Aspoň do stovky!

Vítkovické nádraží od Josefa Dandy dnes slaví čtyřicáté šesté narozeniny. Přejeme mu z celého srdce, aby jej lidé už konečně přestali zanedbávat a ničit, ale aby mu k padesátinám nadělili řádnou léčebnou kůru. A do další padesátky hodně návštěvníků, ať už to budou cestující nebo milovníci architektury.

Ať žije vítkovické nádraží!

Židle z Janclu

Čalouněná židle z interiéru Janáčkova divadla v Brně.

Pravděpodobně ji navrhl architekt a designér Vilém Zavřel (1910-1999), který se spolu s Ivanem Rullerem a Libuší Žáčkovou-Pokorovou podílel na návrzích interiérů divadla.

Židle je zjednodušenou variantou křesílek s opěrkami, jež se dodnes nacházejí ve společenské části divadla. Nejspíše sloužila jako přístavek v některé z lóží v hledišti divadla. Veškerý mobiliář divadla byl navržen a vyroben "na míru".

Janáčkovo divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce 1965. Ušlechtilá a noblesní stavba je jednou z mála skvěle zachovaných veřejných budov z 60. let. A snad to tak i zůstane.

Olomouc 1965

Jedna z prvních opravdu moderních zahradnických a krajinářských výstav se konala v Olomouci po tři srpnové týdny roku 1965. Zahrnovala nejen vystavení okrasných rostlin, ale i krajinářských kompozic, odpočinkových prostranství s fontánami a exteriérovou výstavou Sochařské bilance, jež spočívala v umístění výrazných sochařských děl poslední dekády (1955-1965) do prostředí olomouckých parků, zvláště čerstvě rekonstruovaných Bezručových sadů.

V Olomouci se sice zahradnické výstavy konaly už od roku 1958, ale areál výstaviště se skutečně probudil k životu až výstavou v roce 1965, kdy ji navštívilo půl milionu návštěvníků. Pro tuto výstavu byl mimo jiné zbudován umělý vodopád v Bezručových sadech a pověstná lávka spojující Smetanovy a Čechovy sady architektů Hynka a Hradila.

Teprve o rok později byly dokončeny úpravy Čechových sadů a postaven Pavilon A architekta Petra Braunera, jenž se stal srdcem květinových výstav, od roku 1966 nazývaných Flora Olomouc. Pavilon v současnosti prochází generální rekonstrukcí a dostavbou pod dohledem architekta Braunera. O přestavbě si přečtěte třeba zde. Z étosu olomouckých zlatých šedesátých už asi nic nezbude.

Využití stavebních prefabrikátů pro dětská hřiště a drobná architektonická zákoutí.

Atrium za hlavním pavilónem.

 Atrium, odpočinkové zátiší za hlavním pavilónem.

Instalace z cihelných a betonových tvárnic z podniku Prefa n.p. Olomouc.

 Exponáty výstavy Sochařská bilance.

Reprodukce z časopisu Domov, 1/1966.

Proužkování

Další kuchyňská souprava z produkce Spojených keramických závodů (Spojker) má také zatím neznámého autora. Stříkaný dekor navazuje ještě na předválečnou tradici zdobení, populární zvláště v období art-deco. Vzdáleně snad připomene i některé Hoffmanovy návrhy pro Wiener Werkstätte, pastelové barvy však prozrazují "bruselskou" inspiraci.

V domácnostech byly běžné především soupravy různě velkých misek. Oblíbenosti těchto souprav napomáhala především jejich cenová dostupnost (oproti porcelánovým výrobkům, které šly spíše na export), křehká bělnina se však snadno otluče a nádobí v neporušeném stavu je dnes spíše výjimečné. Menší misky se často používaly pod květináče (viz obrázek).

Užitkový servis z bělniny, Spojker n.p. Trnovany u Teplic a Znojmo (Dittmar Urbach), Československo, 50. - 70. léta.

Kurz umělého dýchání v osmi krocích

Zápalkové nálepky, Solo Lipník, Československo, 60. léta.