sobota 15. dubna 2023

Monument italského brutalismu

Domostroj, sochodům. La Casa del Portuale. Opuštěná betonová struktura v neapolském přístavu, na dohled od hrozivého Vesuvu. A taky jedinečné dílo italského brutalismu, jehož autorem byl modernista Aldo Lloris Rossi (19332018) a které se v minulém roce dostalo i na obálku časopisu Domus.

Objekt vznikl v letech 19681980 jako zázemí pro zaměstnance neapolského přístavu. Nacházelo se v něm kromě krytého parkoviště také několik pater kanceláří, společenské prostory nebo dělnická kantýna. Celkově má devět podlaží a do jeho hravého tvarosloví se propsaly různé funkce a inspirace od klasické kancelářské výškové budovy s prosklenou fasádou, přes navigační věže a další specificky přístavní objekty, námořní plavidla, až po typ kruhové vyhlídkové restaurace, jak je známe z mnoha dalších staveb 60. a 70. let 20. století.

Budovu odlehčují a zároveň drží pohromadě výrazné vertikály komínových věží na způsob zaoceánských parníků (a taky trochu á la Centre Pompidou). Kovové nástavce na komínech byly bohužel nedávno odstraněny a budova kvůli tomu přišla o významnou součást své nezaměnitelné siluety. K zemi ji naopak vizuálně poutá členitý betonový podstavec s nájezdovými rampami, připomínající skalisko na mořském břehu. Od moře je ale budova přece jen vzdálená pár desítek metrů a její kontext spíš tvoří "moře" železničních kolejí, kontejnerů a překladišť.

Od devadesátých let postupně klesal počet dělníků v přístavu z tisíce na pouhých několik desítek a budova přišla o své původní využití. V současnosti je téměř opuštěná a dost zásadně chátrá. Na její záchranu apelují mnozí, existuje i analýza možností její rekonstrukce a přizpůsobení možnostem a potřebám 21. století. 

Jestli ale pozoruhodný monument zůstane zachován, je zatím ve hvězdách.


sobota 1. dubna 2023

Hračky z Gumotexu Břeclav

 

U příležitosti nedožitých 89. narozenin Libuše Niklové (19341981) dělám malou inventuru hraček z Gumotexu Břeclav, které se mi podařilo nasbírat.

Ne všechny vznikly podle jejího návrhu, mnohé z nich jsem zatím nikde nedohledal. Jediné, co je jisté, je výrobce: všechny totiž mají kovovou patentku s nápisem MADE IN CZECHOSLOVAKIA a většina z nich také reliéfní značku se siluetou kocoura a modelovým číslem. Časově všechny spadají do produkce z 1. poloviny 60. let, ale mohly být navrženy také dříve. Společný mají také materiál a techniku: jde o ručně malovanou lisovanou pryž.

Veškeré informace čerpám z knihy Terezy Bruthansové Libuše Niklová (1. vyd., 2010), doplňuji jen modelová čísla u těch figurek, které se v knize nevyskytují. Vím, že ve 2. vydání knihy (2013) jsou některé informace doplněny a zpřesněny, ale po knize se zaprášilo a nemají ji ani veřejné knihovny, takže je nemám jak ověřit. Proto se omlouvám za případný nesoulad s druhým vydáním. Chtělo by to třetí vydání, co myslíte? Už je to deset let...

Kohoutek houpací, č. 731, návrh Libuše Niklová, 19541957.

Libuška, č. 751, návrh Libuše Niklová, 1957.

Prasátko, č. 730.

Sovičky, č. 809.

Barborka, č. 801, návrh Libuše Niklová, 1964.

Červená Karkulka, č. 732 nebo 782.

Hanka (později Zuzana), č. 802, návrh L. Niklová, 19581959, výroba od 1960/61.

Kluk, č. 815, návrh Marica Procházková-Hybínová, 1964.

Kosmonaut, č. 800, návrh Libuše Niklová, 1964.

Kuchař, návrh Zdena Tomečková-Juřenová, 19591962.

Rýša, návrh Jana Kadlecová, 1962.
Pěstební dělnice (pracovní označení :)

Medvídek, č. 621, návrh Libuše Niklová, 19581960.

Zajíčci, č. 814.

Medvídek s lízátkem.

Kozička s otáčecí hlavou.
Ovečka s otáčecí hlavou, návrh Anna Vystydová, kolem r. 1961.

Kočička s míčem, č. 721, návrh Libuše Niklová, 19561958.