Za návrhy obálek pro Gramofonový klub Supraphonu se občas skrývají nesmírně zajímavé osobnosti s podivnými osudy. Mnozí z nich to měli podobně - vystudovali UMPRUM, podíleli se na množství prestižních zakázek včetně výstavy v Bruselu, a na konci šedesátých let jakoby přestali existovat. Po roce 1968 totiž mnozí z nich zůstali na Západě. Rád bych vám představil osudy některých z nich.
Grafická designérka a malířka Irena Bryndová absolvovala pražskou UMPRUM, v roce 1968 se jí podařilo vycestovat na léto do USA za svým přítelem a pozdějším manželem Svatoplukem Pitrou. Po srpnové invazi se rozhodli zůstat v emigraci. Obživu našla jako návrhářka potisků na metrový textil.
Návrh obalu Svatopluk Pitra, Supraphon 1961
Grafik a animátor Svatopluk Pitra (1923-1993) studoval spolu s Ladislavem Radou na UMPRUM v ateliéru grafiky Adolfa Hoffmeistera. Byl spoluautorem výstavní grafiky Československého pavilonu na EXPO 58 v Bruselu. Jako výtvarník se podílel na animovaném filmu Tři muži, který získal Zlatého lva v Benátkách. Při návratu ze zájezdu na Kubu v roce 1963 požádal při mezipřistání v Kanadě o politický azyl. Na EXPO 67 v Montrealu už pracoval pro Kanadu. První Pitrova výstava od roku 1963 se v Československu konala až v roce 1991. Více o Pitrovi například ZDE.
Také malířka a grafička Šárka Šefranková (1933) vystudovala pražskou UMPRUM v ateliéru Adolfa Hoffmeistera. V roce 1966 si vzala za manžela spisovatele Jana Beneše. Za svědka jim šel Václav Havel. V době, kdy s ním čekala dítě, byl Jan Beneš zatčen a odsouzen na pět let za podvracení republiky kvůli spolupráci s exilovým časopisem Svědectví Pavla Tigrida. V roce 1969 oba odešli do emigrace. Šárka Benešová se později uplatnila i jako publicistka a překladatelka, pod pseudonymem Julie Salcherová mimo jiné překládala detektivky Agathy Christie.
Grafik a malíř Čeněk Pražák (1914-1996) studoval mj. u Františka Tichého. V padesátých letech se připojil ke skupině Máj 57. V šedesátých letech vytvořil řadu notoricky známých knižních obálek, mj. pro edici Máj. Také navrhoval filmové plakáty. V roce 1968 se dostal na stipendium do Německa, po srpnové okupaci se rozhodl pro emigraci a až do smrti žil ve Švýcarsku.
Malíř, karikaturista a grafik Ladislav Rada (1929) vystudoval pražskou UMPRUM v ateliéru Adolfa Hoffmeistera. V letech 1956-1978 navrhoval obálky gramodesek pro Supraphon, vytvořil jich několik desítek, mnohé z nich velmi známé a ceněné. Své gramo-návrhy i několikrát vystavoval. Pracoval i jako filmový výtvarník, mezi známější filmy, na nichž se podílel, patří Měsíc nad řekou, Kam čert nemůže, Dnes naposled a Žižkovská romance. Je autorem loga Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Podle jeho vlastních slov je to jediné logo, které kdy navrhl.
Grafička Jarmila Mařanová (1922-2009) vystudovala UMPRUM v Praze. Podílela se na výzdobě Československého pavilonu na EXPO 58 v Bruselu. V šedesátých letech se věnovala návrhům plakátů, knih a obalů gramodesek. Proslavila se jako ilustrátorka díla Franze Kafky, ve svém díle zpracovala i tematiku holocaustu, který nepřežila část její rodiny. Po okupaci v roce 1968 její děti emigrovaly do USA, ona sama je následovala v roce 1976.
Malíř a grafik Miloš Reindl (1923-2002) vystudoval pražskou UMPRUM v ateliérech Emila Filly a Antonína Kybala. Pod jeho vlivem se po určitou dobu úspěšně věnoval navrhování koberců. Poté se zabýval organizací výstav a navrhováním filmových plakátů. Na tomto poli sklidil značné úspěchy. V roce 1968 jako pětačtyřicetiletý emigroval s manželkou a dvěma dětmi do Kanady, kde pokračoval v kariéře malíře a pedagoga na výtvarné škole.
