sobota 30. prosince 2023

PF 2024

Děkuji Vám za přízeň v roce 2023 a přeji krásný nový rok všem ctitelům a ctitelkám bruselského designu!

Tento blog vznikl už před šestnácti lety a za tu dobu na něm bylo publikováno téměř 650 příspěvků na téma architektury a designu druhé půlky 20. století. I když v posledních letech mých nových příspěvků přibývá jen málo (přibližně jeden měsíčně), stále myslím, že má smysl v tom pokračovat. Samozřejmě by bylo lepší se přesunout na Instagram či jiné módnější platformy, ale raději držím status quo a doufám, že si čtenáři a čtenářky ke mně cestu nějak najdou. Je toho pořád tolik k objevování!

Tak úspěšný lov v roce 2024!

středa 25. října 2023

Sto let Jitky Forejtové

  

Dnes by rovných sto let oslavila další z legend generace Bruselu, Jitka Forejtová (25. října 1923 Praha – 24. září 1996 Praha). Designérka, sklářská výtvarnice, sochařka a keramička, jejíž drobný figurální porcelán, keramika a užité sklo se zapsaly do dějin českého moderního designu. Jako jedna z mála se prosadila nejen v českém kontextu, ale i mezinárodně, vždyť její návrhy vyráběly i mnohé porcelánky v Německu. Vystavovala na EXPO 58 v Bruselu, EXPO 67 v Montrealu i na EXPO 70 v Ósace.

Je toho hodně, co by stálo z její rozsáhlé tvorby za připomenutí. Třeba porcelánové figurky z Duchcova nebo skleněnou žardiniéru se sedící dívkou touží vlastnit nejeden sběratel. Přesto si tuto umělkyni připomeňme jednou méně známou prací, která však o její tvůrčí povaze vypovídá dokonale.

Jitka Forejtová byla totiž celoživotní hledačkou a experimentátorkou. Věčné zkoušení nového a neokoukaného ji provázelo po celý život, přestože po roce 1970 už jen málokdy dostala příležitost ke spolupráci s průmyslovou výrobou.

Vraťme se tedy do jejího bruselského období konce padesátých let. V roce 1956 dostává příležitost k pokusům v Moravských sklárnách ve Vrbně pod Pradědem. Experimentuje s hutnickým sklem a hledá možnosti jeho zdobení kresebným dekorem. Pokouší se předem připravený dekor zatavovat do hmoty – a ono to jde!

Nebyla v tom sama: pár let předtím už přišel Miloš Půlpitel v Harrachově s novým způsobem zatavování skleněného textilního vlákna a vzniklo tak sklo označované jako HARRTIL (patent z roku 1955). Zatím ale nebylo možné dosáhnout pravidelného, nedeformovaného tvaru a třeba aplikace obrázků nebo nápisů touto technikou nebyla myslitelná vůbec.

Jitka Forejtová na to v roce 1956 kápla: dekor se natiskne na obyčejný papír vhodnou látkou, která se se žhavým sklem snadno spojuje (třeba křemičitan sodný s příměsí sklářských barviv), při aplikaci papír shoří a dekor ulpí na skle. Potom ho lze přejmout další vrstvou sklářské suroviny a dekor je tak navždy uzavřen uvnitř skleněné hmoty. Ideální postup pro individuální i sériovou výrobu.

Hned následující rok, 21. října 1957, tuto technologii přihlásila na československém patentním úřadu, a patent č. 88914/1959 jí byl v roce 1959 udělen. Mezitím však svou kolekci hutnických váz se zataveným dekorem vystavila na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu.

Skleněné výrobky na základě jejího patentu následně několik let vyráběly sklárny ve Vrbně pod Pradědem, Chřibské a Mstišově


 Patří mezi ně i skleněná mísa, o níž mi zatím není známo, zda byla určena přímo pro Bruselskou výstavu, nebo vznikla až po ní, na vlně nadšení z československého úspěchu. V každém případě to je zajímavý doklad jednoho nadějného a plodného období této přední osobnosti českého designu 20. století. Čest její památce.

čtvrtek 21. září 2023

Pár sovětských hraček

Nedávno jsem třídil plastové hračky a našlo se jich mezi nimi dost sovětských, tak jsem si dal tu práci a pohledal na internetu, odkud vlastně pocházejí. Všechny jsou značené reliéfním razítkem dvojího typu  písmenem M s korunkou, případně takovým divným znakem, který vypadá jak pythagorejské trojúhelníky se zakomponovaným srdíčkem  co já vím, co to vlastně je. Medvídek?


Každopádně černá díra ruského internetu vyvrhla po troše hledání seznamy značek sovětských výrobců dětských hraček, a tak je záhada rozluštěna: Za výrobou stojí Moskevský závod na plastové hračky Malyš (Московский завод пластмассовых игрушек "Малыш"). A léta vzniku? 1960 až 1980.

Tuším, že každá bude mít nějaké jméno a bude pocházet z nějaké dobové animované pohádky, ale dokážu rozlišit tak maximálně toho dlouhána Buratina, co vypadá jako italský Pinocchio, a samozřejmě také medvěda Míšu, maskota moskevské olympiády v roce 1980. Na tom tak nějak končím.

Jo a na fotkách to možná nevypadá, ale všechno jsou to celkem macci, na výšku každý alespoň 30 cm. Vskutku bolšije igrušky, jen co je pravda.