sobota 22. srpna 2015

Kolotoč smutku


V bělokarpatském Brumově se od roku 1977 nachází pozoruhodná architektonická perlička - smuteční síň od architekta Jaroslava Zbořila (*1927). Má dosti netradiční okrouhlý tvar s pilovitou střechou, nesenou betonovými sloupy. Prostor mezi sloupy zcela vyplňuje tónované sklo, z části neprůhledné, katedrální.

Jednoduchý, a přitom důstojný prostor plní svou funkci už 38 let. V současnosti se upravuje dlažba v jeho okolí. Letos v červnu se zde konalo poslední rozloučení se spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem.


středa 5. srpna 2015

Neony v Plzni


Kde jinde začít procházku po plzeňských neonech, než na nádraží. Přímo na budově se zachovaly tři krásné nápisy, u nichž jen pamětník nebo zkušený typograf uhádne, že něco není v pořádku. Důvodem abnormálních rozestupů mezi slovy je fakt, že se před rokem 1989 mezi PLZEŇ a NÁDRAŽÍ muselo vejít celé GOTTWALDOVO.


Nadstandardně obdařené jsou zdejší hotely Continental a Slovan. Každý z nich má nejen obrovské nápisy na střeše, ale i svislé na uliční fasádě a drobnější na vchodem.




Nádherné typo, skutečná lahůdka.






Zřejmě nejznámější plzeňský neon - Dům látek ve Františkánské ulici. Nápis už dávno přišel o neonové trubice, ale skelet přetřený na bílo slouží dál.






Raritka, kterých je kupodivu v Plzni hned několik: Vypínač neonu ve skříňce na fasádě.


Pomalu se přesouváme do devadesátých let - zde neon společenského sálu Alfa v Americké ulici.


A divoká devadesátá ilustrují neony ČECHO BOTA a STRIP BAR PAMELA.


Nejnovější plzeňský neon najdete na výstavě v kreativní zóně DEPO 2015. Je dílem Maxima Velčovského, a jak jistě poznáte, vystihuje esenci letošního Evropského hlavního města kultury.


 A tady ještě pár drobností - nejsou to sice neony v pravém slova smyslu, ale za pozornost rozhodně stojí. Samoobsluha na náměstí Republiky zdařile navazuje na trubicového předchůdce.


Plechový nápis DŮM TECHNIKY naproti Velké synagoze doplňují dva vetřelčí reliéfy.


Kazetový světelný nápis MASO-UZENINY už také ledacos pamatuje.


...A tohle už je taky velká vzácnost.

úterý 4. srpna 2015

Kosmické vozidlo


Dětská hračka Kosmické vozidlo, IGLA n.p., závod 02, Trhové Sviny, rok výroby 1967.

Jedna z nejpovedenějších hraček československé výroby. Fungovala na plochou baterii, spouštěla se zasunutím radarové antény do kokpitu. Hračka byla naprogramována tak, aby se postupně střídaly různé fáze:

"Po chvilce jízdy se vozidlo zastaví, neboť zachytilo signál. Na obrazovce přecházejí barevné světelné signály a vozidlo samo vysílá zvukový signál (ťukání). Po další chvilce ustanou signály, vozidlo se znovu rozjede. Tyto úkony se opakují. Natáčení antény lokátoru je po celou dobu zapnutí hračky. Při narážení na překážku vozidlo samo mění směr jízdy."

"Je to tedy vozidlo budoucnosti, které bude napájeno sluneční energií, což u naší hračky představuje sluneční baterie na zadní části vrchního dílu vozidla. Pro průzkumnou činnost má vozidlo oválný tvar a jeho prolamované boky představují zařízení pro průzkum celého okolního terénu. Kryt kabiny astronautů je snímatelný a též obě figurky, představující astronauty v ochranném oděvu, jsou vyjímatelné. Před astronauty je řídící deska s přístroji a obrazovkou."

Už se nemůžu dočkat, až si seženu plochou baterii a zjistím, zda vozidlo stále funguje.












sobota 1. srpna 2015

Výstava: Brusel... na Ostravsku


V ostravském Domě umění právě probíhá výstava Brusel... na Ostravsku, která je věnována architektuře a veřejnému prostoru na Ostravsku v 60. letech 20. století. Výstava vychází ze zánovní publikace Martina Strakoše Po sorele brusel, kov, sklo, struktury a beton, kterou vydal Národní památkový ústav.

Pokud se do Ostravy během prázdnin dostanete, doporučuji tuto výstavu navštívit, i když se v architektuře Ostravska zrovna neorientujete. A možná právě proto. Na první pohled by se zdálo, že bude mít člověk obrázkovou koláž na stěnách a pár stojanů s fotografiemi většího formátu prohlédnuté za pár minut. Ve skutečnosti je však výstava nečekaně bohatá a rozsáhlá, dominuje tu fotografická dokumentace snad až desítek staveb, a to vždy včetně jejich dobových fotek, interiérů, výtvarné výzdoby a řemeslných detailů.

Autoři výstavy (Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec a Martin Strakoš) vedou diváka po časové ose od bruselské výstavy v roce 1958 (možná až příliš široký úvod do problematiky, ale osvěta je holt nutná), přes zdařilé příklady realizací z Československa, až po místní perly, jimž pochopitelně dominují nádražní budovy a kulturní domy. Je až děsivé, kolik z těchto krásných, pozoruhodných, unikátních a občas i bizarních staveb zmizelo nebo zásadně změnilo tvář v posledních několika letech: autobusové nádraží v Havířově, kancelářská budova VOKD v Ostravě, městské lázně v Ostravě, sochařské práce Václava Uruby, rekreační chata UFO...

Vše je doplněno několika rozpačitými vitrínami s dobovými publikacemi a trojrozměrnými exponáty, pár kousků organického nábytku ze sbírky architekta Davida Vávry dokresluje tu správnou dobovou atmosféru.

Snad i tato výstava a publikace pomohou zachovat to málo, co na Ostravsku ještě zbývá v intaktním stavu. Naštěstí zdejší nadšenci dělají, co je v jejich silách - důkazem je i restaurování a nové osazení Směrníku Václava Uruby před novým sídlem Národního památkového ústavu v Ostravě.


Bravo Ostravo!!!