Betonová gotika

Kostel sv. Andrzeje Boboly ve Varšavě je unikátním příkladem kombinace několika architektonických směrů aktuálních v 50. letech 20. století.

Převažuje zde strukturální modernismus a z Francie importovaná tzv. nová gotika. Sloupoví z pohledového betonu předznamenává nastupující brutalismus, v nástěnných malbách se zase projevuje tendence k abstrakci a bruselské figurální stylizaci. Nábytek osciluje mezi funkcionalismem a socialistickým realismem.

Stavba kostela byla započata podle návrhu arch. Piotra Marii Lubińského již v roce 1938. Začátkem 2. sv. války však byla rozestavěná budova zasažena bombou a vyhořela. Stavba pokračovala od roku 1948 podle nového projektu Józefa Łowińského a Jana Bogusławského. Kostel byl vysvěcen v roce 1952. Až do roku 1956 se pracovalo na vybavení interiérů, které navrhli manželé arch. Anna a Jan Bogusławští.

V roce 1956 byla vypsána soutěž na freskovou výzdobu interiéru, ve které zvítězil malíř Jerzy Ostrowski. Ten zvolil techniku al fresco, z dálky připomínající mozaiku. Námětem jsou scény ze života Panny Marie, jíž měl být kostel původně zasvěcen.

Malíř Jerzy Ostrowski dokončil výzdobu v roce 1960. V roce 1979 byl kostel prohlášen kulturní památkou. Po roce 2000 prošel celkovou rekonstrukcí, při níž byly obnoveny i fresky ve své původní barevnosti. Jerzy Ostrowski ještě ve svých 95 letech lezl po lešení a dohlížel na restaurátorské práce. Letos v lednu malíř oslavil 100. narozeniny.

Kostel se nachází uprostřed prestižní předválečné vilové čtvrti Saska Kępa na pravém břehu řeky Visly.

Rajčata

Začíná léto, je čas na šťavnaté bytové doplňky!

Popelník, bílý porcelán, černý a červený fond, vyrobila porcelánka Chodzież, Polsko, 60. léta

Stolní lampa, výrobní družstvo Lidokov Boskovice, návrh J. Hůrka, Československo, 60. léta

Křemílek a Vochomůrka

Postupná infantilizace tohoto blogu pokračuje mílovými kroky kupředu. Tentokrát nostalgicky vzpomínáme na skleničky s pohádkovými potisky. Skleničky (tzv. malé hořčičáky) jsou tak malé, že se hodí spíš na nějaký ten alkohol, po kterém budete blažení jako Štaflík a rozjuchaní jako Rumcajs.

Nápojové sklo s potiskem, Československo, 70.-80. léta

Nakagin Capsule Tower

Revoluční a přitom krásná. Kapslová budova z roku 1972 od japonského architekta Kisho Kurokawy je důkazem toho, jak byla architektura 60. let odvážná. Kurokawa v samém centru Tokia nedaleko slavné nákupní třídy Ginza navrhl obytnou budovu, která se skládá ze dvou částí: první tvoří dvojice železobetonových sloupů, uvnitř kterých je veškerá infrastruktura domu a výtahy,

a 140 prefabrikovaných kapslí, které byly vyrobeny v továrně i s vnitřním vybavením a na místě zavěšeny (každá visí samostatně) ve 14 úrovních. Každá kapsle skrývá miniaturní obytný prostor 2,3 x 3.8 metrů velký, v němž nechybí vestavěná toaleta, sprcha i kuchyňka. Součástí vybavení byla mimo jiné vestavěná lednička, TV souprava a magnetofon.

Na úrovni prvního patra se nacházela restaurace, později kancelářské prostory. Další fotografie budovy včetně interiérů najdete ZDE.

Obytné buňky byly plánovány tak, aby bylo možné je v případě potřeby vyměnit nebo přeskládat. Ačkoli je stavba často považována za hotel, byla určena k dlouhodobému bydlení, bydleli v ní především muži - úředníci bez rodiny.

Stavba je výjimečným a světově ojedinělým příkladem architektonického metabolismu, který započali právě japonští architekti a jehož ohlasy najdeme i u českých architektů ze SIALu.

Jedna z kapslí byla snesena do přízemí, aby si zvědaví turisté mohli prohlédnout interiér, aniž by museli nelegálně pronikat přes vrátnici přísně střežené budovy.

Bohužel bylo před několika lety rozhodnuto o zlikvidování stavby, na jejím lukrativním místě má vyrůst čtrnáctipatrový věžák. Architekt Kurokawa svou stavbu brání zuby nehty a navrhuje výměnu kapslí za modernější. Milosrdná ekonomická krize prozatím nechala poloprázdný chátrající dům stát, ale nikdo neví, na jak dlouho.

Racci

Racci, glazovaná keramika, vyrobilo družstvo Jihokera, Keramia nebo Keramo, návrh Miloslav Smutný (?), Československo, 60. léta

Vernisáž SIALu

Ve čtvrtek 3. června se v olomouckém Muzeu umění koná vernisáž retrospektivní výstavy SIAL - Sdružení inženýrů a architektů Liberec. Na oslavu tohoto záslužného činu (k výstavě vyjde i katalog, k nahlédnutí ZDE) přetiskujeme několik dobových pohlednic s nejslavnější SIALovskou stavbou - televizním vysílačem na Ještědu z let 1963-1973.

Člověk dobývá vesmír

Výzkum vesmíru, série poštovních známek z let 1961 a 1962, Československo, rotační ocelotisk kombinovaný s rastrovým hlubotiskem, návrh František Hudeček, rytci L. Jirka a B. Housa.