brusel expo '58

středa 21. ledna 2009

Kosmické hříbky

V letech 1961-1966 byl ve Varšavě podle návrhu polského architekta Andrzeje Iwanického postaven experimentální celek rodinných domků zvaných "kosmické hříbky". Nakonec bylo způvodně plánovaných sedmdesáti domů postaveno deset, projekt ztroskotal na napřiměřené nákladnosti. Každý domek sestával z dvou spojených obytných kopulí s terasou a podzemní garáží.

Ke stylovému domku patří stylový vůz...

Ovšem do dnešních dnů se v původní podobě zachoval jediný dům, ostatní se proměnily podle vkusu a kreativnosti svých majitelů - k nepoznání.

čtvrtek 15. ledna 2009

Corbu a Kunio v Uenu

Jediným architektonickým dílem Le Corbusiera na západní polokouli je Muzeum západního umění (National Museum of Western Art) v parku Ueno v Tokiu. Jako akt poválečného japonsko-francouzského přátelství jej v roce 1957 navrhl pro umístění sbírek západního umění.

Le Corbusierův návrh rozpracovali a v roce 1959 realizovali jeho tři japonští žáci Kunio Maekawa, Junzo Sakakura a Takamasa Yoshizaka. Podle návrhu Maekawy bylo také muzeum v roce 1979 rozšířeno. Více o muzeu ZDE a ZDE.

Naproti velkorysé Le Corbusierově stavbě stojí neméně impozantní Tokijská koncertní hala (Tokyo Metropolitan Festival Hall) od zmíněného Le Corbusierova žáka Kunia Maekawy z let 1957-1961.

Architekt Maekawa pracoval na obou projektech přibližně ve stejný čas a sám prosadil umístění koncertní haly na nepříliš vhodný pozemek (přes ulici se nachází rozsáhlá stanice podzemky) přímo naproti vznikajícímu Muzeu západního umění.

Jeho projekt nezapře corbusierovský rukopis, v detailu je však mnohem zdobnější. Interiéry jsou pojaty nesmírně velkoryse, základními barvami jsou zde zlatá, rudá a modrá v kombinaci s šedí betonu.

Foyer před hlavní koncertní síní má strop připomínající noční oblohu, samotný vstup do síně připomíná hrobky egyptských vládců.

Vstupní hala s plastickým zlatým pásem nad pokladnami. Vpravo intimní prostor šaten s keramickou geometrickou podlahou.

Obě uenské betonové stavby jsou pietně udržovány a opečovávány, takže se i po padesáti letech můžeme kochat jejich brutalistní krásou.

Koncertní hala byla otevřena v roce 1961 slavnostním koncertem Newyorské filharmonie pod vedením Leonarda Bernsteina.
Stala se nejslavnějším dílem architekta Kunia Maekawy (1905-1986).

úterý 6. ledna 2009

Thor podle Teodora

Thor Heyerdahl: Kon-Tiki, Aku-Aku, Osveta, Bratislava 1960, návrh obálky Teodor Zádrapa

sobota 3. ledna 2009

Kostelíček od Kenza Tange

Katedrála Panny Marie v Tokiu byla vybudována na místě kostela zničeného bombardováním na konci 2. sv. války. Díky finanční pomoci německých věřících z Kolína nad Rýnem mohl být v roce 1960 zadán návrh kostela architektovi Kenzo Tange (1913-2005), pro kterého to byla teprve druhá prestižní zakázka. Během příštích let se však stal zakladatelem architektonického strukturalismu a jedním ze tří nejvýznamnějších japonských architektů dvacátého století.

Katedrála s radikální železobetonovou konstrukcí ve tvaru kříže byla pokryta nerezovými pásy, které jí dodávají metafyzickou atmosféru.

Šedesát jedna metrů vysoká zvonice se čtyřmi zvony přivezenými z Německa má kosočtvercový půdorys a její útlý vrcholový kříž jakoby se ztrácel v nebi.

Uvnitř byl vytvořen strohý prostor pod stanovou plachtou z šedého betonu, jíž tu a tam proniká světlo.

V postranních kaplích se našlo místo také na sochařsky ztvárněnou křtitelnici, na níž dopadá světlo kulatým stropním oknem jako symbol Boží přítomnosti.

Katedrála je sídlem diecéze korejské katolické církve v Tokiu. Většina účastníků bohoslužeb je korejské národnosti, pouze dvacet procent z nich má japonské občanství.

Plášť katedrály prošel v roce 2007 náročnou renovací, takže zase září v celé své kráse do daleka.

Kenzo Tange během výstavby kostela navrhl také jednu ze svých nejznámějších staveb - Olympijskou sportovní halu (1964, Jojogi, Tokio), za kterou v roce 1987 získal prestižní Pritzkerovu cenu.