Je to právě padesát let, kdy byla v Rosicích u Brna (závod Sklo Union-OBAS, k. p.) zahájena výroba prvních tvarů mnohadílného stolního a nápojového souboru Praha designéra Adolfa Matury (1921–1979). Pro všestranného designéra skla to byl jeden z milníků jeho kariéry. V letech 1970–1974 postupně vytvořil opravdu širokou škálu tvarů tohoto souboru, který opakovaně dostával domácí ocenění:
- titul vynikající výrobek roku pro dezertní soupravu ze souboru Praha (1970)
- titul vynikající výrobek roku pro sérii odlivek ze souboru Praha (1971)
- zlatá medaile na Mezinárodní výstavě skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou (1973).
Ještě z jednoho důvodu byla Praha v Maturově tvorbě milníkem: v roce 1971, kdy Praha plnila regály prodejen, oslavil padesátiny (ano, za rok bude mít 30. března sté výročí narození) a v té souvislosti jej stát ocenil titulem zasloužilý umělec.
Historička užitého umění Alena Adlerová v dobovém katalogu Maturovy posmrtné výstavy uvádí, toto: „V souvislosti s vlnou dekorativismu v užitém umění kolem roku 1970, nabyl ornament novou aktuálnost i v lisovaném skle. Maturův mnohadílný soubor s obchodním názvem Praha patří k nejpříznačnějším projevům tohoto trendu. Matura v něm mimo jiné zhodnotil i poučení českým lisovaným sklem konce 19. a počátku 20. století, a to jak v jeho tvarové stavbě, tak v rozložení a charakteru dekoru. Bez důležitosti přitom nebyly ani Maturovy znalosti rytecké práce při zpracování ornamentálního reliéfu, jeho drobných rytmizačních nepravidelností a optického účinku. Při všech historizujících reminiscencích uplatnil v tomto díle své individuální tvarové pojetí.“
Kristýna Zajícová zase píše: „Ručně kreslený dekor sklenic s prvky ‚schliffsteinu‘ (malých plastických pyramidek) a rozložení čoček na souboru Praha, vychází ze starého vzorování skla a využívá v minulosti prověřené efekty světla při prostupování sklem. Matura trval na ručním vysekávání vzorů do formy a tím se mu podařilo rozmlžit stopy automaticky otisknuté formy. Zároveň se tak skryla nerovnost nebo nejednotná barevnost nekvalitní suroviny, použité k výrobě lisovaného skla.“
Zastavme se ještě u oné vlny dekorativismu, jež ovládla raná sedmdesátá léta napříč kontinenty. Možná právě v ní najdeme odpověď na obvinění, že je Praha pouhou nápodobou úspěšných zahraničních vzorů. Milan Hlaveš například v katalogu chebského Retromusea píše, že Praha je „příkladem následování dobře prodávaného zboží“, jenž Matura jako výtvarník ÚBOKu vytvořil „na základě zadání Skloexportu tak, aby se přiblížil tehdy populárnímu finskému designu lisovaného skla.“
Pokud bychom ale měli hledat zahraniční inspirace, nemusíme až do Skandinávie. Polská sklárna Ząbkowice totiž vyráběla velmi podobné vzory podle návrhu designérky Eriky Trzewik-Drost (1931) a i když jsem se nedopátral přesného vročení, jsou vesměs datovány už do let šedesátých. Najdete je třeba zde. Polští sběratelé jim přezdívají romby i guziki (kosočtverce a knoflíky) – podle toho je můžete zkusit vygooglovat. Tvarově jsou o dost omezenější, ale ty barvy!
Citace:
ADLEROVÁ, Alena. Adolf Matura (katalog výstavy), nedatováno.
KRAMEROVÁ, Daniela. Retromuseum Cheb: životní styl a design v ČSSR. Cheb: GAVU, [2016], s. 160.
HUBATOVÁ-VACKOVÁ, Lada, ŘÍHA, Cyril. Husákovo 3 + 1: bytová kultura 70. let. Praha: VŠUP, 2007, s. 158.
Žádné komentáře:
Okomentovat