Tácky z Plastimatu

Umělohmotné výrobky severočeského Plastimatu mě zaujaly asi před deseti lety. Prvním impulsem byla zřejmě výstava designéra Jiřího Hofmana v Severočeském muzeu v Liberci v roce 2006, díky níž tento návrhář notoricky známého kuchyňského nádobí, obalů a různorodých pomůcek vystoupil z anonymity.

Na aktuální výstavě v olomouckém Muzeu umění můžete najít třeba Hofmanův pětilitrový kanystr z roku 1962 s organickým tvaroslovím, nebo kosmickou dózu na ovoce, kterou už jsem tu kdysi představil.

Dnes jsou na řadě mé oblíbené tácky o velikosti 12 x 12 cm, které už zachránily nejeden večírek, silvestr i grilování. V produkci Plastimatu měly modelové číslo 310013. Nejdřív jsem někde koupil sadu žlutých tácků s jemným potiskem (šrafurou připomíná umakart z panelákových koupelen, kdysi už jsem se jím tady taky kochal).

V průběhu let jsem ale zjistil, že se vyráběly i tácky reklamní a pár jsem jich také postupně nabyl. Tři z nich nesou potisk pražských hostinců a vináren, ty se jednoznačně používaly jako popelníčky a bylo jich takto hodně zničeno.

Ten poslední si objednala Benzina pro svou propagačně-výchovnou kampaň na recyklaci motorových olejů.

Porcelán na export

Nedávno jsem ve vědecké knihovně objevil úžasný zdroj informací o československém skle, porcelánu a keramice mezi léty 1958 a 1968. Zatím jsem u ročníku 1963, ale už teď se chci podělit o své nadšení.

Je to časopis, který se jmenuje Czechoslovak Glass Review a bylo možné jej koupit ve čtyřiceti zemích světa. V USA například stál půl dolaru, roční předplatné dolarů šest. Vycházel ve čtyřech jazykových mutacích (anglicky, německy, francouzsky, španělsky - kupodivu rusky ne!) a byl výkladní skříní československého socialistického exportu. Vydávala ho organizace RAPID, sídlící ve stejnojmenném secesním paláci v Praze na Příkopech (konkrétně v ul. 28. října 13). Očividně to byl nějaký vydavatel propagačních materiálů pro zahraničí, víc o tom zatím nevím. Šéfredaktorem byl jistý Miroslav Vondra, po němž se google slehl, vítr však vane od Glassexportu.

Ve srovnání s domácími časopisy jako Domov, Tvar či Sklář a keramik, na tomto magazínu se nijak nešetřilo: křídový papír, část časopisu v celobarevném tisku, kvalitní grafika, dárečky předplatitelům, vložené bibliofilské novoročenky... Tahle krása prostě musela přinášet valuty.

A nyní tedy k prvnímu z objevů: narazil jsem na sérii barevných fotografií servisů, o které se s vámi nyní dělím, a které mě velmi překvapily svým výrazem. Nejde o to, že "brusel v barvě" je sám o sobě spíš vzácnost; tyhle stylizované fotografie totiž vůbec nesedí k standardu naší reklamní fotografie počátku šedesátých let. Vlastně jsou naprosto "nebruselské" a hodily by se spíš do katalogu Neckermanna nebo Magnetu let sedmdesátých. Zkrátka o dobrých deset, patnáct let předběhly dobu.

Tahle měli Ježkovy a Chlíbcovy servisy vnímat zákazníci na Západě. Jistě mezi nimi poznáte naše "rodinné stříbro" oněch let: Elka, Leona, Praha, Blanka, Ivana, Tria, Cyrano, Manon... Nebo je to opravdu jen kvalitou tisku?

PS: v knihovně se může fotit jen na automat a v polních podmínkách, takže se omlouvám za nějaký ten občasný odlesk nebo stín. Já vím, je to paradox.

...A jako bonus: nerealizovaný studentský návrh neznámého studenta Keramické školy v Bechyni - hotelový čajový servis z roku 1963. Není roztomilý?

Zvířata ze Zoo Praha

Zápalkové etikety, Československo, 60. léta.

Výstava se blíží! Vernisáž za týden.

Rozšířená verze výstavy, která sklidila úspěch u našich severních sousedů, bude otevřena již za týden v Muzeu umění Olomouc. Více o výstavě zde. 

Těšíme se na vás!

Orion podruhé

Čajový servis Orion, návrh Jaroslav Ježek 1964, dekor 70.-80. léta. Karlovarský porcelán n.p., závod Nová Role.

Sputniky, kam se podíváš

Je tomu už skoro 58 let, co byla do vesmíru vypuštěna první umělá družice, nazvaná Sputnik ("spolucestující"). Již o měsíc později odletěl ve Sputniku 2 do vesmíru první živý tvor, pes Lajka. Začala tak éra dobývání vesmíru, jež se hned v následujícím roce projevila také v sovětské expozici na na výstavě EXPO 58 v Bruselu. Jindřich Santar ji ve své knize popsal takto:

"4. dubna 1958 jsou pro zahájení EXPO v sovětském pavilónu připraveny kopie dvou sovětských družic. V červenci 1958 instalují třetí. A všichni zahraniční hosté, celý Brusel, se žene na výstaviště, aby na vlastní oči viděl. Ve středu výstavní haly, kde jsou umístěny sputniky, je věčná tlačenice. Od rána do večera. Fotografuje se, prohlíží a přes zdvořile výstražné tabulky i ohmatává. Opravdu, je to svůdné sáhnout, i když pokradmu, do vesmíru. Sputnik se otáčí okolo Země. Okolo sputniku EXPO 58."

Takto to vypadalo v popisovaném sovětském pavilonu (foto z Flickru):

V Československu i dalších zemích nastalo šílenství, které z umělé družice udělalo zlaté tele. Jeden z umělců dokonce Sputnik označil za nové, technické slunce lidstva. Zpodobnění sputniků se začala objevovat na mnoha - často zvláštních - místech (kdysi už jsem tu publikoval například popelník z produkce n. p. Spojker). Po řadu let se sovětské družice objevovaly také ve výtvarné výzdobě architektury. Kde tedy ještě dnes najdeme sputniky?

Brno, vysokoškolské koleje Vinařská:

Olomouc, vestibul hlavního nádraží. Autor Jára Šolc, 1960:

Pardubice, vestibul hlavního nádraží. Autor mozaiky zvěrokruhu Jaroslav Moravec:

Havířov-Šumbark, fasáda základní školy Jarošova:

Havířov, domovní znamení nad vchodem do bytového domu:

Bratislava, nástěnná malba od F. Gajdoše z roku 1960 ve vestibulu hlavního nádraží:

Bratislava - nám. Slobody, mozaika na budově Slovenské technické univerzity: