brusel expo '58: gramodesky

Zobrazují se příspěvky se štítkemgramodesky. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 19. ledna 2019

Waldovy singly

Už tu dlouho nebyly nějaké pětačtyřicítky. Tentokrát vybírám tematicky - singly Waldemara Matušky. Nebudu to navlékat na nějaká výročí, i když to bude letos deset let, co umřel, a taky šedesát let, co vzniklo divadlo Semafor, kde začínal. Ovšem Walda do Semaforu nastoupil až 7. února 1960, podle informací na singlu.

Vlastně na těch singlech je zajímavých informací o Waldovi spousta, oni ty texty taky psali takoví experti, jako Jiří Černý, Petar Zapletal nebo Jaroslav Přikryl. Však si počtěte sami. Nejzajímavější perličkou z Waldova života jsou v kontextu tohoto "designového" blogu jeho sklářské začátky: v patnácti letech odešel na učení do poděbradských skláren a o dva roky později, v roce 1949, nastupuje do zaměstnání ve sklárnách Moser v Karlových Varech. Ovšem vydržel tam jen rok, pak utekl do Prahy do Státního souboru písní a tanců.

Obaly na singly československých zpěváků nepatří k žádným veledílům grafického designu, ale svoje kouzlo mají:

Návrh Ladislav Rada, 1967.

Návrh Ladislav Rada, 1966.

Návrh Bohumil Šejda, 1968.

Návrh Gustav Šeďa, 1969.

Návrh Karel Lodr, 1970.

úterý 8. března 2016

Fonokarty ke Dni žen

Všechno nejlepší, milé dámy!

Před pár desítkami let by možná některá z Vás dostala darem zvukovou pohlednici s kyticí a hezkou písničkou. Snad Vám tedy udělá radost alespoň série polských fonokaret ze 70. a 80. let. Na jedné z nich se dokonce nachází dobová nahrávka jedné z nejúdernějších písní na téma ženské rovnoprávnosti: Woman is the Nigger of the World od Johna Lennona a Yoko Ono.

pátek 22. května 2015

Signály z vesmíru

V roce 1961 vyšla jako příloha časopisu Věda a technika mládeži brožura s fonokartou věnovaná kosmickým objevům. Stála celých 5 Kčs a na "zvukové pohlednici" bylo možné poslechnout si záznam signálů z vesmíru. Je to dost bizarní poslech: píp píp skříp píp....

Ilustrace a grafické zpracování pocházejí od malíře Františka Škody, označovaného za "mistra didaktické ilustrace". Tématice dobývání vesmíru se věnoval opakovaně.

Malí kluci museli být tehdy nadšení, vždyť to bylo v roce, kdy major Jurij Gagarin obletěl Zemi a nadšení z kosmických letů dosahovalo vrcholu.

neděle 9. prosince 2012

Osudový klub Supraphonu

Za návrhy obálek pro Gramofonový klub Supraphonu se občas skrývají nesmírně zajímavé osobnosti s podivnými osudy. Mnozí z nich to měli podobně - vystudovali UMPRUM, podíleli se na množství prestižních zakázek včetně výstavy v Bruselu, a na konci šedesátých let jakoby přestali existovat. Po roce 1968 totiž mnozí z nich zůstali na Západě. Rád bych vám představil osudy některých z nich.

Návrh obalu Irena Bryndová, Supraphon 1964
Grafická designérka a malířka Irena Bryndová absolvovala pražskou UMPRUM, v roce 1968 se jí podařilo vycestovat na léto do USA za svým přítelem a pozdějším manželem Svatoplukem Pitrou. Po srpnové invazi se rozhodli zůstat v emigraci. Obživu našla jako návrhářka potisků na metrový textil.

Návrh obalu Svatopluk Pitra, Supraphon 1961

Grafik a animátor Svatopluk Pitra (1923-1993) studoval spolu s Ladislavem Radou na UMPRUM v ateliéru grafiky Adolfa Hoffmeistera. Byl spoluautorem výstavní grafiky Československého pavilonu na EXPO 58 v Bruselu. Jako výtvarník se podílel na animovaném filmu Tři muži, který získal Zlatého lva v Benátkách. Při návratu ze zájezdu na Kubu v roce 1963 požádal při mezipřistání v Kanadě o politický azyl. Na EXPO 67 v Montrealu už pracoval pro Kanadu. První Pitrova výstava od roku 1963 se v Československu konala až v roce 1991. Více o Pitrovi například ZDE.

Návrh obalu Šárka Šefranková, Supraphon 1964
Také malířka a grafička Šárka Šefranková (1933) vystudovala pražskou UMPRUM v ateliéru Adolfa Hoffmeistera. V roce 1966 si vzala za manžela spisovatele Jana Beneše. Za svědka jim šel Václav Havel. V době, kdy s ním čekala dítě, byl Jan Beneš zatčen a odsouzen na pět let za podvracení republiky kvůli spolupráci s exilovým časopisem Svědectví Pavla Tigrida. V roce 1969 oba odešli do emigrace. Šárka Benešová se později uplatnila i jako publicistka a překladatelka, pod pseudonymem Julie Salcherová mimo jiné překládala detektivky Agathy Christie.

Návrh obalu Čeněk Pražák, Supraphon 1962
Grafik a malíř Čeněk Pražák (1914-1996) studoval mj. u Františka Tichého. V padesátých letech se připojil ke skupině Máj 57. V šedesátých letech vytvořil řadu notoricky známých knižních obálek, mj. pro edici Máj. Také navrhoval filmové plakáty. V roce 1968 se dostal na stipendium do Německa, po srpnové okupaci se rozhodl pro emigraci a až do smrti žil ve Švýcarsku.

Návrh obalu Ladislav Rada, Supraphon 1965
Malíř, karikaturista a grafik Ladislav Rada (1929) vystudoval pražskou UMPRUM v ateliéru Adolfa Hoffmeistera. V letech 1956-1978 navrhoval obálky gramodesek pro Supraphon, vytvořil jich několik desítek, mnohé z nich velmi známé a ceněné. Své gramo-návrhy i několikrát vystavoval. Pracoval i jako filmový výtvarník, mezi známější filmy, na nichž se podílel, patří Měsíc nad řekou, Kam čert nemůže, Dnes naposled a Žižkovská romance. Je autorem loga Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Podle jeho vlastních slov je to jediné logo, které kdy navrhl.

Návrh obalu Jarmila Mařanová, Supraphon 1965
Grafička Jarmila Mařanová (1922-2009) vystudovala UMPRUM v Praze. Podílela se na výzdobě Československého pavilonu na EXPO 58 v Bruselu. V šedesátých letech se věnovala návrhům plakátů, knih a obalů gramodesek. Proslavila se jako ilustrátorka díla Franze Kafky, ve svém díle zpracovala i tematiku holocaustu, který nepřežila část její rodiny. Po okupaci v roce 1968 její děti emigrovaly do USA, ona sama je následovala v roce 1976.

Návrh obalu Miloš Reindl, Supraphon 1964
Malíř a grafik Miloš Reindl (1923-2002) vystudoval pražskou UMPRUM v ateliérech Emila Filly a Antonína Kybala. Pod jeho vlivem se po určitou dobu úspěšně věnoval navrhování koberců. Poté se zabýval organizací výstav a navrhováním filmových plakátů. Na tomto poli sklidil značné úspěchy. V roce 1968 jako pětačtyřicetiletý emigroval s manželkou a dvěma dětmi do Kanady, kde pokračoval v kariéře malíře a pedagoga na výtvarné škole.