Až jednou zase půjdete na procházku po pražském Žižkově, protáhněte si trasu až na Jarov. Najdete tam neznámý skvost české high-tech postmoderny raných 80. let 20. století, objekt občanské vybavenosti s poetickým názvem Lípa. Byl vystavěn podle projektu architekta Václava Šebka (dnes v podstatě neznámý absolvent ČVUT ze "zlatých šedesátých" - absolvoval v roce 1966 ve stejném ročníku jako Vlado Milunič nebo Zdeněk Zavřel).
Podle původního záměru měla hmota objektu občanské vybavenosti oddělit o něco starší ubytovnu Federálního ministerstva dopravy a spojů (z roku 1965) od rušné a prašné Koněvovy ulice. To se také povedlo a vznikl tak polouzavřený vnitroblok s dominantní sedmimetrovou kinetickou plastikou od sochaře Jiřího Nováka. Ta však byla dokončena zřejmě jako poslední z celého areálu, v roce 1987.
Ve středisku Lípa byla samoobsluha, knihkupectví i vinárna, ve vyšších podlažích sídlila lidová škola umění. Celý objekt byl dobře přístupný z ulice a vytvářel částečně průchozí krytý veřejný prostor podobný velkoměstské pasáži s drobnými obchody. Nejvýraznějším architektonickým prvkem souboru (použitým i na fasádě protější ubytovny) je rastr předsazených panelů ze žlutě natřené oceli s výplněmi z hnědého tónovaného skla. Žluté je také zábradlí v interiérech i exteriérech, ocelové konstrukční prvky, výkladce i okna. Dveře byly naopak natřené sytě červenou, mozaiková výzdoba byla stylizována do zelené a oranžové.
Když už jsme u té mozaikové výzdoby, za zmínku stojí třeba stylizované "rozpixelované" stromy (jabloně s jablkem poznání, lípy to očividně nejsou) a protější graficky pojatá klávesnice nad schodištěm do lidové školy umění. Jejich autorem by mohl být známý grafický designér Radomír Leszczynski, podepsaný pod světelným kazetonem Lípa nebo (dodnes zachovaným) logotypem LŠU.
Tím ale výčet známých umělců nekončí, protože na uliční fasádě najdeme i tři velké, zřejmě smaltované tabule s abstraktní malbou, jejímž autorem není nikdo menší než malíř Bedřich Dlouhý, a v nejbližším okolí stavby zakopneme o působivé organické kamenné patníky a pítko (kašničku) od sochaře Josefa Klimeše.
Pozoruhodný areál na Jarově vznikající v letech 1977-1987 si přes svou zchátralost a ošuntělost zachoval harmonii a působivost v celku i detailu. Už jen díky výčtu veřejně přístupných uměleckých děl významných českých výtvarníků si tohle místo zaslouží zachování, respekt a péči.
Jiří Novák - Jiří Novotný, kinetická plastika Křídla, 1987
Žádné komentáře:
Okomentovat