Střípky z Milána

Z mého krátkého, ale vydatného pobytu v Miláně se dnes podělím o tři témata, na která jste na mém blogu už zvyklí: neony, architektura, expozice designu.

Co se světelných reklam týče, hlavní město módy a designu jimi zrovna neoplývá a už vůbec ne neony s autenticky šedesátkovým lookem. Tahle metropole jde prostě s dobou a bez sentimentu se zbavuje všeho, co už je passé. Přece jen jsem ale nějaké to světelné specifikum v Miláně našel: neony totiž už dlouho a neodmyslitelně patří k jeho slavným obchodním pasážím. Tam jsem jich taky našel nejvíc.

A teď k tématu architektury: velikým překvapením pro mě byla budova českého konzulátu a Českého centra, kde se v rámci Milano Design Week na týden zastavila naše výstava. Je to totiž dům skvělých proporcí a plný ušlechtilých materiálů (uvnitř jsou podlahy i stěny pokryty sytě zeleným kubánským mramorem, který znáte z Nové scény Národního divadla).

Kvalita architektury československých ambasád z 60. a 70. let 20. století je téma známé a lehce ohrané (Londýn! Berlín!), ale tenhle barák si zpětné docenění taky zaslouží. Tím spíš, že ho navrhl sám Zdeněk Kuna (*1926), architekt pražského Omnipolu, Strojimportu a Motokovu.

Chcete-li poznat podrobný příběh jeho vzniku v letech 1971–1976, odkazuji na diplomovou práci Terezy Mléčkové. Ta uvádí také informaci k jedinému zachovanému výtvarnému dílu dodnes zdobícímu objekt: abstraktní kovová plastika na předzahrádce má připomínat mapu Československa a údajně byla v minulosti redukována "pouze na Českou republiku". Její autorem má být "sochař Němeček", jehož lze snad ztotožnit se Zdeňkem Němečkem (1931–1989).

Posledním tématem, o které bych se rád podělil, je nová stálá expozice dějin italského designu 20. století, jež sídlí přímo v budově Milánského trienále. Je výsledkem několikaleté sbírkotvorné činnosti Fondazione Museo del Design, nadace založené v roce 2008 s cílem uchovávat a představovat veřejnosti vše podstatné, co přispělo ke světové proslulosti italského designového zázraku.

Výstava se zatím zaměřuje jen na léta 1946–1981, což je pro nás, fanoušky "bruselu", jenom dobře. Půlkruhová hala provází chronologicky jednotlivými obdobími a ukazuje především ikony, jež už dávno vstoupily do pomyslné světové síně slávy. Občas jsou doplněny dobovými fotografiemi a propagačními materiály, nechybějí ani vzácné prototypy a autorské makety. Až budete příště v Miláně, rozhodně ji nevynechejte!

Šerákova ikebana

Tuhletu extra velkou kameninovou vázu na ikebanu navrhl Václav Šerák jako součást své kolekce pro mezinárodní výstavu autorské keramiky Céramique International PRAHA 62. Její tvarová varianta byla publikována v katalogu výstavy i dobovém tisku (Czechoslovak Glass Review 6/62).

Na výšku má dobrých čtyřicet centimetrů a jak si všímá už zmíněný časopis, docela dobře se obejde i bez rostlin, jako keramický solitér. Já jsem to s aranžováním rostlin přece jen zkusil a takhle to dopadlo...

Na skok v Miláně

V rámci Milano Design Week 2019 se v Českém centru v Miláně představí výběr československého šedesátkového designu pod názvem Jeden den v Československu – Una giornata in Cecoslovachia.

Oproti Praze, kde se loni na podzim na výstavě objevily československé a polské designové skvosty a bylo možné je srovnávat, v Miláně předvedeme jen československé výrobky, zato posílené o kusy, které v roce 1960 Československo předvedlo na XII. milánském trienále.

Výstava bude v Miláně k vidění pouhých pět dní, poté se přesouvá do Bulharska, kde ji až do 23. května bude hostit České centrum v Sofii.

Meteorit

Jeden z nejznámějších souborů z lisovaného skla od Rudolfa Jurnikla (1928–2010) vyráběly sklárny Rudolfova Huť v Dubí u Teplic od roku 1964. Má lehce kónický tvar se zaoblenými hranami a kruhovou reliéfní strukturou uprostřed.

Pokud se nepletu, v průběhu dvou let vzniklo postupně šest tvarových typů: tři vázy, žardiniéra, svícen a popelník, jak bylo u stolních souborů obvyklé. Počet odstínů si ani netroufám odhadovat, jediné jisté je, že se české lisovačky nikdy nevyráběly v sytě červené barvě (na rozdíl třeba od polských, kde byla červená běžná – o odstínech polského lisovaného skla z hutě Ząbkowice se dočtete třeba tady). Nejbližší červené barvě byla rosalinová (starorůžová). Odstínů modrých, zelených, fialových, kouřových a medových najdete nepřeberně, liší se často sotva o půltón.

Doplňme, že jde o stále běžný a cenově dobře dostupný sběratelský artikl. A protože se pro něj nevžil žádný pracovní název, inspirujme se opět v Polsku, kde už léta sběratelé touží po souboru Asteroid, který se tam podle návrhu Jana Sylwestra Drosta vyráběl od roku 1975. Naši o deset let starší kultovku můžeme nazvat Meteorit. Pracovně, samozřejmě.

Jinak má svá modelová čísla:  13227/13 (malá široká váza), 13227/18 (velká široká váza), 13236 (žardiniéra), 13237/23 (vysoká váza) a tak. Ale kdo by si to pamatoval, že.