Z mého krátkého, ale vydatného pobytu v Miláně se dnes podělím o tři témata, na která jste na mém blogu už zvyklí: neony, architektura, expozice designu.
Co se světelných reklam týče, hlavní město módy a designu jimi zrovna neoplývá a už vůbec ne neony s autenticky šedesátkovým lookem. Tahle metropole jde prostě s dobou a bez sentimentu se zbavuje všeho, co už je passé. Přece jen jsem ale nějaké to světelné specifikum v Miláně našel: neony totiž už dlouho a neodmyslitelně patří k jeho slavným obchodním pasážím. Tam jsem jich taky našel nejvíc.
A teď k tématu architektury: velikým překvapením pro mě byla budova českého konzulátu a Českého centra, kde se v rámci Milano Design Week na týden zastavila naše výstava. Je to totiž dům skvělých proporcí a plný ušlechtilých materiálů (uvnitř jsou podlahy i stěny pokryty sytě zeleným kubánským mramorem, který znáte z Nové scény Národního divadla).
Kvalita architektury československých ambasád z 60. a 70. let 20. století je téma známé a lehce ohrané (Londýn! Berlín!), ale tenhle barák si zpětné docenění taky zaslouží. Tím spíš, že ho navrhl sám Zdeněk Kuna (*1926), architekt pražského Omnipolu, Strojimportu a Motokovu.
Chcete-li poznat podrobný příběh jeho vzniku v letech 1971–1976, odkazuji na diplomovou práci Terezy Mléčkové. Ta uvádí také informaci k jedinému zachovanému výtvarnému dílu dodnes zdobícímu objekt: abstraktní kovová plastika na předzahrádce má připomínat mapu Československa a údajně byla v minulosti redukována "pouze na Českou republiku". Její autorem má být "sochař Němeček", jehož lze snad ztotožnit se Zdeňkem Němečkem (1931–1989).
Posledním tématem, o které bych se rád podělil, je nová stálá expozice dějin italského designu 20. století, jež sídlí přímo v budově Milánského trienále. Je výsledkem několikaleté sbírkotvorné činnosti Fondazione Museo del Design, nadace založené v roce 2008 s cílem uchovávat a představovat veřejnosti vše podstatné, co přispělo ke světové proslulosti italského designového zázraku.
Výstava se zatím zaměřuje jen na léta 1946–1981, což je pro nás, fanoušky "bruselu", jenom dobře. Půlkruhová hala provází chronologicky jednotlivými obdobími a ukazuje především ikony, jež už dávno vstoupily do pomyslné světové síně slávy. Občas jsou doplněny dobovými fotografiemi a propagačními materiály, nechybějí ani vzácné prototypy a autorské makety. Až budete příště v Miláně, rozhodně ji nevynechejte!
Žádné komentáře:
Okomentovat