neděle 13. července 2014

Sídliště a paneláky


Nastala doba přehodnocování a zhodnocování našeho vztahu k panelovým sídlištím. Mapují a zachraňují se sídlištní výtvarné prvky, brněnská Lesná pomalu spěje k památkové ochraně, diskutuje se o barevnosti a vhodnosti zateplování, zkoumá se urbanismus sídlišť. V odborných kruzích se pracuje ostošest, a tak si připomeňme tři aktuální projekty, které si zaslouží pozornost:

V květnu vyšla kniha Lucie Zadražilové Panelová sídliště v Československu 1953-1989. Když se utopie stane skutečností. Graficky tuto publikaci zpracoval Štěpán Malovec, grafický designér roku 2013. Můžete si ji pořídit v knihkupectví Uměleckoprůmyslového muzea v Praze za velmi příznivou cenu 250,- Kč.

S knihou Lucie Zadražilové souvisí i projekt Paneláci, který má za cíl mapovat vybraná sídliště v rámci celé České republiky a přispívat k poznání a ochraně těch nejhodnotnějších z nich. Projekt má široký záběr i tvůrčí tým. V příštích letech se můžeme těšit nejen na tři publikace (výše uvedená kniha je první z nich), ale také regionální výstavy ve třinácti krajských městech a závěrečnou velkou výstavu v roce 2017. Těšme se!

Třetí projekt sice také teprve probíhá, ale výsledná publikace snad vyjde v nejbližších měsících. Ladislav Zikmund-Lender totiž připravuje monografii o pražském experimentálním sídlišti Invalidovna.

Abych přispěl i já troškou do mlýna, vybral jsem ze svého archivu dobové pohlednice několika českých, moravských a slezských sídlišť. Výběr je náhodný, prostě mě zrovna tyto snímky něčím zaujaly.

Olomouc

 Praha - Novodvorská

Mladá Boleslav

 Pardubice - Polabiny

 Ostrava-Zábřeh - Jižní město

 Karviná 4 - Třída Kosmonautů

 Most - Gottwaldova třída

 Brno-Lesná

 Kolín

 Mladá Boleslav

neděle 6. července 2014

Excentrik


Výrobky katovické porcelánové manufaktury Steatyt jsou možná tím nejpodivnějším, na co lze v porcelánové tvorbě 50. a 60. let narazit. Organické tvary střídá zborcený kubismus, pučení se mění v nádorové bujení. Někde tady můžeme hledat zárodky postmoderní dekonstrukce v designu, a to prosím v 50. letech 20. století.

Pokud jste o Steatytu ještě neslyšeli, je načase se o něm něco dozvědět: v roce 1947, v době všeobecného znárodňování porcelánové a keramické výroby, si modelér Zygmunt Buksowicz otevírá v Katovicích vlastní soukromou manufakturu. Stačí mu tři pece a obchodní talent. Dokáže přesně odhadnout, po čem je zrovna poptávka na trhu a čeho si jeho zákazníci žádají. Navrhuje drobný dekorativní porcelán, "čínské" servisy, zlacené figurky tanečnic, slony, papoušky a zvláštní elektrické aromalampy ve tvaru ptáků a pohádkových postav.

V produkci nejprve převažují realistické výjevy, zlacení a duhová opalizace, art-decová stylizace a tíhnutí k sentimentálnímu kýči. To se však zásadně mění ve druhé polovině 50. let, kdy se Buksowicz rozhodne držet krok s dobou. Cestuje po veletrzích, sleduje produkci v Itálii a Španělsku a navrhuje širokou škálu nových, moderních a nesmírně excentrických dekorativních předmětů. Přicházejí pastelové barvy, černo-bílé kontrasty, lineární dekor, typicky polská "škrábaná" technika. A hned na to následuje vrchol: zborcené harfy tón, zhroucení vertikál, kubistická dekonstrukce, která nemá ve východním bloku obdoby. Podívejte se na typický Buksowiczův servis ze 60. let. Manufaktura Steatyt ukončila činnost v roce 1994, rok po Buksowiczově smrti.

Dnes tedy představuji tři drobné vázičky organických tvarů a jeden zelený popelník. Vše z přelomu 50. a 60. let.


Výrobky z katovického Steatytu byly obvykle značeny velkým razítkem s nápisem "STEATYT" KATOWICE a stylizovaným džbánem s iniciálami ZB (Zygmunt Buksowicz). Někdy bylo razítko doplněno o nápisy "Made in Poland" a "Hand Painted". Razítko je doplněno ručně značenou iniciálou malíře-dekoratéra


Základní informace o Steatytu najdete v knize Barbary Banaś Polski New Look - ceramika użytkowa lat 50. i 60., Wrocław 2011.