už byla řeč o miskách, jež se připisují Ottu Eckertovi, nelze nepřipojit ještě tři kousky ze stejného těsta: nástěnné vázičky. Mezitím jsem taky o této produkci zjistil něco víc, takže tady to je:


Ve válečných čtyřicátých letech se Eckert vrátil do svého rodiště v Kralovicích u Plzně a ve vlastním ateliéru (keramické dílně) se pustil do opravdu intenzivní práce

Otto Eckert v kralovické dílně, 1944

Využíval hlíny z místních zdrojů a při experimentování se silně inspiroval také zdejší lidovou keramickou tvorbou. Nechme promluvit Dušana Šindeláře, autora Eckertovy monografie z roku 1979: 

Eckert tu až do anonymity splynul s místní tradicí a po svém ji rozvíjel, s úctou k odkazu předků. Vyjadřoval tvarem i dekorem povahu a pravdu různých materiálů a jejich směsí, ověřoval únosnost starých výrobních postupů, přicházel na metody nové, umožňoval hmotám a technologiím, aby se vyslovily ve svých nových možnostech. Nalézá nové způsoby mísení hmot i nové glazury a jejich použití.

Z těch nových technologií, které si na těchto drobných výrobcích zkoušel, je i na našem příkladu misek a závěsných váziček dobře viditelné proškrabování dekoru a používání odlévacích forem. Místo ručního tvarování nebo vytáčení na kruhu se výrobek odlil a jen začistil, úspora času byla veliká. Autorovy monografie uvádějí, že takto ve válečných letech Eckert vyrobil nejméně čtyřicet až padesát tisíc kusů keramiky!

 Soubor nádob z let 19371940

Drobné vázy, 1946

Po výtvarné stránce zaujme výrazná, někdy až jásavá barevnost (není však pravidlem) a dekor na jedné straně hlásící se k lidové tradici, na straně druhé vycházející z tehdejších trendů v dekorování textilu, jako to známe od Antonína Kybala a mnohem obecněji z organických trendů v pozdní fázi mezinárodního modernismu.

Soubor misek a váz, 19431948

Zejména jeho majolikové talíře s abstraktním nebo přírodně blízkým, poetickým dekorem, jakoby vzdáleně připomínající artificialismus Toyen, Šímy a Štyrského, dnes opět nacházejí odezvu u sběratelů, podpořenou i nedávnou výstavou Krásné jizby v Uměleckoprůmyslovém muzeu.

Poznávací značkou Eckertovy keramiky se však stal mj. ornament s klikatým motivem tzv. nekonečné cesty, o němž se v knize o dějinách designu v českých zemích píše toto:

Původně orientální dekor, u nás oblíbený v době biedermeieru, dokonale vystihoval pohyb a proměnlivost organických forem.


Vraťme se však zpátky na zem: pokud jde o nástěnné vázičky, na jejich zadních stranách se zachovaly informace, které svědčí o tom, že to není pravděpodobně žádná Eckertova ruční autorská tvorba, ale že výrobu snad podle Eckertových návrhů převzala některá družstevní dílna a pokračovala v jejich výrobě i ve druhé polovině čtyřicátých let a možná i později. Zachovala se i dobová cena takového drobného výrobku: 9,- Kčs. 

Jaké byly osudy těchto Eckertových návrhů a ve kterých družstvech se sériově vyráběly, o tom zase někdy příště.


Citace a reprodukce fotografií:
ŠINDELÁŘ, Dušan. Otto Eckert. Praha, 1979.
SPURNÝ, Jan. Otto Eckert. Praha, 1961.
KNOBLOCH, Iva a Radim VONDRÁČEK. Design v českých zemích 1900-2000: instituce moderního designu. Praha, 2016. s. 293–294.


neděle 16. února 2020

Mžitky před očima


Možná taky své kočičce nebo pejskovi dáváte žrádlo v nenápadné, ale roztomilé mističce, o jejímž původu nic nevíte. Jestli je zdobená ornamentem připomínajícím mžitky Władysława Strzemińského nebo textil Antonína Kybala, pak možná máte doma keramiku Otty Eckerta (19101995) ze 30. až 50. let 20. století.

Tenhle typ keramiky ještě není prozkoumaný, neobjevil se ani na nedávné výstavě Krásné jizby, pro kterou Eckert v té době pracoval, a tak se vlastně ani neví, kde a kdy se vyráběla a zda je opravdu jejím návrhářem zrovna Eckert. Ale většinou se připisuje právě jemu.

Pokud víte něco víc, budu rád za další informace.


čtvrtek 6. února 2020

Falešný suvenýr z Bruselu


O falešných suvenýrech z EXPO 58 jsem tu už jednou psal, tady máme další z nich: keramický popelník organických tvarů s velmi hezkou glazurou, reliéfním logem světové výstavy a zlaceným nápisem Bruxelles. Výrobek družstva Keramo Praha.

Není příliš pravděpodobné, že by se takové suvenýry prodávaly přímo na výstavě v Bruselu, a to ani v rámci československé expozice. Propagační materiály využívající jedno z oficiálních log výstavy musely být schváleny belgickými pořadateli a na užití loga se vztahovala placená licence. Proto si také Československo vytvořilo logo vlastní a těm oficiálním od Luciena De Roecka se spíše vyhýbalo.

Nicméně se možná přece jen o export tohoto zboží někdo pokoušel, což naznačuje nepříliš zdařilé bílé razítko CZECHOSLOVAKIA přidané až na hotový výrobek. Osobně bych ale tipoval, že popelník vznikl až po výstavě na vlně bruselské mánie, která zachvátila Československo na přelomu 50. a 60. let.


čtvrtek 30. ledna 2020

Projekt 1956–1966


Polský časopis Projekt byl takový jeden velký zázrak. Ve chvíli přechodného politického uvolnění roku 1956 (u nás se v podstatě nekonalo) začala v Polsku rozkvétat odvážná a v lecčems progresivní vizuální kultura, která velmi rychle dohnala a absorbovala západní“ trendy ve výtvarném umění a v něčem je dokonce předčila. Už v roce 1956 mohli zase vystavovat umělci pracující v jiném než soc-realistickém stylu a výstavy ryze abstraktního umění na sebe nenechaly dlouho čekat. Polské abstraktní umění se přitom v té době rozrostlo do tak mohutného a tak různorodého proudu, že na něj režim uvalil kvóty: bylo úředně stanoveno, kolik procent abstraktních obrazů se na té které výstavě může objevit.

Byl to právě časopis Projekt, který se stal hlásnou troubou všeho novátorského v polském umění 50. a 60. let. Právě na jeho stránkách se prezentovala světoznámá polská škola plakátu, jedny z prvních prostorových experimentů (instalace Wojciecha Fangora z roku 1958 nazvaná Prostorová studie je považována za první environment na světě), progresivní sochařská bienále v Elblągu, utopické architektonické a urbanistické projekty (včetně návrhů nerealizovaného polského pavilonu na EXPO 58, o kterém už jsem trochu psal), ale třeba i články o typografii a firemních logotypech nebo o ergonomii v designu nábytku a spotřebičů.

Časopis vycházel šestkrát ročně (pokud byl ovšem papír – v době nedostatku byl náklad omezen nebo číslo nevyšlo vůbec) a podíleli se na něm nejvýznamnější polští výtvarníci a architekti své doby. Obálka prvního čísla nám ještě připomene československý časopis Reklama a původní zaměření časopisu. V úvodníku se píše: Zajímat nás budou nejen rodící se nápady, ale i jejich konečná realizace ve formě architektonického díla, tkaniny, keramiky, příležitostné dekorace, plakátu, výstavní prostorové kompozice, knižní ilustrace. Zajímat nás bude všechno, co se pojí s otázkami spolupráce výtvarníka s průmyslovou a řemeslnou výrobou, s jeho podílem na utváření moderní urbanistiky a architektury, na vzniku nové podoby současného života.“ To je řekl bych o dost širší zápřah, než u našich časopisů Tvar a Domov.

Ne náhodou se zde takový důraz klade na modernost. Hned v prvním článku prvního čísla jeho šéfredaktor, architekt Jerzy Hryniewiecki (ano, pozdější autor katovického létajícího talíře) napsal statement celé generace poválečných modernistů: Chcemy być nowocześni – Chceme být moderní. Právě tato věta se dostala i do názvu velké přehlídky polského poválečného designu let 1955–1968, kterou uspořádalo varšavské Muzeum Narodowe v roce 2011.

Pro dnešek vybírám obálky časopisu z prvních deseti let jeho existence, tedy do roku 1966. Časopis ale vycházel až do roku 1997. Obálky navrhovali dnes světoznámí a sběratelsky cenění tvůrci polské školy filmového plakátu, mimo jiné Jan Lenica, Waldemar Świerzy, Roman Cieślewicz, Jan Młodożeniec, Henryk Tomaszewski, Wojciech Fangor a další.

Pro zájemce odkazuji také na blog věnovaný tomuto časopisu a jeho facebookový profil.

 První číslo časopisu. Návrh obálky Józef Mroszczak.

 Návrh obálky Józef Mroszczak.

 Návrh obálky Jan Lenica.

 Návrh obálky Wojciech Zamecznik.

Návrh obálky Roman Cieślewicz.

 Návrh obálky Józef Mroszczak.

Návrh obálky Waldemar Świerzy. 

 Návrh obálky Jan Młodożeniec.

Návrh obálky Roman Cieślewicz.

 Návrh obálky Wojciech Fangor.

Návrh obálky Jan Lebenstein. 

 Návrh obálky Gabriel Rechowicz.

Návrh obálky šestiletý Jacek Bruzdowicz, pozdější architekt.

 Návrh obálky Anna Huskowska.

Návrh obálky Waldemar Świerzy.

 Návrh obálky Stefan Gierowski.

Návrh obálky  Jerzy Olkiewicz.

Návrh obálky Kazimierz Ostrowski.

Návrh obálky Henryk Tomaszewski.

 Návrh obálky Anna Orzechowska.

 Návrh obálky Józef Mroszczak.

 Návrh obálky Czesław Wielhorski.

Návrh obálky Zenon Januszewski.

Návrh obálky Jan Młodożeniec.

Návrh obálky Zenon Januszewski.

Návrh obálky Jan Młodożeniec.

 Návrh obálky Gabriel Rechowicz.

 Návrh obálky Rajmund Ziemski.

 Návrh obálky Bolesław Penciak.

Návrh obálky Zenon Januszewski.

 Návrh obálky Rosław Szaybo.

Návrh obálky Zenon Januszewski.

 Návrh obálky Rosław Szaybo.

 Návrh obálky Waldemar Świerzy.

 Návrh obálky Krzysztof Pankiewicz.

 Návrh obálky Tadeusz Jodłowski.

 Návrh obálky Rosław Szaybo.

Autory posledních čtyř obálek jsem si bohužel nezaznamenal...