Večerníček Radka Pilaře letos slaví
padesát let. Říká se, že jde o jednu z nejdéle používaných
televizních znělek na světě. Pozoruhodnou znělku však měli už
o dva roky dříve v západním Německu. Stejně jako náš
Večerníček, i šest skřítků Mainzelů se na obrazovkách bez
přestávky objevuje doposud.
Kreslené postavičky zvané
Mainzelmännchen spatřily světlo světa spolu s druhým
veřejnoprávním programem západoněmecké televize (ZDF) v roce
1963. Šest kreslených skřítků mělo za úkol oddělovat bloky
reklam od vysílaného programu, byly tedy něčím na způsob
reklamní znělky. Proto byly jejich spoty od počátku krátké;
trvaly obvykle deset sekund, během nichž prožívaly jednoduchý,
vypointovaný příběh, srovnatelný s komiksovým stripem. Jejich
autorem byl výtvarník Wolf Gerlach (1928-2012), narozený v
pomořanském městě Stolp (dnes polský Słupsk).
Postavičky, kterým se začalo říkat
zkráceně Mainzels (od města Mohuč, v němž má televize
ZDF sídlo), se staly populárními nejen v západním Německu,
jejich sláva pronikla i za železnou oponu, do tehdejší NDR.
Na konci šedesátých let začaly
kromě krátkých spotů (až 500 ročně, v současnosti jich
existuje více než 50 000) vznikat i delší animované příběhy,
zvané Kapriolen. Od roku 1967 byly filmy barevné. Protože
se zpočátku nedali jednotliví skřítci navzájem rozeznat,
pojmenoval je autor jednoduše podle písmen abecedy: Anton, Berti,
Conni, Det, Edi a Fritzchen.
Gumové figurky se staly oblíbenými
maskoty německých dětí po několik generací. Staly se také
vyhledávaným sběratelským artiklem, srovnatelným s figurkami
Walta Disneye nebo vajíčky Kinder. Jejich vzhled prošel postupem
let několika změnami, ale na popularitě neztratily nic ani po více
než padesáti letech. Příběhy skřítků Mainzelů vznikají dál.
Takhle vypadaly znělky v 60. letech:
V 70. letech už se objevují souvislejší příběhy. Občas v nich vystupují nejen kreslené, ale i gumové postavičky. Pro video klikněte sem.
Žádné komentáře:
Okomentovat