Berlínský Corbusier

Nejblíže položenou Corbíkovou stavbou za našimi hranicemi je betonový kolos Unité d´Habitation v Berlíně-Charlottenburgu, nedaleko Olympijského stadionu.

Le Corbusier tento dům postavil v roce 1957 jako třetí v pořadí po Marseilles (1947-1952) a Rezé u Nantes (1955). Chtěl Berlíňanům názorně ukázat, jak vypadá bydlení budoucnosti (a taky měl v té době zálusk na zakázku na řešení centra města - zúčastnil se soutěže, ale nakonec nezvítězil).

Hned u vchodu na fasádě názorně ukázal svou myšlenku Moduloru - měřítka architektury vycházejícího z průměrné lidské postavy a základních lidských potřeb.

Barevné řešení fasády je originální, i zde se na něm zřejmě podílel malíř Nadir Afonso, který se v té době k Le Corbusierovi vrátil po několikaleté stáži u Oscara Niemeyera.

Vstupní hala je jednoduchá a prostorná, hostí malou výstavku o historii stavby. Hned u vchodu je vývěska s vizitkami obyvatel všech přibližně tří set bytů v deseti patrech.

I nástěnka s aktuálními informacemi je stylová.

Bezpečnostní telefon je zřejmě původní.

Únikové schodiště jako v klasickém paneláku, jen mnohem čistější.

Chodby uvnitř domu jsou dlouhé a ponuré. Každé patro má jinou kombinaci barev.

Ale výhled na Berlín stojí za to. Kolem celého domu je vzorně udržovaný park se vzrostlými stromy.

Průměrný byt: vchází se v horním patře, vpravo kuchyně, oddělená od obytného prostoru zasunovacím neprůhledným sklem. Po schodech se schází do dolního patra s koupelnou a ložnicí, případně dětským pokojem. Spodní patro doplňuje široký balkon s vestavěnými truhlíky na květiny.

Ke stylovému bydlení patří stylové auto.

Růženín

Růžovobílý bělninový servis ze Spojkeru zatím nemá jasného autora. Připomíná však autorský rukopis Milana Chlíbce, který pro Spojker v Trnovanech u Teplic navrhoval od konce 50. let.

Ačkoli je servis druhé jakosti, zaslouží si naši pozornost především dynamickým ztvárněním funkčních prvků, zvláště uch. Přestože se jedná o kávový servis s klasicky vertikálně stavěným tubusovitým tělem konvice, "roztančené" ucho a nízko posazená výlevka svou šířkou přesahují výšku konvice a dávají celému servisu horizontální charakter, typický spíše pro čajové soupravy. Nápoj se nalévá jen do spodní, rozšířené části konvice, jinak by přes výlevku přetekl.

Vskutku zvláštní spojení principů výstavby čajové konvice s vertikálními prvky kávových souprav. To svědčí o autorově touze experimentovat a inovovat klasické tvary. Podobně experimentální je i Chlíbcův nejslavnější servis Leona.

Neony v Opavě

Opava je překvapivě socrealistické město. Ještě před pár lety byla zástavba z 50. let bohatá na neony, alespoň podle dobových pohlednic. Dnes už jich zůstalo jen pár, ale ty stojí za to. Nejprve přinášíme nádhernou "Dárkovou síň" z pěší zóny v Ostrožné ulici. Jak se tam asi dostal ten míček?

Na téže bytovce s obchodním parterem se nacházejí i o něco mladší světelné reklamy na "Lahůdky" - snad ze 70. či 80. let.

Své neony si stále ponechává i elegantní Kino Mír v Kolářské ulici. 

Na rohu Hrnčířské a Masarykovy třídy se kdysi nacházela vyhlášená kavárna Vesmír.

Dnes témuž nároží dominuje arogantní "Oberbank".

Mnoho neonů zmizelo z centra Opavy docela nedávno, a stále po nich jsou patrné stopy na fasádách, jako na bloku domů mezi Dolním náměstím a ulicí Mezi Trhy.

Krásná dovolená

Zápalkové etikety, Solo Lipník, Československo, 60. léta.

Přísnej

A je tu další šedesátkový minimal, tentokrát moka soubor ze Stružné, jehož autorem je Václav Tikal. Navrhl jej v roce 1959 a hned v následujícím roce byl vystaven na Trienále v Miláně. Se zařazením do výroby to ale tak snadné nebylo, po tvarových úpravách se dostal do výroby až v roce 1965 pod názvem Karolína. Vyráběl se zejména v Dalovicích, ale jak ukazují značky, tento konkrétní servis na fotografiích vyrobily porcelánky v Lokti a ve Stružné.

 Moka servis, glazovaný porcelán se zlacením, Karlovarský porcelán, n.p., závod Stružná, 60. léta.