Pražská sídliště 60. let I - Invalidovna

Experimentální sídliště Invalidovna v Praze-Karlíně je nejmenším z pražských sídlišť. Bylo navrženo roku 1959 Pražským projektovým ústavem pod vedením architekta Josefa Poláka. Rozkládá se na ploše bývalého vojenského cvičiště o rozloze asi 13 ha. Po dokončení mělo 1260 bytů a asi 4000 obyvatel.

Na návrhu a výstavbě sídliště spolupracovala řada významných architektů, výtvarníků, bytových návrhářů a designérů. Mělo experimentální charakter, jeho účelem bylo m.j. ověřovat nové teorie, postupy a poznatky o moderním bydlení v praxi.

Základní škola na Invalidovně (1962-1967) - nynější a původní stav. Architekt Josef Polák zde poprvé v tehdejším Československu užil pavilonové uspořádání učeben propojených kovovými přístřešky. Všechna okna měla výhled do zeleně. Na stavbu bylo také poprvé použito tehdejší novinky - prosklených závěsových obvodových panelů. Po povodni v roce 2001 byla škola zásadně přestavěna.

K sídlišti patřila také komplexní občanská vybavenost. Na snímku budovy bývalé pošty, střediska služeb a samoobsluhy, dnes supermarket Albert. Také zde byly budovy výrazně přestavěny (navýšení o patro), ale výtvarná díla a systém přístřešků byly (zatím) zachovány.

Při stavbě sídliště se nezapomnělo ani na dětská hřiště. Těm dominovaly tzv. funkční plastiky z betonu. Jejich autory jsou pravděpodobně sochaři Olbram Zoubek a Eva Kmentová.

Na sídlišti bylo použito jednotné panelové konstrukce o rozporu 6 m. Mnohé z obytných domů mají pásová okna nebo balkóny po celé délce bytu. Na snímku zcela vpravo je Hotelový dům z roku 1967, v současnosti zcela vybydlený.

Na interiérech tzv. experimentálních bytových jednotek se podíleli např. Ivan Nedoma, Jaroslav Horný, Oldřich Skalík, Eva Hrůzová nebo Emanuela Kittrichová. Na reprodukci obývací pokoj podle návrhu Evy Hrůzové, černé čalouněné laminátové křeslo od Miroslava Navrátila, návrh 1960.

Obývací pokoj dle návrhu Ivana Nedomy. Čalouněné laminátové křeslo navrhl Miroslav Navrátil v roce 1960.

Poslední významnou stavbou sídlištního souboru se stal Hotel Olympik architektů Josefa Poláka, Vojtěcha Šaldy, Milana Rejchla a Jana Zeleného z let 1967-1971. Architekti zvolili tehdy oblíbenou kombinaci vertikální věžové budovy s hotelovými pokoji a nízké horizontální budovy se společenskou funkcí. Na snímku horizontální budova obložená keramikou, okna jsou chráněna bílými lamelami. Plastika před budovou je dnes zcela ukryta mezi vzrostlými koniferami.

Obytné domy se střešními "křidélky" a Hotel Olympik.