Tipy na letní výstavy 2025

MALÁ ARCHITEKTURA. Nábytková a interiérová tvorba Dřevopodniku Holešov, Muzeum umění Olomouc, 19. 6. – 12. 10. 2025 

Proč nezačít nábytkem? V Olomouci probíhá objevná výstava o Dřevopodniku Holešov, který vyráběl velmi originální nábytek a interiérové doplňky z ohýbaného dřevolaminátu. Dodával také dnes už ikonický nábytek podle návrhu slavných československých architektů pro interiéry našich velvyslanectví po celém světě. Na výstavě najdete zejména úžasnou hromadu fotek dobových interiérů, po kterých je dnes bohužel veta. Stojí za to si je připomenout, stejně jako jméno Ludvíka Voláka (1909–1989), které už dlouho zaznívá mezi sběrateli nábytku a uměnověda ho dosud ignorovala.

SYSTÉM RATHOUSKÝ. Metro ● Typo ● Info Design, Moravská galerie Brno, 18. 4. 2025 – 22. 2. 2026 

Letos se roztrhl pytel s výstavami nestorů českého grafického designu. Velká retrospektiva typografa a grafického designéra Jiřího Rathouského (1924–2003) je k vidění v Brně a opravdu je na co koukat. Jeho tvorba až šokuje svým rozsahem, proměnlivostí, kvalitou, bohatstvím barev, tvarů, nápadů, od plakátů a knih přes logotypy po celé vizuální orientační systémy. 

LIBOR FÁRA 100 / Z grafické tvorby, GASK Kutná Hora, 22. 6. – 28. 9. 2025

I v roce 2025 pokračuje připomínání 100. výročí narození příslušníků silné generace československého umění a kultury, pracovně označované jako generace Brusel. Patří k ní bezpochyby i jméno Libora Fáry (1925–1988), který se proslavil nejen svou volnou autorskou tvorbou, ale neméně výraznou stopu zanechal i na poli grafického designu, zejména v návrzích filmových a divadelních plakátů a knižních edic. Právě na tuto tvorbu je zaměřena komorní výstava v kutnohorské GASK.

GRAFIK JOSEF FLEJŠAR / Graphic designer Josef Flejšar, Retromuseum Cheb, 17. 4. – 14. 9. 2025

Ke stejné silné generaci patří i grafický designér Josef Flejšar (1922–2010) jehož plakáty už od padesátých let formovaly vizuální identitu nejednoho festivalu, divadla, expozice. Jeho autorský rukopis využívající tušovou perokresbu je zcela jedinečný a okamžitě rozpoznatelný. Rozsáhlou plakátovou a knižní tvorbu, připomíná výběrová výstava v Retromuseu.

 

PROMĚNY RUDÉHO PANTHEONU. Pomníky osobností komunistického režimu v průběhu času, Retromuseum Cheb, 20. 3. – 7. 9. 2025

A když už budete v Retromuseu, nenechte si ujít myšlenkově objevnou a provokativní výstavu o proměnách vizuality pomníků komunistických papalášů, samozřejmě s regionálním nádechem, jak už to v Chebu bývá zvykem. Kéž by se tématu nebály ani další instituce napříč regiony.

 

TRNKA. PŘÍBĚH LEGENDY, Villa Pellé Praha, 21. 5. – 31. 8. 2025

Zpátky k nestorům. Světoznámé jméno a náš národní poklad Jiří Trnka (1912–1969) se zase po nějaké době představuje na rozsáhlejší výstavě, tentokráte v pražské Ville Pellé. Připomeňme, že to byl právě Trnka, kdo připravil pro bruselskou výstavu EXPO 58 nádhernou expozici hraček (s ústředním exponátem Stromu pohádek) a přispěl tak k úspěchu našeho pavilonu. Je čas, aby jeho dílo inspirovalo další generaci.

PRAVOSLAV RADA | OŽIVENÝ PŘEDMĚT, Mezinárodní muzeum keramiky Bechyně, 9. 2. – 30. 11. 2025

Rozsáhlá a bohatá výstava, za kterou stojí za to zajet si v létě do Bechyně. Představuje Pravoslava Radu (1923–2011) nejen jako slavného keramika, který svými hravými (a přitom monumentálními) objekty doprovázel naše expozice na výstavách EXPO, ale také třeba jako tvůrce vynikajících animovaných snímků, na které si vyhraďte alespoň půl hodiny. Nebojte, muzeum je plně klimatizované a nebude se vám chtít odcházet.

 

PHOTO: FRED KRAMER, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 17. 4. – 27. 7. 2025

UPM se ani letos nenechalo zahanbit a přineslo hned dvě krásné retrovýstavy, z nichž ta první vytahuje na světlo světa jméno, o jehož významu pro reklamní fotografii jsme zatím jenom tušili: Fred Kramer (1913–1994). Tímto se vrací do dějin české fotografie a taky designu, protože nikdo zatím nedokázal lépe vystihnout krásu spotřebního zboží bruselské éry. Esence raně šedesátkové vizuality.

KDE TY VŠECHNY KYTKY JSOU. TEXTILNÍ TISK: ODĚVY A ŠÁTKY 1920–1990, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 15. 5. – 14. 9. 2025

No a tohle už je třešnička na dortu pro všechny milovníky a milovnice designu se sklony k bizarnostem. Muzeum má tu odvahu dlouhodobě představovat i témata z okraje, která přitom nabízejí zhýčkanému oku neobyčejnou podívanou. Tisk na textilu jako seriózní výzkumné téma i záminka pro objevování nečekaných souvislostí a příběhů našich dějin.

Krásné léto!

MDŽ 2025

Vše nejlepší, milé dámy!

ÚBOK reformuje chodskou keramiku

 

Náhodou jsem v Mladém světě (č. 40/1959) objevil drobný článeček, který trochu více osvětluje, jak vznikal soubor moderní malované keramiky značky Chodovia. Píše se v něm, že družstvo Chodovia Domažlice, pod které spadaly i malírny chodské lidové keramiky v Klenčí pod Čerchovem, nabírá druhý dech, protože již nevyrábí "kulturní brak a pseudofolklor", ale našlo "anděla strážného" v Ústavu bytové a oděvní kultury, který nad produkcí družstva zavedl výtvarný dohled a s ním i zcela nový sortiment výrobků. 

Tolik Mladý svět. A my díky tomu můžeme poodhalit původ bruselské série drobných upomínkových předmětů z československých měst a turistických destinací. Jestli měly kreslené vzory taky nějakého konkrétního autora nebo autorku z ÚBOKu, zatím není jasné.

Tři výstavy v Polsku, které doma nemáme

Aktuálně se v polském Slezsku sešly tři výstavy věnované tématům spojeným s bruselskou érou na přelomu 50. a 60. let 20. století. Každá z nich představuje dobový design z jiného úhlu pohledu a každá je objevná, přestože rozsahem nejde o žádné velké výstavní projekty. Pro nás jsou inspirativní i proto, že témata na nich představená zatím nejsou v českém kontextu příliš zpracována a unikají pozornosti odborníků i výstavních institucí. V tomhle jsou Poláci o dobrý kus cesty dál.

Velká čtverka a další. Komorní keramická plastika v Polské lidové republice. Kurátorka Barbara Banaś, Národní muzeum ve Vratislavi, do 23. února 2025.

První z výstav probíhá v Národním muzeu ve Vratislavi a ukazuje široké spektrum komorní figurální porcelánové plastiky v bruselském stylu, kterému Poláci častěji říkají New Look. Od 50. let za nimi stálo zejména vývojové centrum Ústavu průmyslového designu IWP ve Varšavě, kde působili čtyři výtvarníci, které kurátorka výstavy Barbara Banaś nazývá velkou čtverkou: Lubomir Tomaszewski, Hanna Orthwein, Henryk Jędrasiak a Mieczysław Naruszewicz. Jejich porcelánové figurky se nejdříve vyráběly v malých sériích přímo v IWP, brzy je ale převzaly polské porcelánky a rozvinul se tak fenomén, který si našel (a stále nachází) sběratele po celém světě.

Výstava probíhá na zdánlivě malém prostoru, přesto se však podařilo shromáždit více než tři sta figurek ze soukromých i veřejných sbírek. Najdete zde i prototypy a variantní dekory a můžete si tak udělat úplnou představu o nebývalé šíři a různorodosti dobové polské porcelánové produkce. 

Nabízí se srovnání s Československem. Až na výstavě mi došlo, jak velké mezery stále máme v poznání české porcelánové výroby z té doby a hlavně - jak je vlastně český figurální porcelán ve srovnání s tím polským jednotvárný a konzervativní. Kam se poděly barvy? A kde jsou retrospektivy Jaroslava Ježka, Jitky Forejtové, Jiřího Marka, Jiřího Černocha? Poslední dva nemají ani základní heslo na Wikipedii...

 

Moderní interiér. Vratislavská interiérová architektura v době politického uvolnění. Kurátor Tomasz Mikołajczak, Muzeum architektury ve Vratislavi, do 16. března 2025.

Tohle je typ výstavy, který mi v Česku také velmi chybí. Zpracování veřejných interiérů z konce 50. a z 60. let - nejen výstav, ale i obchodů, kadeřnictví, přednáškových sálů a jednacích salonků, a to nejen těch slavných (= pražských), ale i těch regionálních a dávno zapomenutých. Fotografické dokumentace je v archivech dost, jen ji nikdo nezpracoval. A pozoruhodných regionálních osobností, které se věnovaly nábytkové tvorbě a návrhům interiérů na míru, je také hodně, jenže se o ně nikdo nezajímá.

Ve Vratislavi se zaměřili právě na veřejně přístupné interiéry a podařilo se jim k tomu dohledat nejen pozoruhodné fotografie a archiválie, ale i celý soubor nábytku, navrhovaný většinou na míru a vyrobený pouze v několika kusech. A že je na co koukat!

Janina, Henryk, Anna. Lidé a porcelán. Kurátoři Magdalena Niziołek a Bogdan Kosak, Slezské muzeum v Katovicích, do 12. ledna 2025.

Třetí výstava je svým způsobem také komorní, ale výjimečná hned ve dvou ohledech. Kurátoři tu odvedli práci, do které se většinou moc nikomu nechce (zvláště ne historikům a historičkám umění), a to je orální historie - zpovídání obyčejných pracujících ze slezských porcelánek. Ukázali, že porcelán není jen exkluzivní zboží podepsané slavným jménem, ale zejména kolektivní práce mnoha lidí podílejících se na složitém výrobním procesu. A za prací se skrývají také lidské osudy, vztahy a příběhy, které se ve výrobcích odrážejí. 

Na výstavě je kolem centrálního stolu s ukázkami produkce porcelánky v Bogucicích (dnes součást Katovic) také osm stanovišť s nahrávkami rozhovorů s pamětníky. Jejich příběhy si tedy můžete vyslechnout přímo na místě.

Druhá výjimečná věc se týká přístupu k výstavním exponátům: je přísně nehierarchický, vedle špičkových designů slavných jmen z varšavské IWP tady najdeme i věci obyčejné, ba i pokleslé a kýčovité. Tady si nenamlouvají, že výroba byla vždy moderní a vkusná. My sběratelé rádi zapomínáme, že kromě výtečných bruselských plastik stejní lidé dělali také květované rokoko, disneyovské zajíce a zlaté chrtíky.

Všechny tři výstavy vřele doporučuji.