Tiskátková typografie

V letech 1964-1971 státní nakladatelství Československý spisovatel vydávalo sérii knih drobnějšího formátu 10x15 cm, které graficky upravil, obálku, předsádku a vazbu navrhl Zdenek Seydl, který byl až do roku 1976 vedoucím výtvarným redaktorem nakladatelství.

Třebaže nejsou knihy označeny názvem žádné konkrétní edice, používá se pro ně občas označení Malá edice prózy. Byla zaměřena jednak na vydávání "osvědčené" meziválečné prózy (Olbracht - 14. vydání, Vančura - 6. vydání, Pujmanová - 10. vydání), postupem času se v rámci ní vydávaly prózy úspěšných soudobých autorů (Hrabal - 3. vydání, Aškenazy - 4. vydání), a to obvykle ve velkých nákladech, které odrážely poptávku čtenářů: K. Čapek - 41.000 kusů, Hrabal - 30.000, Neff - 25.000, Aškenazy - 20.000, J. Čapek - 13:000, Vančura - 11.000, Deml - 7.000).

V uvolněnějších letech došlo i na autory a texty po léta opomíjené nebo zakázané. Kvůli dlouhé lhůtě mezi zařazením do edičního plánu a skutečnou publikací vyšel třeba Demlův Tanec smrti až v době začínající normalizace - v roce 1970.

Zdenek Seydl pro malou edici zvolil typografický lettristický experiment: na přebalech, hřbetech i deskách dominují tiskátkové nápisy v převažujícím černo-bílém kontrastu, s doplňkovou jednou či více barvami. Některá řešení evokují meziválečnou avantgardu (M. Pujmanová - Předtucha), jiné používají hru s náhodou či až industriální estetiku technických nápisů stříkaných přes šablonu.

Na předsádce se vždy objevuje jednoduchý grafický motiv zopakovaný na zadní straně přebalu. Desky jsou obvykle černé se zlatou ražbou.