Tohle je kolekce Juta. Vyráběla se od roku 1977 podle návrhu sklářského výtvarníka Pavla Pánka (1945–2008) ve sklárně Rudolfova Huť v severočeském Dubí. Působivost této tvarově i barevně dosti variabilní kolekce je založena na reliéfním abstraktním dekoru připomínajícím hrubé jutové plátno, ze kterého se dříve šily velké pytle na sypké suroviny od mouky až po uhlí.
Pánek nebyl první, koho hrubá nepravidelná struktura juty přitahovala a inspirovala k tvorbě. Ve stejné době, tedy v 70. letech, s jutou pracovala třeba slavná sochařka Magdalena Abakanowicz (1930–2017), která z ní modelovala své postavy v životní velikosti.
Ve sklářském designu byl tehdy světovou vůdčí osobností Fin Tapio Wirkkala (1915–1985), jehož specialitou byly organické strukturální povrchy inspirované přírodou. Wirkkalovy návrhy bezpochyby dobře znal i Pavel Pánek, protože někdy poněkud balancoval na hranici jejich plagiátu (ale o tom zase jindy). Zmiňuje se o tom i dobový odborný tisk, který poněkud mlhavě konstatuje, že „Pánek v těchto návrzích také velmi čestně obstál v konfrontaci se zahraniční výrobou, která pracuje s týmiž postupy.“
Bezpochyby novátorské byla otvšem technika výroby, lisování do formy „bez kroužku“, tedy bez přesně vymezeného okraje. Výroba nebyla nijak náročná, laicky řečeno, roztavená sklovina se vylila na pánev se strukturálním povrchem, který se do skloviny z jedné strany otiskl. Výsledná palačinka se poté už jen nechala schladnout, nebo se ještě dotvarovávala do trojrozměrného objektu vyvěšováním nebo připlácnutím na různě tvarovaná kopyta. Prosté, že? A sekalo se toho jak u Bati cvičky.
Zkoušel jsem vyzkoumat, kdy se technika lisování bez kroužku u nás začala používat. Nejstarší Pánkovy realizace, u nichž je technika použita, jsou datovány rokem 1971, tedy dva roky poté, co jako čtyřiadvacetiletý nastoupil do Sklo Union Teplice na pozici podnikového výtvarníka. Všechny mnou dohledané ostatní návrhy dalších výtvarníků (s totuto technikou pracovali Václav Zajíc, Vratislav Šotola, Jiří Brabec) jsou mladší, nejdříve z let 1976. Opatrně bych se tedy přikláněl k Pánkově prvenství, ovšem kdoví. Možná měl v tomto případě rozhodující přínos spíš některý sklářský technolog a výtvarníci jen umně využili jeho inovaci.
V čem spočívá kouzlo této techniky? Nepravidelné okraje a abstraktní vzory především skryjí řadu nedokonalostí, méně je kazových výrobků, výroba je rychlá, nezáleží u ní na milimetrové přesnosti. Úspory ve výrobě znamenají také nižší cenu hotového zboží. Okraje bez přesně vymezených hranic působí neformálně a uvolněně, sklo si zachovává dojem tekutosti, připomíná zmrzlou vodu, každý kus působí jako originál.
A ještě tip na servírování (hahaha, to jsem to dopracoval): tohle sklo skvěle doplňuje rustikálně laděné interiéry. Osobně jsem mísy a talíře použil při zahradní slavnosti pod starým ořešákem. Jahody nebo třesně v miskách vypadají výtečně, stejně tak koláče a bublanina na talířích.
Žádné komentáře:
Okomentovat