Podívejme se na svazek č. 11 z roku 1959, nazvaný Vaříme na výletě a v chatě. Výborně zapadl do tehdejšího počínajícího trendu chataření a vůbec stolování v přírodě, které umožnily nové materiály v kuchyni, zejména plasty a hliník. Nádobí tak konečně začalo být lehké a nerozbitné, snadno omyvatelné, všeobecnou popularitu si získaly také termosky udržující teplotu pokrmů a nápojů po několik hodin. Objevil se také sériově vyráběný piknikový kufřík domácí výroby.
Také nabídka jídel se začala výrazně rozšiřovat o polotovary, dosavadní konzervy a skleněné zavařovačky doplnily plastové obaly, tuby, igelity a stanioly.
To vše mělo pomoci zkrátit dobu strávenou vařením na minimum a rozšířit čas určený k odpočinku v přírodě:
"Je ovšem skoro jisté, že přesto budou chaty, z nichž krásného slunného dne žena nevyjde ven, protože bude chystat vepřovou s knedlíkem a se zelím a odpoledne pro změnu stráví mytím nádobí. Avšak, když něco takového existuje, neznamená ještě, že to musí být rozumné. Tyto řádky jsou přímo určeny k tomu, aby se po jejich přečtení vzbouřily ženy proti tomu, jak se samy ujařmují." (s.3)
Sešit s radami pro vaření v přírodě měl tedy především přesvědčit o výhodách hotových jídel a polotovarů, převychovat, přivyknout a seznámit s aktuální nabídkou. Po těch téměř šedesáti letech mě velmi zaujaly seznamy hotových jídel a polévek v kostkách a konzervách, které byly tehdy - v roce 1959 - dostupné na trhu.
