pondělí 27. listopadu 2017

Půlstoletí kera-vitralu


Nový keramický materiál nazvaný kera-vitral byl vyvinut v Keramických závodech ve Znojmě v roce 1967. Jeho zvláštní vlastnosti zajišťovalo složení keramické hmoty: vysoký obsah kaolinu a bělavá barva jej vzhledem přibližovaly porcelánu, speciální příměs křemene a živic však zajišťovala jeho nadprůměrnou tvrdost a pevnost. Je to materiál poměrně těžký, což však bylo považováno spíše za výhodu a důkaz trvanlivosti. Psalo se, že je „téměř nerozbitný“ – odolný vůči otlučení, prasknutí i běžným detergentům. Zvládne i myčku, a protože jde o keramiku vysokožárovou, hodí se i pro zapékání v troubě (oven-to-table cooking). 


Ideální je tedy pro použití v restauračním a hotelovém provozu. A v hotelech se kera-vitralové servisy skutečně uplatnily, používaly se například v horském hotelu na Ještědu. Jídelní soubor pro Ještěd (foto zde) navrhl výtvarník Karel Wünsch (1932), který na jeho vznik vzpomínal takto:

„Tenkrát v Teplicích byly technické keramické závody, kde dělali izolátory na vysoké vedení a ještě jako přidruženou výrobu vyráběli hrníčky a podobné věci. A tam vyvinuli novou hmotu, pojmenovali to vitrál, a to bylo něco mezi porcelánem a keramikou, bylo to velice tvrdé, byla to vysoko pálená keramika na ty izolátory a na rozdíl od porcelánu se to dalo glazovat. Rozhodl jsem se tedy pro ten vitrál s tím, že ho nechám naglazovat na hnědo.

A aby bylo všecko v pořádku, také jsem si nejdříve v té keramické továrně nechal udělat asi tři sady a nejdříve jsme to testovali doma. Manželka říkala, že je to těžký, že se to blbě bere do ruky. Pak právě přijel pan Pikal, a ten, když to viděl, tak se pro to nadchnul a on měl úžasné slovo ve své branži a těm ředitelům a náměstkům řekl: To je ono, to je přesně ono! A bylo to ono.“

Pokud Karel Wünsch uvádí jako místo vzniku Teplice, nemusí se nutně mýlit, protože tam měly znojemské keramické závody skutečně pobočku; další zdroje uvádějí jako místo výroby (a vynálezu) kera-vitralu Znojmo i Teplice (designéři prokazatelně s vitralem spojení působili ve Znojmě).


A jak byly koncem 60. let kera-vitralové soubory hodnoceny po estetické stránce? Časopis Czechoslovak Glass Review uváděl, že výrobky svým robustnějším vzhledem výborně zapadají do tehdejší rustikální módy. V propagačním článku dokonce ohlašoval „návrat keramiky do současného interiéru a městských domácností“, ovšem pro jistotu nezapomněl dodat, že se kera-vitral stejně dobře hodí i na víkendové chaty.

První série měly medově hnědou a olivově zelenou glazuru, později byl přidán ještě tmavě hnědý a modrý odstín. U všech se uplatnil jednoduchý reliéfní dekor, který mohl vyniknout v kombinaci s polopropustnou „skelnou“ glazurou, jež ve vystouplých plochách bledne (řídne), zatímco v hlubších částech dekoru působí ve svém nejtmavším (nejsytějším) odstínu. Již začátkem 70. let se objevují také dekory kombinující zmíněné tmavé glazury s glazurou transparentní a dekorativním potiskem.

Jako první byly vyvzorovány šálky s podšálky a hrnky se svislým proužkováním, a to pod názvem Viktoria (staly se základem souboru, který dnes reprodukuji), jejich návrhářem byl jistý J. Daniel, o němž se mi nic bližšího nepodařilo zjistit. Už koncem 60. let však také vzniká první větší čajový, kávový a jídelní soubor Astra, opět připsaný J. Danielovi.

servis Astra, 1968

Brzy následoval také servis Kina (také Kinna) s horizontálními proužky, jehož designérem byl keramik Antonín Hoschna (1943–2015), který se znojemskými keramickými závody spolupracoval dlouhodobě.

Servis Kinna, 1968

Servis Kinna s dekorativním potiskem, 1972


Ještě v roce 1969 byly soubory z nové keramické hmoty zařazeny mezi vynikající výrobky CID (Czechoslovak Industrial Design) a v počáteční fázi výroby se skutečně výborně trefily do celosvětového trendu návratu k prostotě, řemeslu, rustikálnosti, lidovému dekoru, přírodním materiálům a odstínům.

Jelikož se jednalo (ve srovnání s porcelánem) o levné výrobky, zabydlely se záhy v mnoha československých domácnostech, většinou ve funkci každodenního nádobí, při jehož používání není třeba zvláštní opatrnosti. Hrubý vzhled předurčil kera-vitral stát se povinným inventářem loveckých chat a rekreačních chalup. Na mnoha z nich přežívá dodnes. 


Citace a literatura:
Milena Lánská (red.), Vzpomínky na Ještěd, Liberec 2015, s. 19.
Časopis Czechoslovak Glass Review, roč. 1968: s. 385, roč. 1970: s. 46–51, 1972: s. 82–85.
x

Žádné komentáře:

Okomentovat