brusel expo '58: jiří černoch

Zobrazují se příspěvky se štítkemjiří černoch. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 18. listopadu 2018

Bukač

Bukače navrhl Jiří Černoch na přelomu let 1959 a 1960 jako jednu z největších porcelánových plastik, které Karlovarský porcelán, n.p., zavedl do výroby ve svém závodě v Duchcově. Na výšku měří úctyhodných 46 cm a i přes svou objemnost vůbec nepůsobí těžkopádně. Možná proto byl Bukač zařazen také do československé expozice na XII. Trienále v Miláně v roce 1960. V expozici se objevil dokonce dvakrát.

Jiří Černoch se tématu vodního ptactva věnoval zejména na přelomu 50. a 60. let, kdy působil jako návrhář figurálního porcelánu v porcelánce v Duchcově. Kromě bukače navrhl i dva další vodní ptáky, o nichž už jsem tu psal, a mezi nimiž si velkou popularitu získala zejména plastika potápky roháče, dodnes poměrně běžně k dostání.

Kolekci doplňuje nástěnná porcelánová plastika, znázorňující zřejmě taky bukače nebo bukáčka, často zdobená perokresbou, a také jedna z nejmenších duchcovských plastik začátku 60. let, vodní pták. Oba si můžete prohlédnout na webu Prague Art & Design.

Pozůstalost Jiřího Černocha se naštěstí zčásti dostala také do Moravské galerie v Brně, kde si díky tomu můžeme prohlédnout jak sádrový model bukače, tak jednu z prvních porcelánových realizací signovanou autorem.

neděle 1. července 2018

Nestydy

V 60. letech vznikla v národním podniku Karlovarský porcelán řada drobných plastik s námětem ženské figury.

Ty nejznámější a početně nejrozšířenější vznikly podle návrhu Jitky Forejtové a vyznačují se snahou o zachycení dívčích postav ve chvíli odpočinku či zamyšlení. Křivky jsou dynamické, z každého úhlu pohledu jsou dobře čitelné. Zobrazení ženských křivek je až cudné, Forejtová se zaměřuje zejména na vystižení správných proporcí.

Ve stejné době (roku 1962) vzniká i série návrhů Jiřího Černocha, která se od figurek Forejtové radikálně liší. Černoch pojímá ženský akt jako objekt mužské fantazie a touhy, zachycuje jej v neklidné, znepokojivé pozici až lascivního vyznění.

Černochovy erotikou nabité akty vlastně nejvíc připomínají komunistickým režimem tolerovanou verzi pornografie v podobě různých - z dnešního pohledu nevinných a úsměvných - dobových fotografických nahotinek, jako byly například série 3D snímků svlečených soudružek na stereokotoučcích z Meopty.

Přesto se nelze ubránit pocitu, že oproti čistě dekorativním dílkům Forejtové máme právě u Černocha dojem mnohem odvážnější, moorovské sochařiny. Třebaže modelované v komorním měřítku.

(Abychom však Forejtové nekřivdili, je třeba přiznat, že i Černoch navrhoval dekorativní, až přehnaně líbivé figurky, které by i na ni možná byly příliš. Příkladem je Dívka s motýlem nebo Stojící akt z přelomu 60. a 70. let.)

Kromě dvou sériově vyráběných aktů z roku 1962 Černoch ve stejné době vytvořil ještě několik dalších, které dnes najdeme jen jako modely ve sbírkách Moravské galerie v Brně. Právě na nich je Černochovo "poctivé sochařství" nejlépe patrné - srov. třeba keramickou sedící figuru, ležící postavu z šamotové hlíny nebo její variantu v nápaditě glazovaném porcelánu, která je podle mě pomyslným vrcholem Černochovy komorní tvorby v tomto tématu.

Ve sbírkách MG najdeme také sádrový model k jednomu ze dvou zde prezentovaných aktů.

neděle 21. února 2016

Zpackaný lišák

Dvě drobné porcelánové plastiky s námětem lišky navrhl Jiří Černoch v roce 1964 pro porcelánku v Duchcově.

Ta první se vyráběla poměrně dlouho a v různých barevných variantách a typech dekorace. Psal jsem zde o ní už před osmi lety a mohli jste si ji prohlédnout na nedávno skončené výstavě. Zajímavé na ní bylo, že Černoch (nebo někdo z malířů či malířek porcelánu v Duchcově, skrytý pod číslem 15) na ní poprvé použil techniku kresby tušovým perem pod glazuru, kterou do té doby na svých figurkách používali výhradně polští tvůrci.

Ta druhá liška byla sice častěji publikována v dobovém tisku (viz např. Sklář a keramik, roč. 1966, Czechoslovak Glass Review 7/1967), v současnosti je však mnohem vzácnější. Důvodem, proč se jí tolik nevyrobilo, mohla být nezvládnutá technologie výroby. Vysvětlím to:

Když se podíváte na exemplář na fotografiích, možná Vám bude divné, že má liška tak tenké, srnčí nožky, které navíc nestojí na plošce, ale na hraně. Nevhodně subtilní nožky se totiž ještě před výpalem prohnuly pod tíhou porcelánové masy, kterou měly nést. A tak je tahle figurka vlastně zmetkem, který se z Duchcova nikdy neměl dostat. Anebo měl být alespoň označen viditelnou římskou II pro výrobky nižší kvality.