Generace Brusel: deset stoletých

 Srdečně Vás zvu na výstavu, která proběhne v rámci Olomouc Design Days v krásných prostorách historické oranžerie ve Smetanových sadech.

Výstava ke 100. výročí narození deseti osobností českého designu skla a keramiky představí příslušníky „generace Brusel“, narozené v letech 1923 a 1924.

Budou představeny práce manželů Mileny a Slavoje Bansetových, Jiřího Černocha, Jitky Forejtové, Václava Hanuše, Pavla Hlavy, Josefa Hospodky, Jaroslava Ježka, Věry Liškové a Marie Rychlíkové.

Výstava potrvá pouhých 12 dní, tak si ji nenechte ujít. Pokud byste se chtěli setkat osobně, zvu Vás na vernisáž nebo na některou z komentovaných prohlídek. Spoustu věcí už znáte z mého blogu, ale naživo jsou tyhle věci mnohem zajímavější.

Událost na Facebooku

Další informace k výstavě

Trojboká souprava

Tyhle trojboké vázy mě vlastně nikdy moc nezaujaly. V bazarech se daly pořídit za pár korun, protože nepatří mezi sběratelsky oblíbené kusy. Chybí jim wow efekt. Nemají reliéfní výzdobu, zkrátka jsou moc obyčejné. Patří mezi ten typ výrobků, které nevypadají samy o sobě nic moc, ale o to více dávají vyniknout květinám ve váze, dortíku na misce, švestkovému kompotu.

A tak jsem je občas koupil a postupně přibyly i mísy, popelník a žardiniéra, vše v typických odstínech českého lisovaného skla. Už nějakou dobu jsem věděl, že je to projekt našeho předního návrháře lisovaček Františka Pečeného z padesátých let. Teprve nedávno jsem otevřel knihu Jana Mergla František Pečený, kterou v roce 2021 vydalo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. A nestačil jsem se divit.

Píše se tam totiž, že soubor vznikal od roku 1955 v Heřmanově Huti v souvislosti s výzvou sklářskému průmyslu na přípravu kolekcí pro EXPO 58 v Bruselu. A že byl do této kolekce skutečně zařazen. Teprve po výstavě se dostal do sériové výroby, kde vydržel řadu let. O jeho oblibě svědčí fakt, že byl ještě v roce 1963 součástí tzv. generální kolekce, čili výběru vlajkových výrobků, jimiž se chlubil Skloexport svým zahraničním zákazníkům.

A co o něm v knize píše odborník? „Ve tvaru vázy, v jejím na první pohled lapidárním řešení se Pečenému podařilo jedinečně propojit a využít potenciál techniky ručního lisování a světelný, případně barevný účinek různě silné vrstvy skla.

Zároveň ale přitom nalézá esteticky působivou kombinaci organicky stáčeného tvaru s funkcionalistickou utilitárností geometricky strohého a hladkého tělesa.

Vázu lze proto posuzovat nejen jako promyšlenou a svébytnou reakci na podněty poválečného modernismu, ale i jako příklad nového přístupu k možnostem designu v dané oblasti sklářské sériové produkce.

Ze širšího pohledu je její význam v souvislostech vývoje československého skla padesátých let o to větší, že jako běžný sériový výrobek snese srovnání s unikátními díly z dalších oborů sklářské tvorby. Ať už s řemeslně špičkovými kreacemi hutního skla ze škrdlovické huti či dokonce s luxusními moserovskými, náročným sférickým brusem provedenými vázami.“ (Jan Mergl, František Pečený, s. 118.)

Tak to vidíte.

 

Váza, výr. č. 19973/150, návrh 1955, výroba od r. 1958, Sklárna Heřmanova Huť, n. p., návrh František Pečený.

Dezertní a kompotová mísa, výr. č. 19986/240 (plochá) a 19985/210 (hluboká), návrh 1955, výroba od r. 1958, Sklárna Heřmanova Huť, n. p., návrh František Pečený.

Popelník, výr. č. 19986/240, návrh 1955, výroba od r. 1958, Sklárna Heřmanova Huť, n. p., návrh František Pečený. 

 Žardiniéra, výr. č. 20057/295x165, návrh 1962, OBAS Teplice, závod Heřmanova Huť, návrh František Pečený.

 

Tipy na letní výstavy 2024

Je tu léto a s ním cestování po výstavách! Vybral jsem pro Vás ty, které nějak souvisejí s poválečným českým designem a architekturou a které byste na svých výletech neměli propást. 

Celý letošní rok (a taky rok minulý a budoucí) se tak trochu točí kolem 100. výročí narození příslušníků silné "bruselské" generace umělců a umělkyň, a tak není divu, že jsou některým z nich věnované samostatné retrospektivy. Pár jich už proběhlo dříve (Pravoslav Rada, Pavel Hlava...), jiné proběhnou až o něco později (Věra Lišková). Je dobře, že se na ně nezapomíná.

Začněme v Praze: Uměleckoprůmyslové muzeum připravilo výstavu českého porcelánu, která sice dalece přesahuje námi sledované období, zato přináší poklady dlouho na výstavách neviděné. Z depozitářů se na světlo světa dostaly krásné servisy, vázy a figurky kdysi vyrobené pro světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu, trienále v Miláně a další zásadní prezentace československého umění a designu. Mnohdy zůstalo jen u prototypů, které se do výroby nakonec nedostaly, proto stojí za to si je zajít prohlédnout. https://www.upm.cz/cesky-porcelan-tri-stoleti/

A teď do Chebu: tamní pozoruhodné Retromuseum si dlouhodobě drží velmi vysokou laťku krátkodobých výstav. Objevuje na nich často dosud odborně nezpracované fenomény designu a průmyslové výroby z období socialismu. Tentokrát přišly na řadu keramické servisy ze sbírky Evy Ballové. Pokud sledujete tento blog, výrobci vám budou dobře známí: Spojker Teplice, Keramo Kožlany, Kravsko... Konečně se můžeme zajet zorientovat, kdo ty ikonické kousky vlastně tehdy navrhnul. Těším se hlavně na potvrzení (nebo vyvrácení) autorství Jindřišky Radové, Jitky Forejtové, Pravoslava Rady. Mimochodem, i oni jsou "století". http://www.retromuseum.cz/kvalitni-porcelan-na-vase-stoly/

 

A teď už první oslavenec: brzy se otevírá výstava daleko na severu, v historické Riedelově vile v Desné v Jizerských horách. Jejím protagonistou bude sběratelsky čím dál vyhledávanější sklářský výtvarník Václav Hanuš (1924–2009), o jehož všestrannosti nás výstava doufejme přesvědčí. Místo není zvoleno náhodně, právě pro nedaleké desenské sklárny Hanuš dlouho pracoval.

Tohoto architekta není třeba představovat: Karel Hubáček (1924–2011), autor stavby století (vysílače a hotelu na Ještědu) je nám důvěrně známý. O to více potěší, že se výstava zaměří na jeho technické stavby, které dosud stály na okraji pozornosti, a také na jeho tvůrčí začátky, které se nesly v duchu mezinárodního (bruselského) stylu. Podrobně bude představeno třeba kino Máj v Doksech, ale také jeho vlastní experimentální bydlení. https://www.muzeumlb.cz/detail-vystavy/id/karel-hubacek-znamy-neznamy

Antonín Šuman (1924–1988), další stoletý oslavenec roku 2024, má svou první retrospektivu na zámku v Bystřici pod Hostýnem, městě proslaveném výrobou ohýbaného nábytku od 19. století až do současnosti. Z archivu firmy TON byly také vybrány exponáty, mezi nimi i prototypy nebo varianty. Očekávám, že po této výstavě ceny Šumanových židliček rapidně vzrostou.

Méně známý je tvůrce plakátů, užitkové grafiky, ilustrací, knižních obálek, logotypů, ale také tapiserií, dekorativních obrazových panó a prací ze dřeva a kovu, František Bělohlávek (1924–2019), třetí z umělců, kteří by letos oslavili rovných 100 let. Za jeho výraznou plakátovou tvorbou se ohlíží výstava v Olomouci, která je sice přístupná jen na zavolání, ale při letním pobytu v hanácké metropoli stojí za pokus se na ni dostat. https://www.molitorka.org/vystavy?frantisek-belohlavek-plakatova-tvorba

 

Těšit se můžeme také na sochařskou pecku, výstavu o vlivech díla legendárního mistra organické figurace Henryho Moora na československé umění po roce 1945. Očekávám známá jména a neznámé souvislosti. Výstavu pořádá Galerie moderního umění v Hradci Králové, která má pro své krátkodobé expozice prostory spíše komorní, ale třeba nás mile překvapí.  https://www.galeriehk.cz/vystavy/henry-moore/

Tak hurá na letní cesty za uměním!