Unesen mimozemšťany

Jaké to je, být unesen mimozemšťany do jejich vesmírné lodi? Obyvatelé Kielc, dvousettisícového města na půl cesty mezi Krakovem a Varšavou, to vědí docela přesně. Už od půlky osmdesátých let si to můžou vyzkoušet pokaždé, když se rozhodnou cestovat meziměstským autobusem.

Unikátně řešené autobusové nádraží navrhl v roce 1975 architekt Edward Modrzejewski. Přizval si do týmu odborníka na dopravu, inženýra stavebních konstrukcí, statika a interiérového návrháře, a společně vytvořili jedno z nejpozoruhodnějších děl poválečného modernismu.

Stavba zabrala čtyřhektarový pozemek v centru města, v těsné blízkosti vlakového nádraží a kostela sv. Kříže. Pokud by někoho spojení vesmírné lodi a neogotiky šokovalo, nechť je mu úlevou fakt, že kostel byl dokončen a vysvěcen teprve v roce 1963, tedy pouhých dvanáct let před návrhem nádraží...

Budova má tři podlaží, výšku 14 metrů a půdorys ve tvaru kruhu o průměru 80 metrů. Zcela výjimečný je způsob, jakým byla vyřešen zcela bezkolizní provoz - pěší cestující přijdou do kontaktu a autobusem teprve na nástupišti. Nádraží bylo projektováno tak, aby dokázalo odbavit až tisíc cestujících za hodinu.

Nádraží má dva vchody: jeden od centra města s pěší zónou, druhý od vlakového nádraží. Ačkoli zůstáváme stále na úrovni okolního terénu, třicetimetrová chodba nás zavede pod zem, přímo do útrob nádraží.

Celé nádraží je totiž obklopeno dvanáct metrů širokým pásem zeleně, jakýmsi ochranným valem, který je zároveň hlukovou bariérou a zachytává zplodiny.

Vcházíme tedy dovnitř a na chvíli se loučíme s denním světlem.

Brzy se však vynoříme v okrouhlém prostoru s pokladnami. Boční schodiště přivádí do prostoru denní světlo. Nechybí toalety, stěny jsou obloženy porcelánovými střepy zalitými do betonu. Podlaha je žulová, pokladní přepážky mají pult z červeného mramoru. Osvětlení, ozvučení a kamerová ostraha jsou skryty v podhledech se strukturou včelích pláství. Ano ano, Velký Bratr takto dohlížel na cestující již v roce 1984!

Po zakoupení jízdenky směřujeme centrálním schodištěm do horního podlaží. Autoři zde projektovali pojízdné schody, bohužel se je tehdy přes veškeré úsilí nepodařilo v Leningradu sehnat. Asi mělo přednost pražské metro. Připomínají je alespoň zaoblená madla.

A už jedeme - pardon, kráčíme - vzhůru k výškám. Pod bdělým okem průmyslové kamery.

Čeká nás jeden z nejpůsobivějších vynálezů architektury - prosvětlená kupole nad prostorem bez jakýchkoli vnitřních opěr. Cítíte tu přímou linii? Římský Pantheon - Hala století ve Vratislavi od Maxe Berga - budova Předsednictva vlády (Prezydium Rządu) ve Varšavě od Marka Leykama - Pavilon Z na brněnském výstavišti?

Hala slouží jako čekárna. Do roku 1990 byl celý parter prosklený. Kromě dostatku nepřímého světla tak měli cestující možnost přímo hlídat "své" nástupiště a počkat až do příjezdu autobusu v teple a pohodlí. V posledních dvaceti letech většinu parteru obsadily kiosky a budky s rychlým občerstvením.

Schody dále vedou do nejvyššího patra na ochoz, z něhož jsou přístupné prostory administrace. Nádraží mělo v době svého vzniku 100 zaměstnanců.

Stylový mobiliář.

Pragotronové hodiny značky Metron.

Kónické sloupy podpírající patro administrace.

Kombinace tří materiálů: dřevo, kámen, hliníkové obklady.

Na deseti železobetonových podpěrách je zavěšena skleněná fasáda zakončená kupolí. Pár metrů krytým venkovním koridorem, a jste na nástupišti, kde už čeká váš autobus. Nasedat! 

Nádraží bylo prohlášeno kulturní památkou místního významu (vyhlašuje místní samospráva). V roce 2011 celý objekt koupil spolu se zkrachovalou firmou PKS Kielce slovenský investor, který v roce 2013 ohlásil plán obklopit nádraží ze všech stran nákupním centrem. Projekt si můžete prohlédnout ZDE. Město Kielce se proti tomuto plánu rázně postavilo a trvalo na plném zachování kulturní památky včetně její funkce. V územním plánu následně vymezilo prostor pro novou výstavbu tak, aby pohled na nádraží s kostelem sv. Kříže zůstal nedotčen.

Majitel nádražní budovy následně celý projekt odložil na neurčito. Podle svých slov počká, až budova spadne sama.

Na rozloučenou dodávám neon z nedalekého vlakového nádraží v Kielcích.

Archivní a jiné snímky autobusového nádraží najdete například na stránkách Powojenny Modernizm.