Aktuálně se v polském Slezsku sešly tři výstavy věnované tématům spojeným s bruselskou érou na přelomu 50. a 60. let 20. století. Každá z nich představuje dobový design z jiného úhlu pohledu a každá je objevná, přestože rozsahem nejde o žádné velké výstavní projekty. Pro nás jsou inspirativní i proto, že témata na nich představená zatím nejsou v českém kontextu příliš zpracována a unikají pozornosti odborníků i výstavních institucí. V tomhle jsou Poláci o dobrý kus cesty dál.
Velká čtverka a další. Komorní keramická plastika v Polské lidové republice. Kurátorka Barbara Banaś, Národní muzeum ve Vratislavi, do 23. února 2025.
První z výstav probíhá v Národním muzeu ve Vratislavi a ukazuje široké spektrum komorní figurální porcelánové plastiky v bruselském stylu, kterému Poláci častěji říkají New Look. Od 50. let za nimi stálo zejména vývojové centrum Ústavu průmyslového designu IWP ve Varšavě, kde působili čtyři výtvarníci, které kurátorka výstavy Barbara Banaś nazývá velkou čtverkou: Lubomir Tomaszewski, Hanna Orthwein, Henryk Jędrasiak a Mieczysław Naruszewicz. Jejich porcelánové figurky se nejdříve vyráběly v malých sériích přímo v IWP, brzy je ale převzaly polské porcelánky a rozvinul se tak fenomén, který si našel (a stále nachází) sběratele po celém světě.
Výstava probíhá na zdánlivě malém prostoru, přesto se však podařilo shromáždit více než tři sta figurek ze soukromých i veřejných sbírek. Najdete zde i prototypy a variantní dekory a můžete si tak udělat úplnou představu o nebývalé šíři a různorodosti dobové polské porcelánové produkce.
Nabízí se srovnání s Československem. Až na výstavě mi došlo, jak velké mezery stále máme v poznání české porcelánové výroby z té doby a hlavně - jak je vlastně český figurální porcelán ve srovnání s tím polským jednotvárný a konzervativní. Kam se poděly barvy? A kde jsou retrospektivy Jaroslava Ježka, Jitky Forejtové, Jiřího Marka, Jiřího Černocha? Poslední dva nemají ani základní heslo na Wikipedii...
Tohle je typ výstavy, který mi v Česku také velmi chybí. Zpracování veřejných interiérů z konce 50. a z 60. let - nejen výstav, ale i obchodů, kadeřnictví, přednáškových sálů a jednacích salonků, a to nejen těch slavných (= pražských), ale i těch regionálních a dávno zapomenutých. Fotografické dokumentace je v archivech dost, jen ji nikdo nezpracoval. A pozoruhodných regionálních osobností, které se věnovaly nábytkové tvorbě a návrhům interiérů na míru, je také hodně, jenže se o ně nikdo nezajímá.
Ve Vratislavi se zaměřili právě na veřejně přístupné interiéry a podařilo se jim k tomu dohledat nejen pozoruhodné fotografie a archiválie, ale i celý soubor nábytku, navrhovaný většinou na míru a vyrobený pouze v několika kusech. A že je na co koukat!
Janina, Henryk, Anna. Lidé a porcelán. Kurátoři Magdalena Niziołek a Bogdan Kosak, Slezské muzeum v Katovicích, do 12. ledna 2025.
Třetí výstava je svým způsobem také komorní, ale výjimečná hned ve dvou ohledech. Kurátoři tu odvedli práci, do které se většinou moc nikomu nechce (zvláště ne historikům a historičkám umění), a to je orální historie - zpovídání obyčejných pracujících ze slezských porcelánek. Ukázali, že porcelán není jen exkluzivní zboží podepsané slavným jménem, ale zejména kolektivní práce mnoha lidí podílejících se na složitém výrobním procesu. A za prací se skrývají také lidské osudy, vztahy a příběhy, které se ve výrobcích odrážejí.
Na výstavě je kolem centrálního stolu s ukázkami produkce porcelánky v Bogucicích (dnes součást Katovic) také osm stanovišť s nahrávkami rozhovorů s pamětníky. Jejich příběhy si tedy můžete vyslechnout přímo na místě.
Druhá výjimečná věc se týká přístupu k výstavním exponátům: je přísně nehierarchický, vedle špičkových designů slavných jmen z varšavské IWP tady najdeme i věci obyčejné, ba i pokleslé a kýčovité. Tady si nenamlouvají, že výroba byla vždy moderní a vkusná. My sběratelé rádi zapomínáme, že kromě výtečných bruselských plastik stejní lidé dělali také květované rokoko, disneyovské zajíce a zlaté chrtíky.
Všechny tři výstavy vřele doporučuji.
