Příběh dopisních obálek

Obálky prvního dne z bruselské výstavy. Získal jsem je od pána, který mi svěřil i jejich příběh:

"Vážou mě k nim vzpomínky. Otec mi je přivezl v 58 roce z Bruselu, kde byl jako číšník v restauraci našeho pavilonu. Tenkrát jsme vše vyhráli. Jak restaurace, tak i pavilon. Když se naši zaměstnanci vrátili domů, tak jim za odměnu proclili vše, co si přivezli. Tak se stát zachoval k těm, kteří nás tak dobře reprezentovali."

Ještěd slaví čtyřicátiny

Dnes slaví vysílač na Ještědu čtyřicáté výročí otevření a padesáté výročí od návrhu Karla Hubáčka. Při té příležitosti přinášíme další várku dobových pohlednic. Tu předchozí najdete ZDE.

Do salonku se díky úsilí občanského sdružení Ještěd 73 vrátily repliky původního mobiliáře podle návrhu architekta Otakara Binara. Bravo!

Aranžérův skicák

Výlohy československých obchodů, reprodukce z časopisu Reklama, 1958-1960.

Termokrásno

Většina izolačních lahví, neboli termosek, se v 60. letech vyráběla v národním podniku Osvětlovací sklo, závod Vsetín. Pod něj zřejmě spadala i výroba v nedalekých Krásenských sklárnách.

Červenobílá láhev byla jako žhavá novinka publikována v časopise Sklář a keramik v roce 1965, a to pro svůj atraktivní kartonový obal s barevným potiskem, jenž byl tehdy u našich sklářských výrobků výjimkou. 

Menší žlutá termoska pochází zřejmě ještě z padesátých let. Vyrábělo ji Tatrasklo Trnava (Slovenské závody technického skla, n.p.), které si exportní ochrannou známku CLARA nechalo zaregistrovat v roce 1958. Československé termosky bývaly úspěšným exportním zbožím.

Akce Z: poselství krásy

Zápalové nálepky, Solo Lipník, 70. léta.

Berlínský Corbusier

Nejblíže položenou Corbíkovou stavbou za našimi hranicemi je betonový kolos Unité d´Habitation v Berlíně-Charlottenburgu, nedaleko Olympijského stadionu.

Le Corbusier tento dům postavil v roce 1957 jako třetí v pořadí po Marseilles (1947-1952) a Rezé u Nantes (1955). Chtěl Berlíňanům názorně ukázat, jak vypadá bydlení budoucnosti (a taky měl v té době zálusk na zakázku na řešení centra města - zúčastnil se soutěže, ale nakonec nezvítězil).

Hned u vchodu na fasádě názorně ukázal svou myšlenku Moduloru - měřítka architektury vycházejícího z průměrné lidské postavy a základních lidských potřeb.

Barevné řešení fasády je originální, i zde se na něm zřejmě podílel malíř Nadir Afonso, který se v té době k Le Corbusierovi vrátil po několikaleté stáži u Oscara Niemeyera.

Vstupní hala je jednoduchá a prostorná, hostí malou výstavku o historii stavby. Hned u vchodu je vývěska s vizitkami obyvatel všech přibližně tří set bytů v deseti patrech.

I nástěnka s aktuálními informacemi je stylová.

Bezpečnostní telefon je zřejmě původní.

Únikové schodiště jako v klasickém paneláku, jen mnohem čistější.

Chodby uvnitř domu jsou dlouhé a ponuré. Každé patro má jinou kombinaci barev.

Ale výhled na Berlín stojí za to. Kolem celého domu je vzorně udržovaný park se vzrostlými stromy.

Průměrný byt: vchází se v horním patře, vpravo kuchyně, oddělená od obytného prostoru zasunovacím neprůhledným sklem. Po schodech se schází do dolního patra s koupelnou a ložnicí, případně dětským pokojem. Spodní patro doplňuje široký balkon s vestavěnými truhlíky na květiny.

Ke stylovému bydlení patří stylové auto.