Ve Varšavě se bude bourat jeden z prvních moderních supermarketů bývalého sovětského bloku. Tzv. Supersam byl navržen v bruselském stylu mezi lety 1957 – 1959 (arch. soutěž proběhla v roce 1958), otevřen byl v roce 1962. Ve Varšavě, stále se potýkající s poválečným nedostatkem infrastruktury, byl takto odvážný a velkorysý projekt (možný jen díky určitému politickému uvolnění po roce 1956) považován za malý zázrak.
Za tímto zázrakem stála Centrální kancelář studií a projektů průmyslové výstavby (Centralne Biuro Studiów i Projektów Budownictwa Przemysłowego) včele s architektem Jerzym Hryniewieckim, známým jako autor Stadionu desetiletí (dnes mohutné tržiště s pašovaným zbožím) ve Varšavě (1955) a architektem Maciejem Krasińským.
Tímto projektem se polská architektura vrátila po letech socrealismu zpět do světových souvislostí. Architekti nikdy nepopírali, že významnou inspiraci našli na přelomovém stavebním veletrhu Interbau v Berlíně v roce 1957. Charakter Supersamu se nápadně shoduje také např. s francouzským pavilonem na výstavě EXPO 58 v Bruselu, jíž se Polsko neúčastnilo.
Díky unikátní lehké zavěšené střešní konstrukci (za niž si skupina architektů vysloužila celosvětový věhlas, vzpomeňme třeba čestné uznání na Bienále v Sao Paulu v roce 1965) mohla být budova koncipována jako obrovská přízemní dvojhala bez jakýchkoli dělicích a podpěrných prvků.
V první, větší hale o ploše 1100 m2 byla samoobslužná prodejna se zázemím a vestavěným prvním patrem s ochozem, ve druhé hale o osmi stech metrech čtverečních pak byla gastronomická část s rychlým občerstvením podle „švédského vzoru“, cukrárnou, kavárnou pro 25 osob, lahůdkářstvím, dokonce i vlastní pražírnou kávy. Prodejní hala byla ve své době druhým největším prostorem bez podpěrných konstrukcí ve Varšavě, větší byla jen kongresová hala stalinského Paláce kultury.
S technologickým řešením stavby jsou spojovány mnohé pionýrské experimenty: na dřevěné obložení stropu byl poprvé použit (a vyvinut) nehořlavý transparentní lak, poprvé bylo také použito hliníku v tak velkém rozsahu. Poprvé se také polským sklářským hutím podařilo odlít zrcadlové tabule o síle 16 mm a povrchu 8 m2, vážící téměř 400 kg.
Interiéry byly vyzdobeny abstraktními nástěnnými malbami a mozaikami (zničeny v 90. letech při adaptaci pro rychlé občerstvení McDonald´s) Gabriela a Hanny Rechowiczových, nábytek Stanisława Matuszewského byl navržen speciálně pro Supersam (dodnes se nedochoval).
Budovu se poměrně velká skupina nadšenců pokusila zachránit tím, že požádala o její zapsání mezi kulturní památky, polské ministerstvo kultury však jejich žádost zamítlo (místo toho prohlásilo kulturní památkou již zmiňovaný Palác kultury a nauky. Tím však nad budovou sepsalo ortel a slavný Supersam je tak od podzimu 2006 postupně rozebírán.
Poláci však za svou ikonu poválečné architektury bojují i nadále, v prestižní galerii současného umění Zachęta byla uspořádána výstava výtvarných děl inspirovaných právě Supersamem, ozývají se i hlasy pro opětovné složení jeho přelomové samonosné konstrukce na jiném (méně lukrativním) místě. 
majka kiesner, supersam, akryl na plátně, 2006
Více skvělých fotografií zde.
fotografie pocházejí z http://art.blox.pl a http://eela1.blox.pl
Žádné komentáře:
Okomentovat